Přidat báseň
- 8 -



Vodopád

Nenacházím vlastní křídla
..ale tak toužím letět
Tohle je už za hranicí
tohle se už nedá unést

Bože

Vesmíre

..nebo nevím..prostě Ty:

"nechceš mne unést"?

Ukryt za vodopádem zdivočelé řeky ..
života
A já vím,že tady dlouho nebudu
že tady dlouho nemůžu být
Nevím jak tyhle dny nazvat,jak přežít,jak žít..
Kapka po kapce dopadá na mou hlavu
...už si s tím nelámu hlavu

Osvobozen šílenstvím
Vztupuji do neznámého kraje
..učím se nacházet v něm řád
Teda nevím zda tu je..
pouze předpoklad

Ztrácím kontrolu
Tak šílenost kontrolu přebírá
..a vede v objetí z normality..
padám jí do klína
Ze světa v zajetí
..poznávám sílu vzdání se
Velké dojetí

Tohle nemá konce
Temno vlastních představ
Slovo za slovem...v zdivočelém řeky proudu
Nevím..zda tím proudem vůbec projdu
Přemýšlím,vybírám myšlenky..
schován za vodopádem
Tím pádem přesvědčen že jiné Cesty není
Přichází konec..
Temnou krajinu přikrylo rozednění

David Kalioglou










Chci vystupovat...

V tichu
Jsem ticho..
jsem ticho
Rozprostřený v prostoru
předstírám že jsem...
ale ani tak nejsem jako se spíš snažím být

Zároveń padám dolů i letím nahoru...
Do leva,do prava..nečekané poznání,nečekaná záchrana
Nepotřebujem čas...čas potřebuje nás

Letím prostorem
prostor letí mnou
nechávám zem za sebou...
Nebe pode mnou...
Život za sebou
Už nepotřebuju znát
Poznání beze mne není
Jsem
Vždy jsem byl a budu..
Nic už nepotřebuju

T'on se mění jako já
Vesmírná symfonie
Jsem tichý tanečník
Podávám ti svou dlań...
Podáváš mi dlaň svou ...
T'ony k tanci zvou
Nechávám stud za sebou
Vnímám pulz Vesmíru
Ztrácím pulz svůj..
o to tu ale už tolik nejde
T'ony vznikají a zanikají..
stejně jako my..
Hvězdy hrají do ticha své noty
stejně jako my...své role
A ticho se vrací samo do sebe
Nota spolu s náma se odraží od ticha a vrací se zpět..
Zrcadlové království,zrcadlový Svět

Jeden krok,druhý krok
Snažím se držet rytmu jak vlna rozbouřeného moře..
A víc a víc...
Nepotřebuju vlastně nic...na víc

Je krásný vědět
..že tu nejsem sám
Ale o to tady už tolik nejde
Vlastně mi vracíš co já ti dám
Tančím se smrtí v radostném objetí
Doleva doprava,nečekaná záchrana
Rozbouřené vlny pobouřeného Světa
Z iluzí do iluzí,po malém já je veta...

Rozbouřené vlny pobouřeného Vesmíru
Dávám i jemu(sobě...)svou dlaň
..toužím po smíru
Situace šitá na míru
Už nemám co říct
Schován s pravdou za haldou vět
Drsně studenej a prázdnej Svět

Chci vystoupit...
Tak vystupuju
Nečekaná záchrana..
...vždy jsem byl,jsem a budu...
Takže vlastně nemám co ztratit?...!...?..!?
Chci se vrátit...
Obejmout Svět
Hned
Možná bude tma,možná bude světlo
Záleží na tom ještě?
Myslím ,vlastně cítím že ne..
Z hrdla uvolněné kleště...
vlastních předpokladů
Na smetiště vlastních dějin je teď kladu
a vracím se na zpátek

Znovu nadechuju

Znovu cítím

Znovu zapomínám...

že zase zapomínám

A tak zapomínám

Proč jsem přišel...

Co jsem tu vlastně chtěl

Chci vystupovat...

David Kalioglou










Tedy pojď

..tedy pojď..
Přítel na tebe nebude dlouho čekat ..
Cesta je dlouhá
Hluboko kdesi ve mě cítím,že ti můžu věřit..že můžu věřit všemu co mi říkáš..
A přesto ne veřím,promiň
Bolí mne to,ale sám mi říkáš,"buď věrný vlastní pravdě"..
Tak se teda ptám,proč jsem tak smutný?
Ty bys to měl vědět,přítel na věky věků..
Nebo se pletu?
A je to jinak?
Proč neodpovídáš?
Bojím se,nenechávej mě samotného..
Strach mi lže ale on je tak opravdový,že se nedá ne věřit..promiň, ale sám jsi říkal:"buď věrný vlastní pravdě"..a ty jsi přeci Pravda,nebo se pletu?
A všechno je uplně jinak?
Proč mi to neřekneš?
Proč neodpovídáš?
Tonu v nejistotě a tvůj záchraný pás má všude díry,topím se,cožpak to nevnímáš,vždyt jsi se mnou,na věky věků..
Nebo je to všechno uplně jinak a já se pletu?
Proč neodpovídáš...
Slyšíš to ticho?
Krásné..v něm jsi rozprostřený a já tě můžu konečně vnímat..
Bouře vlastních myšlenek utichla a mračna temnoty jsou rozestoupená..a ty tu jsi..
Bože ty tu opravdu jsi..miluju tě příteli,víš to?
Opravdu tě miluju..
Ale nechci abych byl sám i když říkáš že nejsem..
Necítím to tak..že nejsem..myslím sám..
Je kolem mne mnoho tváří ale je to tak studený..je to všechno tak strašně studený..
Proč?
Zdá se mi to?
Je můj život opravdu jen sen?
Tak mě probud,prosím tě.
Probuď mě z té hrůzy.
Nechci být v takovém světě..chci cítít,chci milovat,nechci aby mě byla zima..přikrej mě prosím svým tělem,nechci být sám..chci se dělit..ale s kým, když tu nikdo není..
Mraky se sbírají ,začíná pršet..jsou to opravdu tvé slzy?
Rozumím,Bože já rozumím,to ne ty,to já nechci vidět věci takové jaké jsou,,ale jaké jsou?
Ví to někdo?
Ticho...vracím se k tobě do ticha..jen pulz tvé krve mi vrací do žil radost z čistého Bytí..ten smutek,jo ten co mě krade život..už ho nechci..už ho nepotřebuju..nebaví mě..život je větší..mnohem větší než aby byl malej!
Otevři svá křídla i ty je máš a nespoutávej se a nepodrážej si nohy..vím co říkám..ještě mám špinavý kolena

David Kalioglou











Můj Svět

Přes své slzy pomalu se ztrácí svět..ale je nějaký hezčí,takový krásně barevný..je to můj svět,svět duhy...je to duhový svět
Je to můj svět a tvůj taky,chceš li
Tak si lítám z květu na květ,kolem mne ticho, ale jen zdánlivé,no poslouchej,copak ty neslyšíš ten ševel rodícího se života?Poslouchej přece,to se nedá neslyšet...
Skáču z květu na květ,občas uklouznu po mokrém listu,památce ranní rosy..a je mě fajn..sakra mě je tak fajn..to je můj svět!
A tvůj taky,chceš li
Pomalu se budím do nového snu!
Proč jsi smutná?
Vždyť o tom to celé tady je!
Ze sna do sna od snu do snu!
Učím se na to nezapomínat..
Tak pojd už,nechtěj zůstávat.. na místě!
Vzbudíš se a návraty nejsou snadné!
Podívej se..no neboj, nespadneš, já tě držím ale moc se nenakláněj,prosím,už jich hodně spadlo a ted bloudí..podívej a dívej se dobře
Hodně smutku,ale když nechtějí nic jinného vidět..je mě jich líto!
Tohle je můj svět a já se chci dělit,ty ne?
Cítíš tu vůni?
To se budí tráva a všechny květiny si chtějí povídat..někdy je toho tolik,tolik novinek co ty nezbednice mají(jedna na druhou:-),že nevím kde mě hlava stojí, ale jsem s nima kamarád a oni se mnou taky tak!Jsem za to opravdu moc rád!
Tohle je můj snový svět a tvůj taky,chceš li
Pojd,seznámím tě s ním,ale nevím,kde začít!
Tohle je Slunečnice(mám jí rád,je to dcera Slunce),tamhle je Růže a tam,no tam ještě dál,to je Orchidej!
Nemá nic jinného na práci, než se parádit!O to víc je pak můj svět krásnější:-)
Jsem jí za to vděčný!
Vlastně jsem vděčný každému živému stvoření co jich jen v mém světě je!
Oni to cítí také tak..teda myslím si to!
Vlastně ne,vím to:-)
Pochybnosti...to víš,taky jsem byl kdysi dole..
Cítíš to hřejivé teplo?
To se budí sluníčko!
Ahooooooooooooooj!
Rád ho zdravím:-)
Něco z jeho dobroty ve mne pak zůstává!
Ostatně nejsem vyjmečný,jen se kolem sebe podívej..je to v nás všech!Cožpak necítíš ten pulz?
Hřejivý pulz života,věčný pulz radosti
Tak tohle je můj svět!
A víš co?
Už těch slov bylo příliš!
Budem radši vnímat,jo?
Tak jsem ,den je vzhůru a Cesta je před náma!
Sluníčko bude s náma(vím to,dělá to tak každý den),tak jdem a dojdem kam dojdem!
A ničeho se neboj!
Už se vůbec ničeho neboj,protože tohle je svět ve kterém jsme všichni jedno!
Já,Ty,Oni..vnímáš jak zbytečná a dělící jsou zde slova?!
Tak pojd už,den je vzhůru a volá po dobrodružství...
Tak tohle je můj snový svět..
A tvůj taky,chceš li

David Kalioglou










Ty nejsi jediná

Ty nejsi jediná
Lásko,jsem tu,existuju
Copak mne neslyšíš?
Proč?
Už víc křičet neumím..ale rád bych
Překřičím vlny rozbouřeného moře vlastních emocí
Tornádo strachů a pochyb
Vodopády nedůvěry..
Jen mi prosím dej vědět,že o to stojíš..prosím
Copak neslyšíš?
Žiju,ale tak nějak na dluh
Nebo ne?
Nebo tohle znamená žít?
Pak ale já nechci
Slyšíš mne?Nechci žít..
Nedokážu se zařadit,ale samota je hrozná
Chytám se jak tonoucí stébla,každého...
kdo mě ukáže vlastní stín
Pak po Cestě slzavým údolím,vracím se do tmy každodennosti
Ale vzpomínka na Jednotu mě nenechává lhostejným..
Vzpomínka na Jednotu mě nechává kapku světla..
Když vodopád společných dnů s Tebou beznadějně vyschnul..

Tonu ve vlastním strachu..
jen nezůstat sám
Na pospas vlastním stínům..
Nechci tohle utrpení..víš?
Nechci!

Svět musí mít někde výhybku a já vyztoupím z tohodle šílenství
A věř mě,na tuhle jízdu si koupím jen jednu jízdenku..
Tam..Jenom tam

Začínám chápat ten svůj chlad..
Půstem nahrazuju po lásce hlad
Aspoň ti nikdo neublíží..
To když si hrajem na obět vlastních rozhodnutí..
A víš co?
Víš co,kotě?
Začíná mě to být volný..
Budu se já pořád trápit?!
Ne,nebudu se pořád trápit
Život je příliš cenná záležitost
Abych na něj takhle dojížděl..
Takže,kotě:sorry,ale poslední slza..
Můžu dýchat i bez tvých iluzí

PS:A ty nejsi jediná

David Kalioglou










Otázka která nechce odpověď

Chci napsat..
Protože už nemůžu žít na půl
Život na půl je prázdný prostor mezi dvěma světy
Je prázdný prostor mezi mnou a tebou..
Je to něco mezi Bytím a Ne Bytím
Je to prázdno ranních probuzení do dnů jenž ne nepodobné jsou kleci..
Tak studený a bez nadějný

Jsem tu,ale nevím co tu dělám
Chci to říct,třeba to nějak pomůže
Ale tohle není motiv mého psaní

Dívám se do plamene svíce...
Tužka klouže,tančí po papíře
Vymezené řádem řádku,pouští do něj svojí modrou krev
A on jí přeochotně saje
Kdo komu vlastně dává..a kdo bere..

Do sluchátek tony na stejné frekvenci..
Jako je můj život teď a tady...
A neurčitá snaha držet písmo
Abych to po sobě ještě přečetl a mohl předat dál..
Nevím proč to dělám,ale dělám to rád
Lidi jsou celkem fajn záležitost
Teda pokud se dohodnem na přátelství..

Je ticho

A prázdno

Za těmi tony,které mě berou sluch a zároveň nutí přemýšlet,nakolik jsou moje slova upřimná...

To proto,že jsou výplodem mé fantazie

A ta je výplodem mého stavu

A ten je výplodem mého rozhodnutí

a to je výplodem..čeho vlastně

Oheň na svíčce nemá problém..
Prostě hoří..

Ani já nemá problém..
Prostě žiju
Jak dlouho ale?
Nepotřebovat znát,znamená nepotřebovat se trápit výsledkem
Je tohle opravdu můj život?

Nemusím se trápit otázkama
Je to dobrý,tak na zdraví!
Tak na zdraví..
Chtěl jsem si ťuknout
Ale nikdo tady není..
Já vím že nejsem sám
Ale nikdo tady prostě není
Tak jakoby se stalo..

Co budu dělat..
Otázka která nechce odpověď
Otázka která ruší tuhle harmonii okamžiku

Něco mě chybí..
Je to ve mě!
Je to stále přítomné..
Tiché ale neuvěřitelně hlasitě se to hlásí o slovo
O dech..
O život..
Nedivím se

Kdybych já bojoval o život,určitě bych dal o sobě taky vědět!
Zatím jenom píšu
Zatím jenom píšu..něco mě chybí
Vím že tomu neuteču..jdu se sebou
Ne,je toho na jeden večer nějak moc
Nechám dnešní den už spát..
Svíčka dohořívá...
A přítelkyně tma,mne pomalu přikreje svým šatem..

David Kalioglou










Vím

Vím..
Procházím temnotou proto,abych nalezl světlo
Vím..
Abych nalezl světlo,musel jsem ho nejdříve ztratit
Vím...

Ale vůbec tomu nevěřím!

Vím..
Někdy je odvážný čin ve vlastních očích tou největší slabostí
Vím..
Je snadné dělat,co od tebe druzí očekávají..
O to snadnější pak v těch očekáváních ztratit sebe sama

Vím..
Můj ůtěk do samoty
Ale mě je tady dobře..
Jsem sám ale nic a nikdo mě nemůže zranit..
Teda..když přehlížím to peklo,co si den co den připravuju

Vím..
Že vítěz je někdy poražený
A tak to se mnou cloumá ze strany na stranu..
Bez schopnosti chytit jasný směr
Bez schopnosti žít podle šablon
Bez schopnosti žít podle cizí pravdy..
Snažím se věřit vlastní pravdě ale je to dřina,to ti teda řeknu člověče..

Vím..
Učím se milovat a snad se mi to i daří..snad
Snad začínám chápat vlastní role v tomhle dramatu..
Nekonečný příběh..nutná improvizace za pochodu
Děj kde o překvapení není nouze..
Otevřená kniha bez autora..

Vím..
Procházím kapitolu za kapitolou..
Čím dál jdu,tím častěji tě potkávám..
Čím blíž jsem k tobě zády ,tím raději bych se otočil čelem..
Ale chybí mě odvaha..
A taky minulost mne drží..a nepustí..nepustí?

Vím..
Mám dost té samoty
Ale ona je tak příjemná..
Tahle podvojnost mne trhá na kusy
Jsem unavený..často unavený
Vlastním myšlenkám už nedávám takovou důležitost
Bere to energii a tý nemám nazbyt
Je mi smutno..Chci lidi..ale bojím se.. jich..

Vím..
Nerozumím tomu
Ale moc toužím po poznání
Teda aspoň se o tom den co den ujišťuju..
Chci to rozervat..rozervat tyhle řetězy
Karma..
Vlastní malost spojená s hloupostí..
Prostě cokoliv..

Vím..
Toužím po životě
Chci dýchat svobodně a volně
Šťastně..chci tak moc?
Ptám se sám sebe ve snaze nebýt na sebe moc přísnej..
Nechci se ztratit..zase to lpění
Ale na čem vlastně?Na pekle?
V tom jsem odborník na slovo vzatý

Vím..
Je to šílené..
Hukot v hlavě
Emoce
Myšlenky
Jedna za druhou..nepřetržitě
Proud myšlenek..a nikde se nedá zastavit,tohle šílenství
Bez počátku a konce..
Existuje tedy vůbec?

Vím..
Nemusím stát v téhle kalné vodě..stačí chtít..prý..
Právě..to chtít..kde se toulá?..
Jsem vůbec svým pánem?Chtít..dohoda na dobu neurčitou..
Chtít to zastavit

Vím..
Nejkrásnější je to prázdno
Co bylo,bylo..
Vyřčené, vyřčeno..
A ticho..
Krásné ticho
Krásné čisté ticho
Nechci ho už rušit..

Vím..

David Kalioglou










...ještě tě neznám,ale...

Lásko
Ještě tě neznám,ale dávno o tobě vím..
Možná že i sním..smím?
Stále o tobě sním..
Život je stále divočejší
..a já mám co dělat,abych se udržel nad hladinou

Tak nějak věřím,že tě potkám

Tak nějak věřím,že na mne někde čekáš...

Tak nějak věřím,že na konci téhle životní etapy..budeš ty
Téhle drtivé části mojí Cesty..usednem ke společnému stolu
Večeře při svíčkách..
Že na konci téhle části mojí Cesty budeš Ty!

Lásko
Já jsem tak strašně unavenej..
Nevím kdo jsem..ostatně už to ani nechci vědět
Znavený rytíř na Oslíku..
A brány do dvora zamčené na tři západy
Tak nějak to cítím..
Tak nějak si připadám..

Tolik prohraných bitev..
Právě že tolik prohraných bitev
No řekni sama,ty to budeš vědět..
Vždyť jsi stále se mnou..při mě
Jsi v mém srdci..jak jinak bych pořád zrcadlil..
No řekni sama,ty to budeš vědět
Cítím to..
Vím to..
A to mě hřeje

Jsem ztracený
Veškerá filozofie Nekonečna má konečnou..
Vlastně už žádná života-zlodějská filozofie není..
Byla vlastně někdy vůbec?
Devalvace vlastních paradigmat..nic než trosky
A co mi zůstalo?
Vzpomínky?
Snad..
Hlavně neskutečná zima..
Chlad..
Tak tohle jsem já
Na nový Já ještě nemám dost sil..

Lásko

Jsem strašně unavenej

Tak tohle je moje já..
Na nový Já ještě nemám dost sil
Vím..
Měl bych se o svoje já začít starat..
Ale já jsem tak unavenej..
Bože,jak já jsem z toho všeho unavenej...měl bych..musím..měl jsem..
Ale kde jsem

Bez mapy a průvodce vracím se po svých stopách zpátky..zadnímy vrátky

K tobě..
Aspoń občas..
jednu radu..
ty ne..tudy ano..tohle ne a tohle už ne..
Vím
Měl bych..si hrát na dospělého
Ale Bohu(a co-dík nebo žel?),ten Svět je mě strašně cizí..
Nic mě neříká..vlastně říká..
Nechce mě..
Já jeho taky ne!

Lásko

Nevím proč ti to všechno říkám
Možná že vím,ale nechci přemýšlet!
Nechci už vůbec nic..
Už žádné šablony!
Už nic..
Jen ted a tady..
No,vlastně bych se obešel i bez těch dvou frází..
Až mě z té upřimnosti mrazí..

Bouře..

Bouře v mojí Duši
Bouře v mém životě
Snad se už konečně proberu z tohodle polospánku..
Lásko,zůstan se mnou,prosím
Slibuju že že neuteču..jako už tolikrát před sebou samým
Brouzdám labyrintem vlastních strachů..
Tu Cestu nikomu nepřeju!

Lásko

Čekal jsem!

Hledal tě!

A když jsi přišla..strašně jsem se bál

A čas..

Ten neskutečný Kat okamžiku,se učil sprintovat..(stejně se mu musím smát)
Ted kolem mne běhá jak šílenej..
Učím se ho ignorovat..
Aspon do té doby,než ho začnu brát trochu víc na vědomí..než se stanem spolubydlící..
Ale nájem chci na půl..
Vnucovat se mu ale nebudu!

Lásko

Tak mám dojem,že vůbec nic nevnímám
Pouštím do světa svá moudra jak bubliny z jaru..
A poctivě sleduju,jak dlouho vydrží..
Zvláštní směs pocitů..to když praskají..
A spolu s nima i iluze...jedna za druhou
Prásk..
Prásk..
A zase prásk!
A nic..
Nic?
Je to konec nebo počátek..?
Znamená to,že veškeré otázky jakožto činnost jsou vlastně funkcí něčeho "předtím"?
Tudíž i odpovědi následují až po "tom"?
Znamená to,že znát Pravdu,znamená neptat se?
A je to..
Tisíce otázek..
Věm je všechny čert..stejně je to jeho dílo..
Ještě že tu ten obětní beránek je:-))
K čertu..zase..
Kradou mě okamžiku..Božské kráse

Lásko

Miluju tě

Vím
Sen netrvá celou noc a probuzení můžou být vztupem do noční můry..
Vím..sen může nahradit sen další..a tak do nekonečna
Prosím..
At už se mi nezdáš..
Prosím,bud už konečně neskutečně skutečná
Bud moje přítelkyně na Cestě hvězdnou dálavou
Bud mým zrcadlem..a já na něj přestanu nadávat
Bud mojí průvodkyní vlastní minulostí
Pomož mi setřít z očí hvězný prach a rozehnat mlhovinu
At už necítím ten smutek..a snad i vinu
Bud mě vším tím a ještě tisíckrát víc
Protože já už se nebojím...
Tvému srdci nastavím líc

Lásko

Víš co?
Bud prostě tím,čím jsi vždycky byla
Jseš
A budeš
Nebudu vázat krásu slovem..
Krása je přítomná..
Slova jsou popisem..
Ničím víc
Ale tvoje krása nemá hranic..
Tvoje krása je nepopsatelná
Miluju tě
Víš to?
Měla bys..snažím se jak můžu

..a bouře v mojí hlavě mě budí do nového Já!

David Kalioglou










Proč

Proč
Prožívám peklo..
Pravé peklo!
Vím to,nepotřebuju důkaz..
Cítím to

Cítím výtvor vlastních myšlenek
Neuvěřitelné..Jak tohle můžu dělat sám sobě
Kde je konec téhle destrukce?!?
Nejasnost směru mne předurčuje do role oběti
Oběť mezi šťastným on ..ona..oni

Teda až teď
Když si hraju na čas..
Dobrý únik od reality..ale které vlastně
Ztrácím přehled co je a není realita..myslím sdílená reality
To ostatní si musím odtrpět sám...
Sám..bylo to snad někdy jinak?!?

Je to směšné..ta sdílená realita..
Falešná hra osobností na solidaritu..
Ale zkus se vedle nich topit..stáhnou tě dolů
Necháš- li se

Tisíce nadšených Guruů...
Mají s Tebou smlouvu na dobu neurčitou..
Bože..
Jen my dva se stále nějak míjíme..
Hmmmm..

Tok chytrejch keců v mojí hlavě
Vysvětlování toho,jak to vlastně je..
Tím víc se od Tebe vzdaluji..
Škoda..
Jak dokážu nudit sebe sama..to snad není pravda

Přijímám to!

Do posledního drobku to přijímám..
A že je tady nadrobeno
Už mě to seschlý žrádlo fakt nejede
Hrubec?
Hulvát?
A co?
Komu se zpovídat s vlastní malosti..
Temnota vlastní Duše mne vítá na Cestě do vlastního pekla
Klidně..jen pryč s tím mizerným moralizmem..
Neživotná abstrakce..
Snaha zachytit ,co zachyceno být nemůže..nechce

Bože,jak já nenávidím tohodle zloděje ..
Konec..tečka..máš padáka
Tvrdej kapitalizmus-konec jistot
Stejně jsou to jistoty ne nepodobné jistotě zahnívajícího rybníka..
Chce to proud..
Život je proud..tady neplatí tak a jenom tak..
Tady platí jedinná jistota:vše je jistě nejisté..

Vše je změna Chce to proud..
Pořádnej proud..
Jen rozehnat tu tmu ve vlastních názorech..
A zpátky ke světlu

Nic než Láska..tady není možný kompromis
Chci abys zářil v mojí hlavě..v mém srdci..ve mne
Vím že na světě není tak zle..
To jsou jen začouzená zrcadla z plamene bolesti..
Musím shořet..vím to
Nějak podobně to měl i Fénix..vztal prý z popela..
Závidím mu..já teprve začínám hořet..
aspon je víc světla v téhle bolestivé tmě..

Mého světla..
Mé tmy..

Proč se pořád cítím tak sám...

David Kalioglou










Vyznání

Odcházím a spolu se mnou
všechno to utrpení...
které teď..už není

Prázdnota dní...tak děsivá
Je pryč
V tvém srdci lásko
našel jsem klíč

Otevřu bránu do společných dní
abych nalezl jak moc
dnešní noc...pro mne znamenáš

Dnešní noc...

Je mi tak drahá
nechci se dočkat rána
Tančím v dopadu nočního deště
a křičím štěstím
Ještě ještě ještě

Ať tohle už nikdy neskončí
ať už nikdy nejsme samotní a opuštění
ať to ví všichni ostatní
vždyť dnešní noc plná kouzel už to taky ví
Jsme sví
a tak to je
a tak to zůstane..nekonečně dalších dní

Objímám tě
cítím vůni tvých vlasů
Nikdo a nic mě nemůže vzít
tuhle tvoji krásu

Cítím tlukot tvého srdíčka
vnímám ten rytmus tak drahého života
pro který vhodných slov hledám těžce
a tak jen tančím v nočním dešti
spolu s tebou Lásko
a kříčím štěstím
Ještě ještě ještě

Hladím tě po tváři
té tváři,která mou tvář
štěstím rozzáří
Ve svých dlaních tvé dlaně
zmohu se na jedinou větu Světu
dýchal bych za ně

Ale vím že slova nestačí...
že říct co k tobě cítím jde tak težce
Tak jen objímám,tančím v nočním děšti spolu s tebou Lásko
A křičím...
Ještě ještě ještě

David Kalioglou










Věta do ticha

Věta do ticha
Roztříštěn a unesen..
vodou potůčku nesen..sem..
Jsem
Roznášen do všech stran
..stichlého kraje
Ticho do rytmu chladivých vlnek potůčku svou tichou píseń hraje..
Do ticha
Ztracen ve větách..
Ve svých větách skládám slova jak sirky do krabičky
Ve svých stopách..šlépějích..vzpomínky na minulost..padlý sníh
V kořenech tichý vzdech..jsem
Starý strom ševelí listy a vypráví starý příběh starého stromu..
kdy byl mlád
Jen on a nikdo zná tu dobu,tak chce vzpomínat
Přidávám se do proudu jeho slov..nádhera ..nemám slov
Přidávám se potichu k jeho příběhu..rád a s pokorou
Zem jako by tušila..přijímá
Je jí to vlastní
Popadané podzimní listí naslouchá také
Nehlučný sněm
Tiché spříznění...se zemí
Stará zapomenutá a notně zrezivělá pila se omlouvá do všech stran
všem pařezům...
A jejich vzpomínkám
Vítr se ztišil a přidal se k tichu
Ticho se rozrůstá
Víc a víc..
I starý strom s polu s pilou stichl
Zanesený potůček si chce pobrečet,tak se zvedá z koryta...
a brečí do syta..ten nesyta
Země přijímá s pochopením jí vlastním..jeho slzy..
Starý strom se soucitem mízu slzí a ševelí listy..
I ty listy to mrzí..unášeny na vlnách chtě nechtě opouštějí tichý sněm...zanechávajíc si v sobě památku na neobvyklý vjem..
Jednou až doputují...vykvetou..nebo odejdou..to teď nevědí
Další věta do ticha
Potůček se zaliká...nikdy nekončícího příběhu..
Země,ztracené a notně zrezivělé pily a starého stromu na břehu

David Kalioglou










Vzkaz

Lásko

Přes všechno to trápení,které víc k pousmání než k pláči(ale i to vážně stačí..)
Nepřestávám věřit
V Tebe

Jsi tu ty
a
Jsem tu já
a
spolu s náma všechno to dobré mezi náma

Každý den,když se dívám do tvých očí
a ztrácím se v nich na Cestě k Tobě
Každý den si uvědomuju
že stojí za to žít...
Skutečně žít
Že stojí za to,zvednout se..
A znovu jít..
Dál
A víš proč?

Je to jednoduché
Žádné proč už není třeba
Žádné proč už nepotřebuju..
Když vydím Tebe,víš
Tebe,vedle sebe

A já ti něco řeknu
Až mezi nás vztoupí čas a nový život..no víš jak to myslím
Tak nějak to už cítím

Budu ho chránit
Nikdo ho nesmí zranit
On nebo Ona..to jak si vybere
Musí mít to,co umožňuje růst
Někdy hojnost,jindy půst
Hlavně lásku

Budu ho chránit
Budu jí chránit

Protože až mezi náma vykvete nový život
Budu ten nejšťastnější táta pod sluncem
Tak nějak to už cítím..
A víš proč?
Protože už žádné přoč není třeba
Protože už žádné proč nebudu potřebovat
Prostě proto,že tady jste vy dva..nebo tři?
Co já vím
To jak se budem snažit
A jak se bude dařit

Víš,jsem ti strašně vděčný
za všechny ty dny,kdy jsem mohl být s Tebou
A vůbec mě nevadí,že existuješ jen v mých snech
Protože vím že existuješ
Protože neviditelné je jen předvoj viditelného..
A tohle magické divadlo teprve začíná
Opona jde nahoru..co bude dál?

Učím se být něžný
Někde jsem se ztratil
A spolu s tím i všechno
Co jsem o lásce věděl..
Před vztupem na jeviště života

Ale neboj se ,prosím
Jsem zdatný herec
a tuhle roli zvládnu..
Jako už tolikrát

Tak nějak mi už nic neříká setkání těl
Bez toho:Miluju tě
Však víš jak to myslím

Vlastně cítím..

Víc ochuzený než bohatší
z těhle zkorosetkání..
A všude zima..
Bože,všude je taková zima..

Ne,tohle už není to
co tu chci nechat ,jako zprávu o světa stavu..

A najednou ty..
A stačí jedna věta:prostě miluju tě
A víc už není třeba
Víš proč?
Prostě proto,že žádný proč už není třeba
A to stojí za to,ne?!

Každý den se rodí nové já

Vím

Jenže v tomhle já už není tolik bolesti
Prostě jsem tu já..a ty
Vlastně my
Tak dík,Vesmíre za ty dary
Nenechám si je vzít..jako už tolikrát
A víš proč?
Jasně
Prostě proto,že žádný proč už není třeba

Zahalím tě do hvězdného šatu
A přemluvím Měsíc aby nad tvou Cestou držel stráž
Vzhůru ke svobodě,tak jen se nevzdávej,jen se snaž
Na každém kroku budem s Tebou
Měsíc i já
Protože já tu nejsem proto,abych ti něco bral
Chci ti pomoct nalézt vlastní křídla a vlastní Cestu
k vlastnímu světlu
A víš proč
No jasně..protože už žádné proč není třeba

Až mezi nás vztoupí nový život..
Však víš jak to myslím..
Budu ho chránit

David Kalioglou










O ničem

Hvězdy zase vyjdou
Slunce zajde
Vánek bude vát
Je mi fuck,co se může stát
Rádio nehraje
Televize taky ne..
Polštáře spolu nemluví
Trvaj na sobě a na svém
Nikdo s nikým tady nemluví
Čekám,zda se někdo někomu omluví..
Nejspíš se nedočkám
Dám si dorta se solí
Mobil na stole se hoví..
Jen ten stůl všechno snese
Dost toho ví..
Divím se,že nás všechny snese..
Šero se na bílej den snáší a den to kupodivů snáší
Koukám kolem
Jedna zásuvka nejde s řadou..
Nechci jí do ničeho nutit
Ostatně,fandím jí
A ona to ví
Ponožky na nohou se necítí dobře
Cítí se opuštěný..
Moje nohy o tom ví...sví
Tak je trpí..i když radši bosé jsou..
nechají je na nohou
Snůška bavlněných nití
To za srdce chytí
CD éčko je páleno
Inkvizice v akci
Dnes a denně
Nedá se nic dělat chci je slyšet hrát
I svatej musí nutně drůhé sr..t
Neberu se vážně
Hudba zní dost vlažně
Zkouším vnímat..nejde to
CD čko jde na milost
Pro dnešek hukotu už dost
Tuška v ruce se nudí
Prsty ztahané..
Křeslo studí
Proč to vlastně píšu?
Znát důvod?
Moc námahy...
Jdu do vany
Utop se ty vole
V hlavě zní přátelský hlas
Jsem sám se sebou v pohodě
Doufám že ten hlas to ví..
Posílám mu zprávu o tom stavu po vodě..
Po nočním flámu žaludek na vodě..
Mozek a žaludek ve shodě..
Obojí ve vodě
Špunt ten lump..by chtěl z vody ven
Co na tom
Hvězdy zase vyjdou
Slunce zajde
Vánek bude vát
Je mi fuck,co se může stát
Pouštím kohoutek
Druhej..pro rovnováhu
Nořím se do louže
A jestli vztanu?
Tak pak až k ránu
Možná
Někdy ještě zvednu z vody hlavu
Voda teče
Teče
a Teče
..co řešit?..
To má čas..to neuteče
Hvězdy zase vyjdou
Slunce zajde
Vánek bude vát
Je mi fuck,co se může stát
Nemám potřebu se o cokoliv zajímat
Snad jen už konečně na nevlastních stát
Vlastní ostatně nevlastním..
Tak co stím..
Nic
To má čas..
Voda teče..
a teče..
Tohle neuteče
Peří z Kozla drát
Chce se z vanou prát
Potřebuje nandat,snad?
Diauhlí posnídat
Dietu si dát
A vzpomínat..
Na smysl
Nesmysl
Kompromis by to taky v tomhle čase slíz
Rigidita si se mnou tyká
Myšlenky si dělají co chtěj
Moderní výchova mne přivedla do chlíva
Je to chyba?
Řád ten neřád,by se vnutil rád..
Ale tady ?
Proč..
Dej si pauzu
Nebo z okna zkoč
A spláchni za sebou
Zdivočelí pstruzi se řítí blankytně modrou oblohou
Žirafy chtěj taky ale kvuli krkům nemohou..
Hroch si koupil nové plavky a rád by plaval závodně
Jen ještě neví zda to vůbec jde
..a tak to zjištuje,kde to jde
Mrož má nové bílé plombybomby
Krtek nové čočky
Pacifistická žížala se s army žížalou učí vázat námořnické uzly
Zduchovnělý Bobr svým moudrem veverky dusí..
Veverky by nikdy neřekly jak obtížné je být duchovní
Znechucenej jezevec ateista nic neříká..ten ví sví
Pařez zařezává
Jehličí ze stromu do mé vany padá..a topí se
Asi mu poplavu na pomoc
Vzteklá liška se vzteká..
Jenže se jí nikdo neleká
Natož divokej kanec
Ten světoběžník zná kus světa
Tak jen chrochtavě chlácholí
a když se uslintaná liška nezklidní...
Asi jí to zabolí
A nebo taky ne
Kanec je charakterní jedinec
Kašle rypák na to
Hledá v zemi bukvoví zlato
Jezevec dogma boří
A liška k němu láskou hoří
Kukačka zas nutí svoje geny
Cizí hnízdo to zas slízlo..
Smysl v nedohlednu
Voda studí..
Nejspíš se z vany zvednu
Hvězdy zase vyjdou
Slunce zajde
Vánek bude vát
Je ni fuck,co se může stát
Co mi tenhle les,co mi do vany vlez ještě může dát..
Je ráno...jdu se nasnídat

David Kalioglou










Tak

Tak
A mělo by se a nemělo
Tohle je a tohle není "duchovnost"
Tak těhle keců mám už vážně dost
To ted bere konce
Vlastně i konec bere konec sebou
Tak to už chodí
A strach?
Svobody se bojí,smrad
Na počátku "rozum" vládl
Teď pod tíhou citu padl
Chci mu na Cestu dělo dát..fuck..
Zloděj co mě život krad
Ted jde do pr..
Co víc si přát
Jedu dál..
Další boj s depresí
Přemýšlím jak se asi cítí ten..
co nic neřeší
Inspirace...u mne dlouhá štace
Mám své přání:nic si nepřát
Snad i touhu:po ničem už netoužit
Ale touha není to,po čem teď toužím
Ticho a Světlo za tím..vším
O tom teď sním
Sakra sním..kdy se už konečně probudím
Ale s tím už taky už..
Jedu dál..
Nejsem ten ,co by bez boje vzdal
Další potřeba
Už nechci potřebovat
Takže další potřeba
Má tohle bludiště někde východ?
Že bych jako vyztoupit chtěl..třeba
Není potřeba..
Zbytečných snah a slov spotřeba..
Tímto způsobem dál už netřeba..
To se vstřebá...
Třeba..
Jedu dál..
Chceš růst?
Tak se pusť!
Chceš zrát?
Nezůstávej stát!
Chceš prostě a jednoduše být?
No hurá..konečně
Tak se přítomnosti chyť
..a nepouštěj se jí,dokud tě pevně nechytí do sítí
A nevytáhne jak zlatou rybku z Oceánu iluzí
Obejmi svoje lidství jak svoje Božství..
ve svých modlitbách objímáš
Jde to
Jen se trochu víc snaž
Miluj svoji "nedokonalost" stejně jako miluješ svoje Božství
Lásky je všude dostatečné množství
A na konec tu nej zásadu
Hoď všechny tyhle kecy za hlavu
A užívej ať je ti hej
Bůh je v tobě,vnímej ho a nedrž v kleci
Už tak dost ruším svýmy kecy
..což mě děsí
S neživotnou abstrakcí nezažiješ legraci
Jsi co jsi..
Krm svou Duši tím "co nemůžeš či můžeš"..
Zaručuju ti,že kost a kůže budeš
Chceš přibrat?
Pak se "musíš" životem cpát,nad rigiditou vyhrávat
Umět odpouštět,ale i umět se prát
Říkat mám ale i nemám rád
Tak na co ještě čekat chceš?
Prostě vstaň a běž
Milovat,nenávidět,být na sebe hrdý či se za své činy stydět
..u toho posledního nezůstávej moc dlouho
Být něžný/á,nesnesitelný/á..prát se,smát se..žít
Už chci taky jít..
Sestoupil jsem z neživotných výšin a jsem tady dole..
Ty vole,radostí křičím,jen stěží se stiším
Tancuj,raduj se a zpívej
Na hvězdy se dívej nebo nedívej
Prostě na co máš zrovna slinu
Konec splínům
Buď už konečně sám/a sebou
Kašly na masky a role..
Dost tě dusí..
A zaručeně příjde den,kdy se ti takhle svázanej život zhnusí
Život je sakra k žití a ne na okrasu,k ďasu..
Jdi do něj
Staň se tím,kým být chceš,kým být máš,kým se chceš stát
..a přestaň si už konečně na sebe hrát

David Kalioglou










Poštovní tajemství

Básnička o ničem a o jednom doručení bez ručení

Kalendář je lhář
Cesta je neurčitá
..vrací do určita
A čas?
Si dává na čas
Bytí je otázka
zůstává bez odpovědi
Stejně se už nikdo neptá
Je to jednodušší
Život už tuší
a píše do prázdna duhovou tuší
jak mu prostota sluší
Bubák mrak je můj dobrej kamarád
Už dávno ho neberu za přízrak
a mám ho moc a moc rád
Já jsem čtvrtá nebo pátá dimenze
bez záruky
..na přesnou definici,to vážně nelze
Den naruby
..to lze
Fantomasova paruka taky žádná záruka
..už mě to neleká
Čtvrté nebo páté dveře
..motivace selže
Ztracený klíč touží zamykat
Zámek by klíč taky rád..
Velká díra ve dveřích má prostě hlad
..chce polykat
Vybraná schránka schraňuje své prázdné a vybrané tajemství
A tajemství je to veliké,však ona ví..své
Reklamní leták žaluje,že ho nikdo vážně nebere
Automaticky nežádán a ignorován
..to citlivej leták vždycky sebere
Prázdná schránka má jiné starosti se štěstím
..a tohle jí prostě vážně nebere...
Poštovní taška se cítí přetížena
a to není fér
Vážně jí ber..
Je to přeci žena,kožená a přetížená
Obálky to láká do války
..za lepší známky!
A známky to nevyvádí z míry
Jsou strategicky nalepené a zbíraj síly..
k odvetě
Známka generální připravuje tažení
je to veterán z bojů o pohledy..
Tahle známka nebere ohledy,připravujíc tažení
prostě proto,že už ví..sví
Jak dotáhnout to do konce vítězného
Takže ví co by se nemělo a mělo
Razítkům je to jedno,kam je posaděj
Ty jen svůj klid tady chtěj
Kam je posaděj tam sedí
a hrdě na obálce se známkou do nejisté budoucnosti hledí
Ono..zkuste si
pustit se do schránky se známkou co jde do války
..s vzdorovitou obálkou která na známku drsně hledí..
protože na ní tak drze sedí..
Do schránky co polyká obálky..
Její Osud je o ničem
Jej,jak ráda by měnila s toužícím klíčem
Ale co dělat..
A klíč?
Ten je dávno pryč
Díra ve dveřích má ústa plná..
No,aspoň něco
Razítko solidárně hurááá zvolá
A smířené s razítkovským Osudem už se ze schránky..
nedere ven
Pro tu nesourodou trojici končí den..
Dopis doručen

David Kalioglou










Rozhovor

Rozhovor se Smrtí

Chci s tebou mluvit

Nevím jak to udělat..

Nemám z tebe dobrý pocit..

Cítím tvůj nepříjemný chlad..

Nejspíš tě nikdy nebudu mít rád..

Nejspíš..

Nespíš?

"Ne,jsem s tebou stále"

Chci s tebou mluvit

Nevím jak to udělat

Setkat se s tebou

a zároven si krýt záda..

"Neboj se a ptej se..odpovím ti ráda"

Proč jsi?

"Nejsem..."

Ale bereš a to co bereš se už nevrací..asi

"Musíš se dobře dívat kolem sebe"

Jak?

"Prostě se dívat a ne-vidět jen to co čekáš že uvidíš..
To věru lehké být zrovna nemusí"

Vím..nic nezíská ten ,co nic nezkusí

"Líp bych to neřekla..věru tak..nějak"

Bojím se tě

"Vím"

Ale nechci

"To také vím"

Tak co s tím?

"Co myslíš.."

Nevím..proto se tě ptám

"Ptáš se,protože nechceš vědět.Chceš si se mnou prostě jenom
povídat..to je začátek.Jednou si spolu budem hrát..a třeba si u
toho můžem i zazpívat"

No..to teda nevím

"Vím"

Mě nevadí když si příjdeš pro mne.Ale je hrozné,když mi bereš
ty,co mám rád..

"Vím"

Co s tím?Sakra řekni mi co s tím..

"Já k tobě nepřicházím..můžeš si to myslet(ostatně můžeš si
myslet cokoliv,ale není tomu tak..jsem s tebou neustále..ty mne
ale nechceš vidět..přiznej si to..přede mnou se nemusíš
stydět..jsem tu stále..všude..ty mne ale nechceš vidět..když
spolu odcházíme,dnes a denně,je to v pořádku,protože zůstáváme ve
Světě který znáš..."

Aha

"Vidíš?Už si trochu vzpomínáš..Jen se snaž,pomůžu ti..jako
ostatně vždycky..Nuže pokračujme:přijde čas,kdy budeš chtít něco
víc..to "víc" je jen tvůj názor na to,co prožíváš..nic víc..o
tom,co je to neříká nic..Realita je mnohem,mnohem víc..Pak ti
řeknu ano,tak tedy pojdme..a ty se začneš bát..vím to..zažila
jsem to s tebou už tolikrát..ale to nebude mít věčného
trvání..nic "tady" nemá věčného trvání..vše je tu jen na
chvilku,vše je tu na hraní..hraj si s tím ale
neulpívej..příležitost tu je,jen se kolem sebe dobře dívej..Jen
díky mne ,odvrácené stránce života synu..můžeš zažívat to,co si
vybereš..hrůzu,drama nebo psinu...!?!Já mám smysl pro humor...Co si ostatně vybereš záleží jen na tobě..Tak co si
vybereš?Třikrát měř a jednou řež,už se nevrací co se mnou jednou
odejde"

Počkej,zastav..prosím tě..

"To dělám ráda a pravidelně..ráda měním směr..nuže co jsi to
chtěl?"

Tomu můžu věřit a nemusím

"Ale to já přeci také vím"

Vlastně mě to ani nezajímá..

"Vím..tak kde je synu chyba?Říkala jsem ti,že nechceš znát..chceš
si se mnou prostě jen povídat..a tak si na sebe vzpomínat...a to
je dobré znamení..Já i tvá Duše o tom víme své..jen tak si
povídat..rovný s rovnou..jednou se tomu budem společně
smát..jednou mne budeš mít rád a setkání se mnou přijímat.."

Chci vědět..vlastně ne..chci ti říct,že mne bolí když si bereš
ty,co mám rád..

"Vím..jednou se budeš radovat.."

Cože?

To myslíš vážně?

"Naprosto synu Naprosto Jsem si tím tak jistá,jak jisté je mé
setkání s každým z Vás"

No,to ti teda děkuju..tomu říkám vyhlídka..

"Copak ty nechceš žít?Tebe se setkání se mnou netýká?Jednou
sestru Smrt dohoní i ten,co před ní dnes a denně utíká.. A pak v
divokém tanci..Cestou Vědomí...se spolu se mnou domů vrací"

Víš..

"Vím"

Pro dnešek už dost..chci končit..je toho na mne moc

"Vím..říkala jsem ti to..tak tedy končíme..vidíš?
Jsem s tebou neustále..."

David Kalioglou










Jinak

Chci jinak
Jenže jak?
Mám občas vztek
Občas se nudím
Občas ztrácím zájem
Občas...chci jinak
Jenže jak jinak?
Nemám chuť něco měnit
At se to změní samo
At se Svět točí
On už ví jak jinak,jak na to
Jenže zůstává tak nějak stejnej
..jak jinak
Hodit datum změny
Je jak odchod z noční směny
Nedostává se svěžesti nutné k neřesti
Jen touha spát
Odpoledne vztát
A znovu...na noční směně ..zrát
Spíš na ní ale sr..t
A o změně nechat si jen zdát
Touha jinak
Jenže jak jinak?
Malej barák touží jak mrakodrap
A ten velkej..mrakodrap
Ten by rád svou vejšku trochu ztáh
Cítí se trochu sám
Mezi mraky...pod koleny malé baráky
Smutný pohled na ty střechy
A tušení že i on má kdesi vlastní střechu na potěchu..
Slunce ztahaný čeká na Měsíc
..a Měsíc už nedoufá,že by to bylo jinak
Protože každý den je to stejné
Nikdy se nesetkaj
Stále se míjejí..i když stejnou oblohu spolu sdílejí
Přitom On by tak rád jinak..
Jenže,jak jinak?
On by tak rád pokecal
Tolik věci na které by se Slunce ptal
Jenže je to všechno jinak
..a ne tak,jak by si to Měsíc přál
Ostatně není sám..
I Slunce taky už nedoufá na zázraky
Harém z utahanejch hvězd
..nutí Měsíc k zamyšlení
Zda i jiné Cesty není
A tak se koupe v mléčné dráze
Má permanentku VIP
..jinak by ta koupel vyšla draze
Zběsilá kometa velká to popleta spletla si dráhu..
..a našla jí až k ránu
Černá díra dělá mezi hvězdama černou vránu
A než by se nudila,než by v tom pokračovala..
..raději se do sebe svalila
S plánem na návrat
S pocitem že jí nemá nikdo rád
Antihmotu ukecává..že jednou..snad
..vrátila by se ráda
Antihmotě se moc nechce..
..prý je dobře tak jak je
Ostatně:s existence má Antihmota závratě
A černá díra?
Tu pochybnost zžírá a velmi se souží
..zda tahle aktivita dala černý díře v dobrý víře to..
..po čem tolik touží
Vypadá to,že ne
Stále se nudou souží v nicotný nicotě loži
Prostě přišlo poznání,jak děsně je to s Antihmotou k zoufání
Neexistnece hrůzu nahání
Takže k dalšímu zrodu černou díru tahle lekce dohání
A Vesmír?
Ten je rád,že je rád
...a zazvonil zvonec
Ještě vyčůrat...
...jde se spát

David Kalioglou










Den

Den na zakázku
Romance padlých hvězd
a já tu čekám
Tulák z dalekých cest
a já tu stále čekám
Dům bez vrat a oken
Ohrada za svobodou
Nikdo nezapomene zavřít za sebou vrátka
Jistota vztahů je tak vratká
Chvilka odhodlání překonat nedůvěru..
..hodně krátká
Miluju
Strašně moc mě chybíš
A já nevím jak ti to říct
Jak ti říct,že den bez tebe..
..jak Země bez Nebe
..jak Nebe bez hvězd
..která je naše?
Jak ti říct
..že ve světě silných jsem ten slabý
..že ve světě statečných jsem ten na druhé straně
Bez tebe,lásko
Bez tebe
..není naděje
Jak říct co znamená každý z popadaných lístečků
..právě poraženého stromu
..jedna z tisíců nadějí
..pro zprávu světu
Sen padlého stromu
V tobě lístečku někdy přístě zas vykvetu
Tenhle život není nekonečný
..stejně jak není nekonečná síla mojich kořenů
Tak se nepřestávám ptát
..předivo vztahů
..čekam na zázrak
Kde jsi
Kde jsi celou tu dobu
Kde mám brát sílu při tom všem a bez tebe
Den za dnem a já se blížím sám k sobě
A já se teď ptám
Najdu tě tam?
Opravdu tě chci,proto se ptám...
Všechno je prázdné
Moudra unavujou...
Proč tu nejsi?
Každý den je podobný dnu předešlému
Stojím před branou do ráje
Obsazeno
Nevadí
Nešel bych tam..
bez tebe
Věřit
Nepřestávám věřit
Nenechám nás padnout
Já vím že jsi
Jen těch sil už není tolik
Ale nevadí,až přijdeš..
všechno se změní
Všechno se změní
Budem tančit na nebeském bále
a každá z půlnočních hvězd nám zahraje tu svou
Vím to
Mám slíbeno
Tak proč tu nejsi
Proč tu ještě nejsi ,lásko
Tenhle život není nekonečný
Učím se kroky našeho tance..
na padlé hvězdě
A nepřestávám spolu sní věřit
Že se jednou vrátíme
Ona na Nebe a já k tobě
Protože tenhle život není vážně nekonečný
Je mě čím dál líp
Protože cítím to nekonečno životů dalších
..a dalších
..a dalších
Putuji světem a nechávám za sebou své tiše hlasité kroky
Snad je někdo někdy najde ...
a vydá se po mých stopách
Já vím jedno
Lásko
Miluju
Mám rád
Vystavím Vesmíru pro nás dva nový řád
Nebeská symfonie nám bude hrát
Vím to
Mám to slíbeno
A nejen nám
No rozhlédni se!
Rozhlédni se kolem
Copak si stále myslíš že jsem tu samotní?
Vesmír vybuchuje radostí z každou právě narozenou hvězdou
Nebraň se mu
Každý lístek z poraženého stromu může být tvůj
Tvoje
..další z těch kterým malé já bere dech
Každý může být životem tvého snu
jak se vrátit k vlastním kořenům
Protože před touhle pravdou se nedá utéct
Před touhle pravdou se opravdu nedá utéct
V mých i tvých žilách koluje míza každého z těch poražených
stromů
a spolu sní i sny..
o našem..
o jejich znovuzrození
Kolik ještě?
Kolik jich musí padnout..
Než se společně narodíme
Kolik jich musí umřít
než pochopíme svou nedělitelnou totožnost
Se vším
Cítím
Je to jeden z mých prvních kroků
do svobody
Probuzen z děsivého snu na poušti..
bez vody
Teprve se rozkoukávám
Ale už teď vím,že bych se nikdy nevrátil zpátky
Tam kde nechávají porážet vlastní kořeny
Lásko
Hraju si na bojovníka
Staré umírá
a na něm nové vzniká
Dost chytám
ale i dost schytám
A tak se chytám
Pravdy svého tvého srdce
Záchraná páka rozjetého vlaku
Směr od nikam do nikam
Z falešné existence Ega unikám
abych se k němu po čase vracel
Někdy bych nad svou cestou vážně zvracel..
Radši bych se do časů před časem vracel
Ale před pravdou se přece nedá zdrhnout,no ne
Házím do rýmu čubčí rodinu mých rozháraných slov
Někdy..
fakt už nemám slov
Hraju si se slovy jak z modelínou
ale dochází fantazie
A bez fantazie básník hnije
Bože
Kolik já je v tom mém já
A je já?
Je-li,pak které se právě teď ptá..
A které já mu odpovídá
A co je potom za tímhle orchestrem té nesourodé a divoké smečky..
Lásko
myslím že chápu
Stále vedle
šlapu
Bože lásko kde jsi
Ta moje mysl mě vážně děsí

David Kalioglou










Chce to odvahu

Ženu se za hlukem křiku bolesti mých oddělených já
v potu tváře
Na cestě na které nejsem a jsem
Tak bolestně sám
...ztrácím sluch..
Tím i možnost nalézt jednou cíl..
Šílím z ůzkosti vlastních vin..
Není nikoho kdo by je ze mne smyl
A tak tu čekám na svůj cíl..
Je tu někdo?
Je tady sakra někdo?
Proč mlčíš když tě neposlouchám
...když tě volám!?
Ty co ctěš tyhle řádky
..říkám to právě tobě
Ty co snad nasloucháš
Milosrdné ticho
Zválená tráva po milencích
Závist dvojici
..ale proč vlastně?
Když nikoho po svým boku nechci..
Kdo jsem já?
Co je já?
Je já?
Proč je já,je li?
Když ne,kdo se ptá?
A kde?
Kdo trpí?
Proč se ptát?
Koho?
Hrůza
Těhle otázek lůza..
Bere klid..tichej prázdnej klid
Nechat v klidu žít..vzdálen mučivému osamění v tichu
Připravujíc si tím jednou setkání..
Pud sebezáchovy?
Tyhle pudy:-)
Zbav se pudů a zažiješ nudu:-)
Už jen myšlence na to s tichem setkání..vědomí zabraní
Ale utéct není kam..
Vězeň i věznitel..
jeden velkej klam
Užasný drama na zakázku
Jen divák občas zapomene psát
..tak se začít rychle smát
Nebo bát?
Že tohle nejsem já,že tohle není moje hra
Tohle přece nemůžu být já
..znám se vážně dobře...
Znám se vážně dobře?
Na druhou stranu proč ne?
Proč být dokonalej?
A tak se ochuzovat o vlastní lidskost..
Lepší než obět ideálů
Výsada to padlých králů v zemi nikoho..
Jejichž pád přináší zemi kýžený zvrat
Šašku tys to věděl
..a přec držel v tajnosti..
a rád
Ale proč vlastně,musím se ptát?
Je snad zradou být země král?
Ne,není..
Ale ne král co na krále rád by si hrál,králi..chápeš?
Či rád by jsi dál spal..však v tomto čase již na ubohé rohoži..
Ztracená víra
Nalezený ráj
Znovunabytá síla
Objevené Duše kraj
Poutník bez návratu
a ráno plné zvratů..
Prostá rána prostá strachu
A opět..návrat do tmy
Další čas kdy hovořím sám k sobě skrze sny
Nevinnost vlastní Duše
Vyráží dech...
Stojím před sebou..
Vlastní Duše zběh
Stojím před branou vlastních rozhodnutí
Mezi davy ztracených není k hnutí
Stojím tu na stráži
Kdo koho vlastně stráží?
Duše stráží Ego sraží
...snad
Ztráta já a zrod v Já Jsem
Led na parapetech oken s tmavým sklem
Tmavá obloha co má zlatý lem..
..útěk ode dne ke dni..
A zase touha zůstat sám..
Přetrvávající víra v návrat mezi ostatní
Chci utéct..
Chci odtut pryč..

Touha

Užasná a nádherná síla..
Toužím po smrti..
Vlastně toužím po smrti jak dítě po matčině objetí
Toužím po své malé smrti abych dosáhl velkého vykoupení..
Jenže kde brát jistot..je to tak či není?
Poslední výdech..
A nádech v novém světě!
Bože
Má Duše radostí kvete
Ale je to to ,co chci?

Chceme?
Spolu s vlastní Duší?
Návrat ztraceného ráje?
Jdi do háje!

Pravdivost..
Pulz a pomalý a tichý
..ale můj
Můj vlastní pulz
Jsem to já
Jsem to konečně opravdu já
Tohle dává vážně sílu
Zář hvězd a jedna z nich je moje
Mám radost
Mám velkou a čistou radost
Tohle je zpráva světu
Nejen Duše ale i já při těch ohnivých slovech kvetu
Nemusím už nic dokazovat
Nic
Jsem tu jen já a nekonečnej brácha Vesmír
A třeba taky strejc
Nebo ségra
..nebo švagr
..nebo bagr
Chápeš to?
Co kdo chce:-)
Nedávej pouta vlastním možnostem

Tohle už není omezení
Tohle už není nic z našich malých perspektiv
Tohle je už za tím vším co bere dech a svobodu
Zleva do prava
..nahoru dolů..
Otázka unikající reality..
Znovu si začít hrát a tak nacházet moudrost..en ten týky dva
špalíky:-)
Vším co je a ještě není
Ale ještě není protože už je a bude
..co kdo chce a bude chtít

Nevědomí plod falešných jistot tady zákonitě začne hnít..
Tak se uvolni a volně dýchej a už nikdy..nikdy nepřestávej snít
A hlavně žít!!!

Naplno žít
Vlastní pravdu srdce nikdy,rozumíš NIKDY nenechej si vzít
Jsi to ty,všechna ta omezení
Jsme to my a já a ty a oni..to poslední květem iluze už značně
voní:-)
Komu že to vlastně hrana zvoní?
Jsme to my,všechna tahle omezení.
.i když..
jaké omezení
Když žádné vlastně nikde není
Víš,tak nějak vím
Láska..
slovo o nekonečném významu pro každou z Duší
A je to tak O.K
Mám rád řád i chaos..
Tahle podvojnost významů Vesmíru vážně sluší
Mám rád..
Hřeje mne to zjištění
Bože,dovol mne milovat!
Já už nic jiného nepotřebuju
...jen mít rád..
opravdově rád
Lituju jen dní kdy jsem brzdil sám sebe..
Už jen vzpomínka na to zebe
Už nikdy ne
Všichni jsem Jedno
Všichni a já už jsem si vzpoměl
Já už to snad i vím
...a řeknu to každýmu na tehle planetě
A vykřičím to celému Vesmíru..

Já a Ty a planeta a slunce a hvězdy
a co já vím kdo ještě hraje s náma
tuhle božskou tragikomedii..

Všechno Jedno jest
A to je zpráva pro všechny ztracené Duše
Pro všechny ztracené a zatracené básně co putují vesmírem
A jejich básníky..nenaplněná srdce
Nic už nemá většího významu než přátelské objetí bez očekávání..
Než objetí
Jedno veliké vesmírné objetí
Nikdy jsem nebyl v odloučenosti zajetí..
pokud jsem to nechtěl
Ztracená víra chytá božské děti do sítí tmy..
A všichno jsme dětmi i rodiči zárověň jednoho světa
Jen ten okamžik má svou pravou sílu
Vrací nevinnost..víru
Zůstat tak jak je
Překročit šílenej a iluzorní most od Já k Ty
Rozbít vlastní hrad z písku..
Chce to odvahu..
Chce to vážně odvahu

David Kalioglou










Setkání

Každé setkání
Co strach mi nahání..
dnes
Mne vrací k sobě
A tak to je
..tak to zůstane
Padám do propasti
křik tančí s mou ozvěnou
..prej mého "pravého"já
Neposlouchám a tak mě vztahuje dolů do Nebe
Nechci tam
Chci být sám
Takže všechno co bylo dosud moje
..je falešné?
Obtěžkán načtenou moudrostí stejných ztracenců
..snad jen z lepší schopností kamuflovat vlastní stav
Kde je ta spojnice
..mezi mnou a tebou,Pravdo
Proč trvám na něčem
..co mě ubližuje
Jedna maska za druhou
.. jak na běžícím pásu
...a na tři směny,k ďasu
Dost!
Stop!
Dávám výpověď
A to hned
Teď
Nikdo není dokonalej
..tak proč si připadám tak děsně malej
Nikdo není dokonalej ve své hře na dokonalost
..drž se pravidel a padneš
Riskuj
..a
Nevím
V čase před začátkem je zrod tebe i dokonalosti zároveń
Před Bohem jsi postaven se svou Duší na roveń
Cloumá to se mnou
..ze strany na stranu
Pravda je někdy nesnesitelná
Ale každá hra na falešnou existenci jednou unaví..
A pravda to ví..
Tak čeká jak poslední děvka na svou šanci
..a já ji tu šanci dám
Vlastně ne..
Ta děvka dá mě...

David Kalioglou










Lásko

Lásko
Je to tady
Chci to říct chci to vykřičet Světu
Jsi tu..
Jsi tady..
Se mnou
Vzdálený sen co na sebe nezapoměl
Nečekaná realizace
Svět mezi světy..jen vztoupit..a už se netrápit
A já nevím,co s tím
Směješ se mi?
Uplakaná nejistota není si svým místem v realitě jista..
Nevěřím slzavému ůdolí..
Každá z mých slz to ví..
Jsou němé,ty to na mne nepoví
Nechám je téct po své tváři
At si každá z nich do sebe vráží
A spojí se v divokou řeku..po které se vydám k tobě
K tobě lásko
Nevím jak říct,co tohle všechno pro mne znamená..
Rozpůlené části srdce..po staletích spojená
Láska se do žil rozlévá..třesou se mě kolena
V tlukotu našich srdcí.. vrací se mi důvěra
Hledám slova
Ale jak popsat to v čem se topíš..v čem chceš utonout
V tvých očích na Cestě k tobě mé srdce tančí..
Vlastně ne..nejen mé..tančí obě
Mé i tvoje
Tančím v rytmu tvého dechu..bez oddechu
Nepřestanu plakat a spustím se po té řece na Cestu za tebou..
Za poznáním tak důvěrně neznámého kraje
Pozvánka do tušeného ráje
Jak ten čas letí..
Splněný slib,setkání po staletí..
Je tu a já nevím,co s ním..
Kde hledat slova,tak zbytečná..Bože,tak zbytečná
Setkání vlny s Oceánem
A ty jsi..nekonečný a hluboký..Oceán
Nořím se do tvých vln..nořím se do společných nezhojených ran
Už bez zábran...
A tam..někde v hloubce..se my dva..konečně..setkáme
O tom objetí nemá tenhle studenej Svět ani ponětí
Tohle jsi ty a Já..tohle jsi ty..
Každý z mých polibků je něžným příslibem..že už není co slibovat
Hledat dál?
Ne,už není o co stát
Pro tebe,lásko chci jít na kraj Světa..a ještě dál
Jen ty a Bůh ví,co bych za tebe dal
Prosím
Chci tančit,smát se,rozplynout se a nekonečně víc..
Slova nejsou nic..na Cestě k tobě
Už nikdy před tebou utíkat..víš
Bál jsem se důvěru dát..
Ale to je pryč..nebylo o co stát
Proč u pobřeží zůstávat..chci jít dál..cítím tvou hloubku
Jen ty a já u pobřeží...
Jen ty a já..a naše Duše vědí,oč tu běží
Kdo nepoznal..ten chápat může stěží
Slova jsou zbytečná
Nechám je na hladině
Oceán bez zábran
Proč zůstávat na povrchu
Utopím se v tobě
..a budu se topit stále..bez oddechu
Jednou to muselo přijít..a já věděl,že příjdeš
Vlna se vrací domů
A my?
Kde jsme my?
Oceán zaplavuje poslední zbytek mých prázdných dní..čas minulosti
David o lásce sní..jen on a tisíce prázdných dní..o tom svoje
ví..
A překračuje,zaplavuje zbytek míst,kde být bych už nemohl..
..co víc k tomu říct
Studená a prázdná setkání..
Vzpomínka na ně hrůzu nahání
Jsi můj drahokam
Jsi můj poklad..jen já tě mám
A nedám,Bože nikomu nedám
Lásko..že tě mám?
Že tě neztratím...
Strach a touha po jistotě..z času zim
Zůstaň se mnou Lásko
Jsi ta pravá,v tomhle se moje srdce nemůže mýlit..
Ty to víš..i já to vím
Já ted odpouštím...všem těm setkáním...
..kdy jsem byl kousek po kousku tak hnusně sám..
Ty mne přece znáš..komu to vlastně povídám..
Jsi tu..
Jsi tu a já rázem vím..co dělat,kde jsem..a s kým..
Nikdo mi tě už nemůže vzít
Vrátila jsi se a já to vím
Bože děkuju ti za ní,děkuju ti
Už nikdy nikdo..mi tě nevezme
Na křídlech společného osudu otevírám tvou bránu..
..a vrátíme se spolu až k ránu
A pak,až..no pak půjdem spolu znovu tam..
..kde na tebe vzpomínám..budu tam
A ještě jednou a ještě jednou a ještě..
Tuhle Cestu znám
Je připravená,jen jsem po ní dlouho nešel..
Odpusť prosím mé nejisté kroky...Lásko
Na téhle Cestě jsem nebyl roky...
Staletí
Opatrně našlapuju po svých dávno zapomenutých stopách..
Kdo je tu nechal?
Vzpomínáš si?
Něco jsem si slíbily
Jsi tu
Bere mi to dech a mě to nevadí..
Nořím se do divokých a rozbouřených vln..tvého Oceánu
..vrátím se až k ránu
Nebo taky ne..protože tam dole,tam někde v hloubce tebe..
..najdu sebe
Tak proč se vracet?
Proč se vlastně vracet a klid našeho spojení...
Jen já a ty a naše Duše o něm ví...tak dobrovolně ztrácet
Chci tam zůstat
Chci v hloubce našeho spojení hledat a nacházet smysl svých
ztracených dní..
bez tebe,Lásko

David Kalioglou










Na dně

Neznám mapu
a to mě děsí
Cítím se trosečníkem
v moři zapomenutých a ztracených ostrovů
Děsivej pocit...
Potrhaná křídla..
Vítej ve vlastním pekle
Hrůza bez pevných pravidel
Nic a na ničem se nedá stavět
'Kudy' a 'dál' ztrací na významu
Sám se přestávám ptát
kde je ten kýžený a tolik očekávaný zvrat..
Když nepřichází odpověď
Slova unavují
Ostrov na odstřel
Odstřelovač nikde...
Rozbitá mysl,podstata či syndrom?
Ztracená realita
Ne,dál se už nedá jít
Dál se už nedá na nic hrát
Iluzorní mosty
Věž ze slonové kosti
Zkamenělý hrad...
Už se vážně není na co ptát..
Sám se přestávám ptát..
Kde je..
Chci zemřít..
a rád
To je ten kýžený zvrat?
Nahoru dolů
Zklamání vytesané v obličeji ze skály
Vyrytá prosba nehty z kamene
Kde nic není..
ani smrt už nebere
Zkamenělé oči nedovolí slzy..
Tak tohle trochu ještě mrzí
Ale věřím..
Ještě jsem nepřestal žít..ještě jsem neprohrál
...hraju dál
Držím se jak klíště posledních vteřin..
Ale tlačí mne to ke zdi..
Nejhorší je ,že se dívám vlastní pravdě do očí
Tenhle pohled z iluzivní jistotou pořádně zatočí...
Sám v propastný tmě..nikde..nikdo..žádné tváře
Vytoužená záře..ruka Páně...
Vystrašená malá myš co čeká na své káně..
A ono nikde
Nic..
Už nevěřím..
Tak čekám..na smrt
Je mě to jedno..
Uplně jedno
Jsem jen člověk..
Jeden malej ztraceně vysmátej ubohej člověk
Z posraným předsevzetím pustit se neživotných ideálů..
z pocitem dítěte co mu berou mámu
Naději co ztrácí,že život...za lásku,lásku vrácí

Na konci zazděné cesty
Žádná předsevzetí..
z pocitem zapomenutého ubohého smetí..
zoufalej křik do tmy ...letí
Vítej v zemi ztracených a odložených dětí
Dokud se nepustíš,držíš se..
Stojí to za to?
Stojí to vůbec za to?

Nevím..
Už vůbec nic nevím
Pomůžete mě někdo?
Proboha pomožte mě někdo

Ještě stále trochu..naděje
že v té tmě..v té zatracené a studené tmě..přece jenom..
někdo je

Kdo tu hrůzu zažene..
Nebo jí ruku v ruce projde se mnou
Lidské srdce..které zahřeje
Věčná touha..
Věčná naděje
Jenže..
Kde nic není..tam ani smrt už nebere

David Kalioglou










Kapičky z mračen naděje

Kapičky z mračen naděje
Ostrov beznadějně zapomenutého trosečníka
Studený vítr do nich vniká...
Jak vlk do oveček bez psa
A je ticho
Klid
A znovu tam..
kde jsem před chvilkou stál
A sbíral sil pro další prázdné nadšení

Je klid
..a líp
Je líp když není vzdušných zámků falešných jistot
Jen krása mrtvolného ticha,mých živých vzpomínek..
Tohle ticho
Je něco..
Něco mezi slovy
Jak definovat něco a nebrat mu zároveň
Nic mezi tam a tady
Vracím se k sobě abych mohl vykročit k tobě
A zas je tu
Ticho..jako v hrobě!
Slovo nemá sílu..
Ztrácím li v jeho význam víru
Prázdný artefakt
Prázdná realita vytvářená z trucu pohledů do vlastních odrazů
Není třeba...
Být
Co to je tohle 'Být'
Nemůžu se ptát aniž bych byl,nebo snad ano?
A jsem li,pak není důvod ptát se jsem li
..nač dříví do lesa nosit,zdravej rozum kosit
Snažit se a snažit..
v potu tváře vlastních úvah denně se smažit
Vzkutku pekelná výheň nerealizovaného Bytí
Člověk se hroutí když se jeho loď chytá do vlastních sítí
Kotva dole
K cíli daleko..mezi žraloky pozvánka na mejdlo
Zjištění že kde nic není nikdy nebylo
A pokud bylo..na tebe už nezbylo
Nekonečná debata co nekrátí chvíle
...k nejbližšímu člověku...cesta dlouhá
Počítám míle
..chybí chuť dosahovat cíle
Nebe bez mraků,zbavené zázraků
Naděje
Není nikdo kdo o ní stojí..
Občas to ještě bolí
Občas

David Kalioglou










Součást mého Světa

Víš
Já stále věřím na lásku a krásu bez času..
I když jsem na kolenou..
Prý není hanbou na kolena padnout..
Hanbou prý je nesnažit se zase postavit na nohy..
Víš
Já nikdy nepřestal doufat že..
že tě jednou...určitě...zase potkám
Možná že to chce čas
Možná že bloudím sám
A taky je možné,že tě už nepotkám
Ale mne to nevadí
Mě to opravdu nevadí
Protože tohle jsem já
Tohle jsem opravdu já
A ty jsi moje součást
Součást mého světa..

Zkus vzít hvězdy Vesmíru a Vesmír smutkem ztratí zář..
kouzla věčného života
Nekonečná inspirace tisíců zamilovaných..

Trpím li..
Pak trpím rád..protože život bez téhle naděje...
už není místem k mému žití
Ne,to už vážně není

David Kalioglou










Pro Tebe

Halooooooo,ty..
No ano , ty!
Nevěř na nic co ti krade dech
Život je tvůj
Oni nemaj patent na moudrost
Je tady jediná pravda o tisíci Cestách
sám/a hledej tu pravou
Zvol si jí a zůstaň jí věrný/á
Ona tě povede
Ona tě nenechá padnout
Vím,chce to odvahu
Nebát se jít proti proudu
ale zůstaň nějakej čas v zatuchlý společnosti konformistů...
a zaručuji ti:zkazíš si žaludek!
Celá tahle společnost
..no,podívej se na ní zblízka
slepenec umělých tváří
na Nebi falešných hvězd jedna...z posledních hvězd ještě září
Je pravá
Jdi za ní
Když k sobě ostatní pustíš blíž...
nese to v sobě dobro i zlo..
To je celé tajemství
Nechtěj minci o jedné straně..
Je bez hodnoty
Svět má svý problémy...
ale jednou se přece usmát můžeš
A nevzdávej se
Tohle vyhraješ
Občas padneš na kolena..
I hrdina z pohádek občas padne
ale vždy se zase zvedá
Tohle vyhraješ
Tohle je tvá Cesta
Tohle je tvá svoboda
nenechávej si jí krást
Jak chceš žít
ztratíš li sám/a sebe?!
Človíčku,narovnej se konečně
a dav se rozestoupí
Narovnej se a dav se začne rozpadat..
na haldu podvedených a prázdných tváří
Svět se změní..
a nahoře..zvedni zrak
tisíce právě zachráněných hvězd na tvou Cestu září
Tak už na nic nečekej
Pravda srdce nesnese kompromisů
Jdi teď..hned
a zachraň tenhle zmrzačenej a tak smutně opuštěnej svět
I on má nárok na radost
Těch lží že ne,už bylo vážně dost
Jdi za svým srdcem
a cokoliv se stane,dobře se stane

David Kalioglou










Psí příběh

Sedím tu nad sebou..obojek bez známky
směju se útrpnému výrazu
Zasněný ideálem..
bez kazu
Vyhnán páníčkem do mrazu..
A přemýšlím
Jak moc jsem sám sebou
Co o sobě vlastně vím
a nakolik jen sním
Je někdo nade mnou?
Nebo pode mnou?
To druhé zní příjemněji
Snad má Bůh psí podobu
Říkám co cítím..
Beru si sám sebe do hrobu
Jeden aspekt mého já střídá druhý..
a třetí a tak..
K tomu až pak,snad

Láska

Fena

Domov

Psí bouda

Bože kráso,opustil jsem tvé břehy..
Ale už se k tobě vracím
Už se k tobě zase vracím
Života bez tebe bylo dost
Zpráskanej pes,co mu někdo šlohnul i tu poslední kost..

Tak vyju na Měsíc...
v naději že mě někdo vyjde vstříc
V naději..že se někdo přidá
že to necítím tak sám

Potřebuju směčku

Potřebuju pohlazení

Jenže teď ne až příště..
a vydíš?
Nikdo tu není..

Psí život má svý kouzlo
No ,nemám pech?
Kožich plnej blech..
Každej patník zabranej
není kde značkovat!?!
Tak za co se mám ještě brát..
a tak na měsíc vyju
Mezi hvězdičkama hledám víru
Že se snad...někdo někdy k mému vytí přidá
Noc odchází..

Vrací se ráno,už se rozednívá..

..čekala na mě poslední zrada toho rána

Někde v dálce..chvěju se radostí...
odhodlán běžet za štěstím
Někde v dálce..další vlastizrádce...slyším vytí
..poštěkávám radostí
a kurva
..moje kosti už jen do ticha zachrastí...
au
..byl to Pitbull

David Kalioglou










Tak teda ano

Tak teda ano..
Potkal jsem tě a prostě nejde dál
Konečná vyztupovat
Potkal jsem vlastní tmu
a už není k hnutí..
Konec děsivého pnutí

Velké smíření s vlastním stínem
Konec velkého divadla malého herce
Je to docela fajn
Není tlak..to už vážně není na pořadu dne
Není kam,není proč..
je co je..bez diskuze
Hm,diskuze..u mě dobrý únik od sebe a toho co je třeba..
Co je skutečně třeba
Potkal jsem zpoustu výzev..
Na málokterou odpověděl
Ale co..
Jak odpovídat,když nevím kdo jsem a záleží na výsledku..
Spousta nesmyslu..
Jen se nedívat do vlastní tváře
..já..
už prostě není kam utéct
Už prostě není kam utéct..
A ani se už nechce utíkat

Tak tu stojím a čekám
Ale na co?
Copak pořád věřím malé realitě?
Táto,Mámo,Bože... pomožte?
Hm..
Kudy ale dál..
Ruku mě nikdo nepodá..a čas se valí
A já pořád nechápu a nestíhám
Já pořád nestíhám
Končí moje dětství..
poznávám čeho jsme my lidé schopni
Princezny se vracej do pohádek..
Ideál je v hajzlu..
Prostě konec
Ale já jsem tady..já jsem pořád tady..
Jen nevím jak dál..a jinak
Prostě konec..
..starého světa...
Připadám si děsně chudej..
Bože,ale čeho se mám teď chytit?
Čeho se držet?
Mám se vůbec držet?
Není to zase snaha vrátit se zpět?
Dětsky naivní ale tak krásně jednoduchej svět?
Věčná sebekontrola zavání zebemrskačstvím..
Tak kam..kam když už není kam..
Do propasti sebedestruktivity se čím dál víc propadám
A koho se to vlastně pořád ptám?
Už i ta sebenenávist ztrácí sil..
Už nejsem nic a není nic čím bych byl...
A chtěl být..
Jsem sám sobě odpovědí..
Neodpovím si a odpověď není
A čas..ta svině..to valí
Odpovědi jsou nejspíš jen vyvolení znalí..
Pak na to ale z vysoka s...

No,budu se já pořád trápit?
Stejně nemám už co ztratit..Děj se co děj..
Přijímám bez-naděj..
Vzdávám se..vítězím

Svět se rozpadnul
..ničeho se nedržím..
Nad mou oblohou se stahují mračna
..už není sil ani na dostatek strachu...
...už není sil na nic...
...absolutně na nic...
Něco se děje..
Něco se sakra děje..slyším v dálce hřmění..
...všechno se tu mění..
Bouře..
Divoká a nezpoutaná bouře mého nového já..
Nevěřím tomu co vydím...
To snad není možné...
To snad..
Déšť
Jedna kapka..druhá..přidává se další..liják
Jedna s druhou se snaší na mou unavenou tvář..

Déšť
..proráží clonu dusivé tmy spolu s mrakem malomocenství..
První paprsek právě probuzeného slunce
Mého slunce...našeho slunce..společného slunce
Duhový nápis na modrém Nebi:'Končí utrpení'
A nový život s novou výzvou čeká na přijetí..
Ztracené já na křídlech padlých andělů domů letí..
..cítím velkou úlevu...
..pláču dojetím..
Moje slzy se třpitivým zvoněním dopadají na bílé oblačky..
..nevinné průvodce mého návratu domů..
Mého návratu domů..
Krajinou se rozhostilo ticho
Krásné a ničím nerušené ticho
..jen šum vlastních křídel..
..už žádné pochyby..
Jen kdesi v dálce za obzorem..stopy v písku..
..jedno zapomenuté a tak zbytečné drama..

První paprsky nového dne dopadají na mou tvář
a já po staletí tmy pomalu..ale jistě..
znovu vnímám vlastní zář..

Tanec světa
Velká vibrace vesmírných dálav
Kořeny jednoho stoletého stromu
Jediné slzy..společná míza do společných žil
Bože..
..jak jsem jen mohl nechápat pro co bych žil..
Chci ten strom chránit..nenechám ho padnout..
Nesmí být poražený..život nesmí prohrát
Ne,život jde dál..není nikoho kdo by věčně umíral..
Pro tebe
..pro mne
...pro nás

David Kalioglou










Nedá se zapomenout

Víš...
I když nevíš,vím že víš
Tohle je příběh s otevřeným koncem
Tohle je kouzlo zapomenutého světa..

po kterém se nám oběma tak stýská
Chtěl bych dát pomocnou ruku
ale sám bych jí potřeboval..
Protože..ač to tak snad i nevypadá
vůbec,ale vůbec nezvládám

Víš...
I když nevíš,vím že víš
A tak ti jen připomenu to,co už víš
S náma lidma je někdy kříž
Jsme víc než se zdá
Jsme víc než si dokážem přiznat
Jsi tu se mnou
Jsem tu s tebou
a to není málo..
To vážně není málo
Bráním se a kopu kolem sebe
jen k sobě nikoho nepustit..
A přitom toužím po doteku
Toužím obejmout
Toužím..s někým být
Jen tak..bez pravidel a jistot
Těžko se vymotávám
tak srším 'moudra' do prázdného a studeného hnízda...
Víš...
I když nevíš,vím že víš
Asi jsem zaspal,víš
asi jsem hrubě zaspal..
protože mě něco ve mě uniká
A dost to bolí..
Opravdu hrozně to bolí
Řekne mě někdo konečně kdo jsem?

Kdo vlastně jsem...
a jakou mám cenu..
mám li nějakou

Musí to ven,už to v sobě nedokážu nést
Chci to ze sebe dostat
Jednou a na vždy..
tuhle hnusnou tmu
Ztratil jsem se
Ztratil jsem tě
Nechápu tě a tak tě míjím
Nechápu se..a tak se míjím
Nechápem se..a tak se nepotkáme!?!
Prosím tě,lásko
Zůstaň u mě...
Ne opouštěj mě tak jak já často opouštím tebe
Já si tě najdu
Já tě budu hledat do posledního dechu
A vzdám se všeho co mě bere sílu
Nebo se najdem navzájem?
Bude to krásnější
Násobená radost,znásobené setkání
Končím..unavuje mě to

Vím že víš
Vím,že už víš
Vím,že jsi vždy věděla!
Nedá se zapomenout..
Na to se vážně nedá zapomenout

David Kalioglou










Co jsem?

Co jsem
Jsem ranní tramvaj
co uhání a neví kam
...stejně jako já denodenně
sám před sebou utíkám
Jsem ranní svit
..to když se probudím a cítím..se líp
Jsem noc a soumrak
Jsem příslib naděje
co s iluzí tahá sny s kaluží
Jsem ten,co pravdě nevěří
Jsem slza co přemýšlí
zda je správný čas..
dopadnou do tvého lůna
Jsem prst co ukazuje cestu ke hvězdám
Jsem každodenní příslib ráje
Jsem tvůj roztoužený klín..
jsem také tvůj každodenní splín
Jsem bílý sníh s krátkým životem
co dopadá na tvou zem
Jsem každá z jeho vloček
co zná svůj osud..
Snad právě proto žiju rád
Jsem socha tyrana
co čeká na svůj pád
Jsem skála co se ptá po svém původu
..protože ho zapoměla..a neví z jakého důvodu
Jsem nenávist co hledá důvod k vlastní existenci
...a tak si hází klacky pod nohy
Jsem láska co si líže rány
...po setkání se světem
Jsem Ego co samo sebe v urputném boji brání
Jsem sen co sní svůj sen
Jsem ztracený i nalezený
..jsem ztracený
Jsem každodenní otázka: jak dál
...a každodenní: nevím
Jsem stín i sluneční svit
..to všechno zároven
Jsem sám sobě soudcem
..snad proto souzen tak přísně
..snad proto se cítím tak drcen
..snad proto tak drcen
Jsem neznalost s touhou znát
Jsem blázen co se chce smát
Jsem radost..kterou čeká pád
Jsem pád..který čeká na návrat
Jsem ale i smutek
co před láskou vždy utek
Jsem chycený i ten co drží
Jsem pokřivený i ten co narovnává
Jsem pýcha s pádem vzádech
Jsem čekající pád..
Jsem plný otázek
I ten co už se nechce na nic ptát
Jsem probuzení s touhou na návrat
Jsem probuzení co tuší..
že vlastně žádné není
Jsem rozkvetlá louka plná nadějí
Jsem sekera co protíná kořeny života
Jsem jí poražený strom důvěry
..jsem plný hnusu z nevěry
Jsem ztráta iluzí
Jsem na misce vah to z těžších závaží
Jsem ten co je hrdý
I ten co si sám sebe neváží
Jsem v bouři hrom a blesk
Jsem prvotní třesk
Jsem šaman ve své extázi
Jsem ale i ten..
co ho každodenní realita rozhází
Jsem kruh ve vodě i kámen po dopadu
Do moře tvého klína své touhy kladu
Jsem ten co se tlačí dopředu
Ale i ten co zůstává vzadu
Jsem tohle celé divadlo
a ještě neskutečně dalších kapitol..
A tak se jen ptám..
pochopím někdy tenhle myslbol?

David Kalioglou










Vybral jsem si?

Vybral jsem si já..
To své já?
Vybral jsem si já sám sebe?
Nebo je to jen další zvůle do nebe arogantního nebe...
Jenže co když tyhle možnosti
jsou jen části nepřeberných možností Celku..
Který na sebe zapoměl a tak si vyčítá
Cítím se ztracený..
Protože mezi ztracenci odsuzuji se k ztracenosti
Jsou to jenom prázdná slova..
co se hladově honí za významem
Ale má zkušenost je už taková..
Stojím na konečný
Poslední vzpomínka:Konečná stanice..prosím...vyztupte si
Jsem zklamanej z lidí
Ale je to moje zklamání..

Ale je to moje deziluze
Není koho vinit
A to je na tom to nejhorší..

Ahoj

Zdravím tě
Prosím,věnuj i svůj čas
Chci ti říct,po čem toužíš
...od počátku času
Chci ti říct,že znám lék
..pro tvou bolavou Duši
..že znám a ty to víš
...zdroj tvého utrpení..
Jsi ty
A tvoje moje malé já
Jedna malá sranda rodí velkou tragedii
Vždy je snažší zabíjet naž chápat
Nenávidět než milovat
Ale život..je zatraceně víc
Jsem zajedno se vším
Jak můžu ubližovat sám sobě..
a netrpět
A přesto to dělám ..
To je prosba za všechny poražené stromy
jejichž dech ti dává život..
To je prosba za Matku Zem..
z jejíchž náruče se tak hloupě snažíš dostat
Touha po dospělosti?
Jedna velká hloupost..
To je prosba za všechna otrávená moře..
Slzy matky země
My jsme její děti
Jak jí můžem milovat..
když jí tak ubližujem
To je prosba za jedno malé lidstvo..
s do nebe volajícím já já jenom já..
Fajn..
Nakonec zůstanete já,já jenom já..
Komu pak brečet na rameni...
Tohle není pravda tvého srdce..
Tohle vážně není pravda tvého srdce

Zdravím slunce
Pohlazení každého z hřejivých paprsků
Připomíná konečnou svobodu
A já na ní zapomínal
Já na ní tak často zapomínal
Teď tu jsi a já nevím jak říct..
že s polu s tebou vracím Vesmíru svoje staré já
a oblékám si nové...
Existuje jediná pravda
Vlastně Pravda
a kní nekonečně mnoho cest..
nač se dohadovat která je ta prává..
Všechny nakonec vedou ke Slunci
Každý po ní jde svým směrem
Stejný směr a různé tempo..
Tisíce kroků domů..
Různý směr ale stejný cíl--
Duše zbavená pocitů vin
Velké přátelství ze sebou samým

David Kalioglou










Jak říct

Jak říct co pro mne znamenáš
Jak říct co pro mne skutečně znamenáš..
Zůstat při tom věrný svým dogmatům
a podstatě všeho dějě..jde to vůbec?
To k těm nepodstatným kecům o podstatě
..všeho

Nádherný útěk z pravého Bytí
Každý se občas chytí
Ale dostat se zpět...hmm
To nejde hned
To k té netrpělivé trpělivosti

Neschovávat se za nikoho!
Za nic a za nikoho
Tak to teda beru
..na jak dlouho ale..
Tak na tyhle kecy s..u!

Všechno je to na draka
A co jako,co chceš pořád řešit
Stejně se v tom kloužeš sám
A co?!?

Radost?

Smutek?

Nebo něco mezi?

Takové MC LifeDonalds

Mezi chleba..
trochu masa
Tenhle týden sleva..
Prošlá lhůta..neva?

Tužka ..chudák
Chtě či nechtě..prostě musí
Moje hemzy jí často dusí
Co slovo to perla..
Házet perly...no,znáš to

Fikce nebo skutečnost?
A záleží na tom?
Záleží na tom vůbec?

Putuji svým světem
Občas na své Cestě někoho potkám
Někoho,kdo mne trochu víc probudí
Vlastně já potkávám stále
Ale když já spím tak tvrdě..
Občas o někoho zakopávám..

Každé setkání je jako jiskra naděje
Probudí se , neprobudí se..
Spí..
Potácejíc se , potkávám další spáče
Jak to vím?
To jako že také spí?
No..podle těch her na držitele pravdy
Jedné a neotřesitelné pravdy
Když se dva perou..třetí se směje
Do pr...

Většinou je to pravda
Pravdo,ty jsi ale škodolibá,viď?!?

David Kalioglou










Cesta do mého nitra

Dovol
Prosím
Chci tě vlastním světem provést
Jsem tu králem
přec nevím,zda to jde..

Průvodce dělám zde poprvé..
A naposledy..nuže...
Tedy:Ještě než otevřem bránu společnou
a vztoupíme do země snů a nadějí
...také z mnoha koutů neznámých
Těch míst země,jíž jsem pánem
a...přec ty kouty neznaje...
Tak rozlehlé a převeliké jest království mé..

O doprovod prosit muset budu..
Víly i skřítky...moje věrné poddané
V zemi své..
V zemi snů a nadějí

Ještě než otevřem společnou bránu
nuže věz:Cesta vlastní Duše dlouhá jest
Ještě než otevřem společnou bránu..
to věděti musíš..vrátíme li se zpět...což jisto není
Tedy až k ránu..
Po temné pouti vlastní Duše
Zpět přes tuto bránu...
Jedno však jisté v tomto čase už...
Všechno všecičko bude jiné...no tak..králi..už se vzmuž
Je pravý čas..tedy svoji zemi služ

Jsem tu králem
Leč za svůj život a příteli i za tvůj..
Já abych se bral
Věrnost v temných zkouškách svého já,já zachoval..
Neb neznaje všech zrádných zákoutí..temné země svojí
Museje vésti ochranu nad hlavou svou..i tvojí
..a zrada v tomto čase..věru,nelehko se zhojí
Však už jiné ranhojiče za svého panování v životě a při lénu svém
já poznal..

Nuže neboj se a věř
Já,David jsem tu králem
Silný a chrabrý...trochu nerozhodný..snad
Však jist na Duši své tím si buď:že mám tě rád!
Jsem David
Jsem hrdinný král
Jsem v zemi své pánem
Ne ten...co by z boje utíkal

Dej tedy důvěru mému meči nad tvým osudem dnešní noci
Nad hlavoun tvojí..
Ostatně nemůže vkročiti nikdo do těch míst..
kdo svázán strachem..kdo se bojí

Tak vyřčeno!
Tak v mé knize života černé na bílém stojí
A pergamen společné krve zpečetíc-odvahy tvé líc
Zde marně hledati rub..
Odvážně proti temnotě..zub za zub
Vysvobodit vlastní světlo..
V našich tvářích,odhodlání rozhodnosti..toť jasných rytířů líc
Nuže pojďme příteli z nerozhodnosti těchto míst...rychle pryč
Koně divoce řechtajíc,zasvištěním pozdravil bič
Ti dva mizí v dálavě neznámé
...nuže sečkejme rána,nechť rozhodne o osudu tohoto pána
O osudu mém..
Jenž vítěz či poražen(přesto vítěz pro svou zem)
Vrátivší se z dlouhých cest..
Přítele po boku svém
Podá zprávu o zemi ztracené

O zemi zapomenutého krále..
O zemi kde vládne dvojí král..
Ten co v dalekou cestu šel..
a ten co svázán strachem..
před bránou do tmy vlastní Duše stál

V této zemi dočkati se možno zázraků
Svésti velký boj ta země se svým pánem musí
aby oba zachráněni byli...
Prosekávajíce klestím zapomenutých koutů..
poznávaje chlad vlastních stínů
Však ten chlad..
Není nikdo ..
kdo měl by ho rád..

Nuže králi:není jiné volby!
..než být tím,kdo odvahou zachráněn
Než být tím,kdo odvahou pozvedne k nebeským výšinám svoji zem
Králi Davide..
Davide,tvůj hřebec divoce řechtaje odmítá stát toho dění opodal..
Chop se opratě
Jdi za svým osudem
Čeho by ses králi ještě bál?!

Kdo tu Cestu naztoupil..ten veden jedním směrem..
Voláním Duše své
Tlukot srdce pak udávaje přesností písku v hodinách jeho..
Nadešel čas oběti..
V plamenech věčnosti zanechat své tělo
Pak snad..přijde zmrtvýchvztání..snad...nevím
Předávám co vím...bez příkras

Slunce zachází za mraky..
Temná noc Duše zahájena divokým tancem čarodějnic
...mám strach...první part..všude je tma...nic nevidím
..nemám se čeho chytit..
Slyším v dálce té temnoty divoký rej...bojím se,Bože..
Já se strašně bojím..vlastní tmy

Teď seznámen budeš s celou hordou neznámých masek
Je tu všechno a jsou tu všichni..každá z nich(chtěných i
nechtěných).. má jedinou touhu..z tebou,Davide..s tebou se
dnešní noci seznámit
Každá z mojich vlastních masek..Hrdina,zrádce..dokonce i smíšek
šašek Je tu toužící,přející i závist kdesi na svůj tanec tiše
čeká...
Všichni se na tebe těšíme...zazní děsivým zborem
Nikde nikdo...kdo by mě pomohl..bojím se..strašně se bojím ..
Vím, tohle je můj život...tohle je moje drama..tohle je moje zem
To je můj nekonečný příběh!

I snílek spolu s nevinností ukláněje..zvaje mne k společnému
tanci.. Klobouk smeká
Nechápaje..
Ptá se mého moudrého dítěte:čeho se ten David stále leká?
Já jsem tvá maska!
Slyším od věčně přemýšlivého
Jo,to já taky..přidává se pochybovač
A já přeci také..dává se nevinné a moudré dítě ve mne v usedavý
pláč.. Ty si mne vůbec ale vůbec nevšímáš...

Pomalu ztrácím přehled o tom,kdo je kdo..
Začíná mě docházet,jak málo toho o sobě vím..
Jak daleko jsem sám od sebe..jak hrozně daleko jsem sám od sebe

Já jsem tvoje maska...říká ve mne věčná idea'dokonalá láska'..v
ženském těle..sluší se dodat Tady už nemá smysl si chytré kecy
sám za své iluze schovat..není ani kam..jsem tu totiž sám..před
sebou

Já jsem tvoje maska..Jo to já taky..a já a já já já a já taky
Stále věřím na zázraky?
Neb dnešní den vlastní pravdě zasvěcen..
..dnešní den(ostatně proto jsme se sešli zde)jest vlastní spáse
vyhrazen! Aby Králi Davide...konečně...poznals svoji zem
Přijmeš li beze zbytku poslední z tohodle šíleného reje...
Budeš zachráněn
Tak je psáno v tvé knize života!
Tak to chce i tvá zem..
Neb v jednotě jest síla..a rozpolcenost Duši tvou..Davide...již
dlouho zžírá.

Nuže:koho vyzveš k divokému tanci...v tomto čase?
Závist?
Zlobu?
Závist..tu co závidí vlastní kráse?
Koho vyzveš a obejmeš v tomhle čase..
Závist?
Jenž slepá chudinka..nevidí se v iluzorním kole hry..
Nepoznávajíc,že účastna jest zrcadlení,jenž spíše bludu
podobná... V tomto zrcadlení zrnka skutečného štěstí vzkutku
není...

Koho vyzveš Králi?
Koho vyzveš Davide..
Koho vyzveš ty..
Každá z masek lační po tvé pravici..
Tedy nechť živ je tento veselý a bujarý rej
Tohle je tanec skrytých masek
Tohle je tanec v divoké extázi zmítajících se těl
Skrytých masek..jenž nepřijmuty Králi..působí to v hlavě zmatek..
Skrytých a neuvědomovaných masek..
Jenž nepřijmuty... Králi...působí ti na tváři vrásek..
Zda li to víš?
Zda li tohle víš?
Ne..ty stále spíš!
To jest věru dobrá zvěst
Neb temná noc vlastní Duše noc záviseje a zdroje svého maje...
V tvé nevědomosti,lži a iluzích..
Takže věru k dobru..že stále spíš

Nuže vydím,že stále spíš..
U tebe Davide
..pro rej masek ustláno na růžích...

David Kalioglou










My dva

Lásko
Prosím..tady je má dlaň
Chyť se mne
Přenesu tě přes bouře tvojich dní
Kdy se ti zdá ,že jsi ztracená a zbytečná
Kdy se ti zdá a věříš tomu..
Že život nemá smysl..natož cenu
Že život nemá cíl...
A kdy se vůbec ale vůbec nedostává dalších sil..

Lásko
Prosím..tady je mé srdce
Naslouchej mu
Život ve dvou má svou cenu..

Lásko
Prosím..tady je má Duše
Bude ti Majákem i Strážnou Věží..
To když se ztrácíš v moři slz a smutku
Věřit stěží..
To když ti mlha malosti zastře zrak
a mezi Slunce tvojí Duše a tebe snese hnusně studenej a protivně černej mrak...
Plnej černého a kyselého deště..a jen ty víš..čeho ještě

Lásko
Prosím..tady je má Duše
Bude ti Majákem v rozbouřených dnech
To když ti tenhle hektickej a tak dravej svět..
dovoluje zapomenout na zář tvého pravého já
a ty balancuješ mezi žitím a nežitím
A já se začínám bát..
že tě v útesech vlastní tmy
ve víru ztracenosti...
už nechytím

Ne,to už nedovolím
Já ti vrátím a budu chránit ..naše sny

Lásko
Prosím..dovol mě abych ti to dokázal
Chci ti říct..že mým pravým já jsi ty
Chci ti říct..že už není co říkat
Že za touhle kouřovou clonou je čiré Bytí
A že v tom Bytí..na tebe čekám..že v tom Bytí je místo už jen pro tebe

Dovol mě,abych to to mohl dokázat
Dovol mě,abych byl ten nejšťastnější chlap..

Lásko
Prosím..život se se mnou točí
Tady je má dlaň
Chyť se mne,prosím
Chyť se mne,už tě neupustím..
Už nikdy tě neupustím

Miluju tě

Miluju tě jak Sluníčko miluje svou oblohu
Miluju tě jak Měsíc svoje hvězdy
Miluju tě jak Vesmír miluje nás..
Lásko
V mých citech k tobě,nevládne čas..
Jak jinak to mám dokázat
Jak alespoň část toho všeho tady předat..co sám stěží nesu
Lásko
Věř mě..neskončíme u útesu
Prosím..tady je má dlaň
Chyť se mne
Vrátím ti naše sny a budu je chránit..
Nikdo a nic naši lásku už nemůže zranit
..my dva to dokážem

David Kalioglou










Impasse

Při hledání smyslu jsem ztratil smysl
při hledání sebe jsem sám sebe ztratil
Chci od druhého slyšet kdo jsem
protože sám to říct neumím..
Protože sám si to už vážně nepamatuju

A přitom tak neskutečně skutečně jsem

Cesta je volná jen po ní nikdo nejde..
Protože není kam , protože není kam jít
Protože tam už jsem
Takže další iluze
Žádná Cesta není,je to klam
Komu to vlastně stále povídám?..

Přesto se držím zuby nehty téhle Cesty
A hledám odpovědi tam,kde nejsou
A tak dávám otázky na které nejsou odpovědi
Tisíce nic..umořilo Osla

Jsem na sebe dost zlý

Ztracím energii úměrně s tím,jak se zmítám v sítích vlastních vin
Sebetrýznivá hra na moralizmus..hnus
Do koše s tím!

Jsem přecpanej a unavenej informacema
Ale nepřestávám je do sebe cpát..
A pak..v bezesných nocích z cizích pravd nedá se spát
Měl bych stát na vlastních..to jsem chlap?
Měl bych..měl bych,snad
Ještě chvilku a začnu vážně usínat

Prázdnota je čím dál větší

Čím dál víc mám chuť jít smrti vstříc
'Čau zubatá..tak kam půjdem,drahá?',prostě říct
Čím dál víc se od vlastního zdroje odvracím
...tím větším se cítím žebrákem v tomhle světě žebráků
Bláznem mezi blázny..
Ztraceným mezi ztracenými..
A co hůř:už nejde ani tak ani tak
Nejde jít proti nim ani s nima..
Někde..v hloubce..drsná chyba

Toužím

Vrátit se k životu,vrátit se k sobě
Vrátit se životu,vrátit se sobě

Chce se brečet

Z vlastních slz si ztvořit řeku,moře a třeba i oceán
..bez jasných rán
Z vlastních a pravdivých slz.. oceán
A v jeho hloubce,někde hodně na dně...
Najít ztacenou víru,že nejsem sám

Tak kde jen mám hledat sílu?

A na cestu k dalekému obzoru nasednu na loď vlastních stínů
Bez plachet a snad i bez kormidel
Plout daleko...daleko za obzor
až tam,kam chodí slunce spát
I když..kam vlastně
Vždyt v mojí zemi slunce dávno není..
Tak prostě jen plout bez doufání
Bez naděje a bez cíle
A není li cíl,jsem ušetřen pocitů vin..
To když než k životu čelem radši sním..
Svůj sen o konečném nekonečném osvobození
Jenže sám vím,že takhle to zcela jistě není..
A není li dá cíl
Jsem ušetřen zklamání z jeho dosažení
Idealista ve mne věří stěží...

Je tohle opravdu můj život?

Jsem tohle ještě vůbec já?

Kdo ví?

Ptám se a jsem hluchý k odpovědím...
A tak tu sedím
A vytrvale na papír doznání hážu
'Piju víno ale vodu kážu...'

Snad věčný přítel čas..jednou...možná
rozpustí v mém srdci mráz
Říkám jak to cítím..bez příkras
Jen příslib lepšího dává vlastní duše jas
A tak tu sedím a čekám na sebe...zas
A zas

David Kalioglou










Smrt

Smrt a umírání...
Co je 'po tom'...
Co bude dál?

Kdo ví...

'Je po boji
končím s představením
poslední divák opouští sál
i ten,co nesehnal lístek
a před vchodem stál..

Tak moc vážně jsem svůj život bral...

Ale teď
když to tady balím
všechno mění svůj význam,svou barvu
Co v bolestech rodilo svou pravdu
co zdroj lítosti a sváru

To vnímám zas a znovu...
A ptám se sám sebe a za sebe:
Proč jsem ubližoval..
Když k životu mám jen jeden lístek
a další vlak už nestíhám

Tak na tohle a spoustu dalšího se ptám...

Nebo stíhám?Stíhám další vlak?Nevím..snad
Mizí sebemenší chuť se ptát
Tak ubohá a malicherná zdá se snaha
Porážet ostatní,jen sám za sebe,krýt si záda...

Teď čekám na poslední vlak..
Na poslední výdech
nebo vdech?Nevím..snad
Mizí sebemenší chuť se ptát

Čekám a hledám jistotu tam
kde jí celej život neschledám..snad proto hledám..
Dál a dál
Tisíce slov,frází a pravidel
Bůh jen ví,kde jsem k nim přišel
Pravdy zahnívajících rybníků..nesplnitelných pravidel..
A já..
Majitel uzavřených stavidel

Teď se jich pouštím
a čekám..
Pomalu ztrácím přehled o dění kolem
Světlo se střídá s tmou..

Odcházím se svou nadějí
Vše tu nechávám tak jak je
Jen svůj život beru sebou
Snad mě ho někdo..ještě jednou přehraje
Nevím..snad
Chybí odvaha dál se ptát..
Tak tedy zbohem..už se mi chce spát..
A nashledanou...snad


David Kalioglou










Proč pláčeš

Proč pláčeš
Proč tu sedíš?
Proč pláčeš?
No tak...prober se
Prober se konečně

Jsem tu já
Jsi tu ty
To je důvod k radosti
To je důvod k tomu nejkrásnějšímu Bytí
jaké si jen dovedeš představit

Jsi mnohem víc,mnohem víc..
než si teď možná myslíš
To nic Lásko,nejsi sama
Prostě nejsi sama

Nic se neboj
Prosím tě
..už se ničeho neboj
Nenechám tě padnout
Nenechám tě samotnou
...už nikdy
Slyšíš?
Slyšíš mě?
Nenechám tě padnout..

Tak vztaň a pujdeme
Pujdeme tam , kde ti bude líp
..když budeš chtít...

Víte co?!?
Co takhle jít všichni..
Co se takhle sebrat
...a prostě se změnit
Revoluce beze zbraně
Revoluce zevnitř

Skončíme se vším tím
...co krade život
Skončíme s hrou na falešná já

Velký chrání malého
..a malý se stává velkým
Celej svět je se mnou
Vím to..
Cítím to!

Jeden hlas je kapka v moři
Ale copak jsem tu sám?
Copak jsem tu opravdu sám?

Ty tu nejsi?

Copak jsem tu opravdu sám?

Ta ozvěna...
Odkud přichází?
Ze skal zkamenělých srdcí...
Pak jsem tu proto,abych je osvobodil..
Každé..do posledního dechu..bez oddechu
Budu kutat skály..
Tady není místa pro kompromis

Protože není nic nad první nádech právě narozeného života

A i ty se můžeš znovu narodit
Vlastně se musíš znovu narodit..
Jak jinak bys chtěl žít?!

Mám tě rád,člověče
Tak už neplač,prosím..
Jsem tu já
Jsi tu ty
A to je přece dobrej začátek

Dobrej začátek něčeho nekonečně krásnějšího..
Než jsme jako lidstvo dosud předvedli...
Život je vlna
A moře...
To jsi ty
A to jsem já
A celej svět je ty a já

Tak proč tu sedíš?
Proč pláčeš?
No tak,prober se
Prober se,prosím

Ty nejsi sám
Ty nemůžeš být nikdy sám
Jsem tu já
A jsi tu ty

Pojď ke mě..chci ti utřít slzu
Co na tom,jsi li muž nebo žena,kluk nebo holka
Prostě jsi tu ty
A to mě stačí
A to je přece důvod k radosti
... a ne k pláči

Proč tu sedíš?
Proč pláčeš?
No tak,prober se!
Prober se,prosím

David Kalioglou










Vzdor

Poznat světlo
To neznamená ztratit tmu..
Znát
To neznamená vědět...
Znamená
To neznamená nic
Být
Co to vlastně znamená
Být či nebýt?Žádný rozpor...
Věčná hra slov na věčné téma
Pujčuju si co kdosi řekl..a co má být?!

Falešná hra na falešnou skromnost
Falešná skromnost bere možnosti..
Falešná pýcha pujčuje děravá křídla...bolestivé pády
Pujčka od lichváře..
Tohle se nedá zplatit..vždy budem tratit..máme co ztratit?
Ne nemáme

Ne nemám...
To slovo vypopvídá za mě:ne-mám
Nic ne mám!
Vše je proud
Krásnej nebo hnusnej...ale proud
Chci v něm utonout..
Nenacházím štěstí ve vztazích
Zklamání za zklamáním
Prodavač hořkost věsí cedulku na dveře...
Zavřeno!
Láska je nedostatkové zboží
Nebo taky reklamní trik...

Láska je prázdné slovo bez významu
Mám hroznej vztek
Věřit zas.....jm iluzím...z iluze do iluze..iluzi za iluzí
Oč tu vlastně běží..?!?

A za všechno můžou kecy
A kecy a kecy a kecy..tu máš,taky si nalož..desatero keců..
Tu máš,ochutnej taky..jen tak z hecu..kilo keců
Morálku mám v..no tam,kam často moralisty posílám
Tohle domluvené šílenství...
Nepo..neses..nezab...nezabiješ?
Všechny tyhle frázovité kecy ve skutečnosti zabíjejí neustále!
Ztráta spontaneity...ztráta nezpoutaného života
ztrácím klíč ke skutečnému žití..sestupná spirála...padááá á
ám..kdo mne chytí?CHycen v pseudoduchovních sitích..život na
čas...na první dojem..na schválení Spontaneita na čas..ted je
vhodné být a ted už není..
Od sud do sud..BůH JeN SuĎ
Nebo si trhni nohou..taky...přestan věřit na zázraky!Já ti na to
s...u Je moje volba kde a jak žít
Co chceš brát, když nic nedáváš

Mám problém ne-nenávidět..
Nepotřebuju masku nosit..radši bych život zkosil
Zahrál si na konečnou..na Boha?!?
Zbavil se tyranie Ega
Opravdovost
To jedinné o co mi jde
Kašlat na svatost..k čemu svatost
A co to vlastně tahle svatost je?
Pedofilní kněží?
To asi stěží..
Rozrazit,rozbourat ,zničit,zpřetrhat..dimenze těchto slov mne
žene do závratných výšek.. Z téhle výšky to vypadá všechno
jinak..
Všechny ty kecy o správném životě..k smíchu
Zbavit se strachu
Vztup do pravého ráje
Svobodný člověk

Nenávist je nemoc
Zlost je voláním o pomoc..tak tedy pomoc..jsi li,chce se dodat..
snad to stihneš..
Nechápu,,a tak obvinuju
a co má jako být?
Další nákup chytrejch keců?Měl bych,musím atd?
Jdi s tím do...a nezapoměn tam pozdravovat všechny ty živořící
pánbíčkáře Jdi s těma kecama do pr..tam mám pseudomouder
sklady..
Rajské jablíčka..Cesta do zahrady..ostatně..mám rád hady..
Podívej jak krásně leze..
a než začneš obvinovat,nezapomen:na jednoho se vina vždycky
snadno sveze...to k tomu Adamovi..Evě Jenže jaká vina vlastně?
Jsem chycenej víc než jsem si myslel..
Na jednoho se vina vždycky snadno sveze..zvlášt na toho,kdo se
nebrání A není nic a nikdo,kdo mu pomůže..či ho zachrání..
Ne,na tomhle sebeklamu se já podílet nebudu..

Nechápu a tak obvinuju
Zkus to taky
je to lepší než zažít nudu z chytrejch bludů...
Neza..nepo..neses..atd atp však víš,určitě to zkoušeli i na
tobě.. Jejich láska..chhh..spíš Venušin trus..podmíněna
přikázáním...hnus hnus a zase hnus

David Kalioglou










A sakra

Otvírám své já
abych se dostal blíž k tobě
abych se dál nerozpadal..
Do tmy všedních dní

Pokusím se lásko
nebýt všední..
Ale nevím,nevím
potřebuju souhru..
Možná souhlas?!?

Být tím,kým být mohu

Milován bez zábran
Milován bez podmínek
Milovat bez zábran..
Milovat bez podmínek..
Prostě prostě..

Souhlas?

Ptám se sám sebe
Sám si odpovídám
Směju se
Zlobím se..
Raduju se
a pláču..
A zase se směju
A..a vůbec mne netrápí
že se to vůbec nerýmuje..
K čemu řád?
Stačí, že mám tě rád
Hele,už je tady rým
Vydržím to s ním?
Co já vím..
Nic nevím
Je to pohodlnější lol

Je mě fajn
Je mě moc fajn
Život se zase jednou plácnul přes kapsu
Jak dlouho jsem si na tuhle karmu šetřil?
Co já vím..
Nic nevím
Je to..jasně

A záleží na tom vůbec?
Není to jen vyumělkovaná snaha
zpoutávat přítomnost do vlastních omezení?
Těch omezení,co v nich pravdy ani za mák není..

Miluju lidi
To když si zrovna nic neřeším..
Vlastní stíny
Pohled do zrcadel..
Co já vím..
Nic nevím

Dotek

To je to o co mi dnes jde

Dotek

Snad i pohlazení..
Proč tu nikdo není..
Asi proto,že nechci
Ale vždyť přítomnost už přítomností vlastně není..
Že by klíč k vysvobození?
Tak ztracení a do sebe zahledění..
Smutně do vlastní tmy denně hledí..

A stačí tak málo
tak zatraceně málo
Jen se otočit a pustit Slunce do vlastních dní
To hřejivé objetí,jenž nepotřebujíc vysvětlení..
Vysvětlení dává

Tma se rozpouští
A já se s Já vdává
Nebo žení?
Hlavně že už bolest z utrpení a osamění není
Tak téhle svatby snad,zůčastní se každý rád!?!
Co já vím..
Nic nevím
A budem zpívat a budem se smát
Návrat z dalekých cest
Čirá radost prostá všech zbytečných gest
Objetí bez pocitu uvěznění
Kdy byla propastná prázdnota..
Teď už není..
Bdělé snění
Zpátky do života všech z života v osamění
Přes vlastního Ega smrt
jenž vlastně vysvobození spíše podobna
Tahle krása bere dech
A podlamuje kolena..
Chtěl bych se rozdělit
Bože,jak já bych se chtěl rozdělit

Tak nějak si uvědomuju
Tedy chápu snad?
Co já vím..
Nic nevím
Snad jen..mám se o něco víc ..trošku.. rád

Chápu?
Že ta možnost je tu vždy
Že záleží jen na tom jediném..
Totiž:Chci?

Chci to?

Chci se dělit?

Chci být s Ty kamarád?

Překročím malého 'já jsem' zatuchlého domu práh?
Překročím vlastní stín?
A rád?
Neb všechno je v tom bez nátlaku..
Nebo se radši vrátím do dnů iluzí a strachu..
Tak co?
Co vlastně chci?
Překročím vlastní stíny rád,nebo se budu radši dál se zrcadly
prát..

Co vlastně chci?

Čemu dám přednost?

Co já vím..
Já nic nevím

Ať tak či tak
jedno je jisté ..snad
Že zlaté okraje má i ten nejčernější mrak

A proto ti říkám
Tobě,co čteš tyhle řádky a věnuješ mě svůj vlastní svět
Buď věrný vlastní pravdě
Buď věrný vlastnímu světlu
Snad jen na jedno dej si bacha..
Že tvůj stín v každodeních zrcadel setkání
Že tvůj stín je vlastně tvůj brácha!!!
A brácha je brácha..
No..tak na to si dej bacha
A že jen díky Slunci ...
Stín existovat může
No..a když tohle víš..pak každá iluze ..už jen po... ti může

Jo a falešnej Guru nejspíš zažije nudu
I když..jsou tu další ..lačnících bludů..
'Tohle můžeš a to už ne...to je 'Božské' a to už není..'
A tak čím dál víc ztrácíš své pravé Já v zapomění..
Jsem alergickej na všechny tyhle fráze
Ničí život..berou dech..platím za ně draze

Ale jakmile se s vlastním Já jednou sejdeš
Okamžitě a kdykoliv rozpoznáš:tohle je pravda..
a tudy už po vlastních nohou,vlastní Cestě nejdeš

A to je tak asi všechno co jsem ti chtěl..asi
Nešedivěj moudrem vlasy
Letím se podívat do zrcadla
Vlastně se do něj zase vracím
OOOOOOoooooOOOOOOoooooOOOOooooo Davide,ty jsi Hvězda..
A sakra...už se ztrácím

David Kalioglou










Co s tím uděláš

Živote!!!
Ukaž mi vlastní cenu..a já jí potvrdím
Ve svých slovech
Ve svých činech
Ve svých myšlenkách...

Děravý a potrhaný je můj umělý svět
Od chvíle,kdy jsem se od Tebe vdálil..toužím..
Bolestně toužím po návratu
Bolestně toužím po tvém obětí
Ne,nejsem obětí...

Ať tahle pravda na andělských křídlech bílých vran do celého
světa se rozletí Protože na ničem jiném už vážně nezáleží..to
jedinné má teď skutečný význam Že ti patřím
Že mi patříš
Že patříme k sobě..
A že to tak bylo od počátku času
Na ničem jiném už vážně nezáleží..chápu..jen těžko se tomu věří

Válcovaný vlastním strachem a vlastní pochybností..
..doveden do bodu nula..
Neschopný dalších rozhodnutí..přijímám volbu svojí Duše
Ego nutně přitakává..suše
Pořád lepší,než se rozpadnout v cizích iluzích..
Tak strašně cizích a studených

Tak jen houš´t,a´t to valí..
V divokém proudu vlastního tonutí trhám skály..vlastních
přesvědčení Kde dřív byl smysl a řád..teď už nic není..
Hluboký vír a výbuch sopek
Tisíce tisíců ..proudy lávy
Praská zem a vše je v plamenech
Tahle smrt starého života..
Šílené drama
Šílení herci a šílené publikum...
Sebevražda režiséra..
..a nasledný potlesk šíleného obecenstva..
a své..
Ale nic se neboj
Protože až padne opona..pochopíš,že tohle je už tísící premiéra
A s hlasitým oddechnutím odhodíš vztupenku do nejbližšího koše..

Nebo ne?

Nebo si koupíš další?

Zpátky do kola?

Divoké představení na novo?

Vždy´t máš rád tohle drama..nebo snad ne?
Co s tím uděláš?
No řekni..
Vesmír čeká na tvé rozhodnutí..jako už ostatně tolikrát
Tak kudy půjdem moje malé já
Kudy..te´d půjdem?
Rozplynout se v tichu?
Nebo návrat do světa forem?!?
Tak řekni moje malé já..a´t vím co nás čeká..a´t vím,jakou volíš
budoucnost.. Né že by na tom až tak záleželo..
Protože každý den jsi to ty,kdo volí směr
Protože každý den si život volíš
..a když se ti vlastní výtvor vymkne z rukou..na MNE se pak často
zlobíš Ach..moje malé drahé já..
Moje nejdražší malé já..kdy se už konečně probudíš?...
Času máme dost
Tak se ptám:kudy te´d?Kudy pujdem,moje já
Zvol si a Já tě budu následovat

Je to tu

Existence

Cítíš ten pulz?
Slzy se valí proudem
Topím se v nich..
Topím se v moři těch slz
Topím se v Oceánu těch slz
Neskutečně skutečné probuzení
..ve své neskutečně skutečné nádheře
Divoký tanec každé, každičké buňky mého těla
Extáze tisíce malých nekonečen..
Pohádka tisíce a jedné ,nekonečné a nikde nekončící noci bez
vypravěče Extáze výbuchu vlastní ulity
Rachot..to když bořím všechny ty zdi, co mě brání volně dýchat
Žádná zbytečná akce,nic než děj
Vše je v pohybu..
Trhané ledy..
Jaro vlastní Duše
Vše do sebe tak krásně zapadá
Všechno do sebe tak krásně zapadá
Odkládám masku..je po představení

Nádherná úleva..být sám sebou..nesvázaný strachem
Prostě jen být sám sebou

Chci tě líbat

Chci tě hladit

Nic jiného,nic za to nechci
Tohle není obchod,to je láska..to je probuzení

Jen sdílet

Je toho tolik,co ti můžu dát

Není to nic zvláštního,protože zvláštní je v tom všechno

Prazáklad všech zákonitostí
Řád všech řádů a svoboda všech svobod

Tryská pramen radosti,krásy,nevýslovné krásy a lásky
Umělá pravidla se rozpadají a Vesmír je rozdejchává do celého
světa..stále mi pomáhá..ostatně jako vždy..jen tě´d si to konečně
uvědomuji Vesmírný dech je rozpráší do celého světa jako zprávu
o jednom mém vítězství nás všech

Sněží zlatý déš´t a prší zlatý sníh

Vše je možné

Vše je láska

Vše jsi ty

Miluju tě

Chci ti to říct ale nenacházím vhodná slova

Je toho tolik,co bych chtěl říct
Jsem omezený lidskou existencí
Je toho tolik ,co bych ti chtěl říct..
Že jsi to ty
Že je to tvé srdíčko,co bije v harmonickém souladu s Nekonečnem
V harmonickém souladu s rytmém všech srdcí
Je toho tolik,co bych ti chtěl říct..
Že se už nebojím

Že dýchám

Že jsem konečně svobodný..vlastně ,že jsi to konečně uvědomuju
Že Život je neskutečně nádhernej dar
Že není nic co by nebylo zárověň vším..ostatním
Ä že není nic jako ostatní...že vše je vším
A že to spolu s Tebou přece dávno vím

Svět,slovíčko o nekonečně proměnných
Jedno Veliké Já
Nádherná pulzace..nahoru dolu..odsu sem..a všechno najednou
A v Jednom
Bytí
Jedno společné žití
Když to spatříš,za srdce tě to chytí..a nepustí
Ty se nepustíš..ty se už nikdy nepustíš..už to nejde..nic jinného
ti už naplnění nemůže přinést Jedno společné žití v opravdovém
Bytí

Povstańme do skutečného života!!!
Skončeme s malichernou pří na pravdu..všichni ji máme..všichni
jsme tou Pravdou Všichni!!!Ty i Já
Přestaňme se zabíjet a učme se znovu žít
Svobodně a š´tastně
A hlavně spolu..být
A začneme znovu
Ta příležitost tady vždycky byla
Ta příležitost tady stále je
Zklidni se..cožpak necítíš její přítomnost?
Co s tím uděláš?
Vesmír čeká na tvé rozhodnutí!
Ostatně jako už tolikrát..
Tak co s tím teda uděláš?
Ano,ty!
Právě ty
Co s tím uděláš?!?

David Kalioglou










Jsem sám a nejsem sám

Jsem sám a nejsem sám
Přesto bolestivost vzdálení se,je tak mučivě přítomná,
že ztrácím chuť cokoliv vysvětlovat sobě samému..
Studený vítr opírajíc se do větví mého stromu,posilujíc tak mé kořeny,pomáhajíc mě na Cestě...
Vím,že po černé bouři vlastní ztracenosti přijde rozednění do nového dne ,kde tato přítomná realita bude ne nepodobná špatnému snu..
ale proč se mi zdají tyhle morbidní sny?
Sám..to slovo o mnoha významech,trhajíc na kusy poslední zbytky vlastních iluzí a sebestřednosti..Bože,sakra já jsem na tenhle Svět nechtěl...
Utápím se v tvých slzách,jen stěží zadržuji své...a tak se raději směju téhle hře bez vítěze...
Podívej,té bouři už dochází síly,já jsem ti to říkal tak proč jsi mne opustila?
Ke komu to mluvím, když hrajíc si na bolestína svazuju si vlastní možnosti
Drtím klávesy a to jen proto,abych zanesl tenhle monitor vlastním svinstvem, a tak na něj alespoň líp viděl..
Co vidím můžu popsat a co můžu popsat můžu vnímat...nebo je to naopak..tahle slova nemají konce..
A Svět je přitom mnohem krásnější než stigma na mé Duši..nechci ti ubližovat Vesmíre..smějěš se mi snad?
Směješ se mé pošetilosti?
Ale co,když celou dobu stojím před sebou samým a tohle všechno
říkám sobě samému?
Nebaví mě tahle komedie,brácho,já to balím,vážně..
Ve snaze zachovat si tvář,nepustím ke slovu vlastní zranitelnost...a tak trpím ..
Protože tohle peklo jsem já!Sakra Světe tohle peklo jsem vážně jenom jáááááááááááááá....
Ticho..když nemluvím je tu.
Ticho..
Krásné a hřejivě tiché ticho..
Proč rušit tuhle oázu uprostřed pouště vlastních spekulací o tom co tu je ..a v okamžiku se ztrácí..
Tak hodím do to do rýmů?
Proč?
Ne,nedržím se osnovy!!!
A Svět to ví...
Malá to daň vlastních stínů svého já jsem..Chci,aby můj Svět byl barevnější..On je barevný Chci ho vidět Chci ho takového mít Dětský smích mne budí z téhle tragikomedie tak nezdařené,p.režisére!
Odmítám pokračovat!
Hej,brácho,podej mi bábovku,budeme si hrát!
Tak který tvůj je vlastně ten hrad?...
Přeneseme dospělou agresi na dětská pískoviště..no,počkej,ted jsem ti ho nerozbil,počkej příště..
A nebo ne..nic se přenášet nebude,na to si sebe samého přec více vážím abych si tenhle čas tím dospělím svinstvem kazil!
Nic!
Chci všechno a to hned,končím se hrou na dospělost,mne nebaví už ten svět!
Chci znovu slintat před vánočním stromkem ,chvět se při pomyšlení a pak porovnávat vlastní sny a přání,co pod stromkem je a není
Chci být králem znovu a zase,když po první puse já padal k nohám té nevinné kráse!A nechtěl víc,mne stačilo že miluju tě,mohl jsem říct!
A ona na tom byla stějně!
Ne,já vážně nejsem bez naděje
Není nad čistotu toho okamžiku,kdy nebylo otázek,jen dětského a nevinného křikuVždyt Svět je můj a tvůj a dobrodružství na každém kroku!A je jedno je ti dvacet nebo víc,třeba o sto roků..
Hej,brácho,zůstaň sebou samým,nenech se zkazit..při pomyšlení na to svinstvo začíná mě mrazit!Ten ráj za kterým se věčně honím a zakopávám o sebe sama..ten ráj je teď a tady..zcela jistě ,bez záhady!Otevři oči brácho,vzbuď se,není důvod být už smutný!!!Jsme tu všichni to je jasný,nejsem sám a ty také ne,už není důvod být smutný,už není důvod bránit sobě samému v pravém žití.. Chytat sebe do intelektuálských sítí a lapat po dechu jak lekající ryba bez naděje na lepší příští..
Slyšíš ten rachot?
To se ta slonová věž právě tříští,už nemá šanci mrcha,ať najde si lepší štaci..
Nebo radši ne,vždyť to co přeju druhému,mne samého nemine...

David Kalioglou










Co je vlastně jisté

Jsem tady,to je jisté..
Jsem tady,to je jisté...
Všechno ostatní jisté není.. to je jisté
Nějak nechytám všechna ta moudra
a tak se přelévají jedna přes druhou,
přes mou snahu porozumět světu..
sobě..svojí Cestě,svému místu..tady..zase slzy
Je to síla,tohle tápání...
Jde to kolem mne a já nejsem schopen reflektovat už vůbec nic
..kromě toho shluku myšlenek ve vlastní hlavě
Pocit výlučnosti je mě na nic
Připadám si jak žába na prameni..
tak velké zůžení mojich představ o povaze světa..
Podoben prošlé učebnici,ztracím život mezi prsty..
Nějak to nedokážu reflektovat,ale to je zase snaha vydat se
nově po starých kolejích..
Myslím,že když mě to neslouží
měl bych to opustit..ale co mě potom zůstane?!
Na čem stavět svůj život?Svou věž ze Slonové kosti...
Někdy se strašně bojím,že zůstanu sám..uplně sám..že už nenajdu
Cestu mezi lidi..Nerozumím sám sobě Možná že čekám příliš a tak
dostávám málo..nevím
Ve snaze obsáhnout tkanivo života,ztratil jsem sebe..
Potřebujíc tisíce definic,ztratil jsem život..jeho pulz..jeho
hřejivé teď a tady Tisíce definic ,ale ani jedna z nich mě
nevrátí radost z první pusy.. Od první holky..

Je mě smutno
..moc smutno
Nezvládám život a mám dojem,že mě všechny ty 'znalosti' táhnou ke
dnu.. Že mě připravují o možnost přijmout pomoc z venčí..
Je mě líto všech tvorečků,co jich jen na světě je,kteří trpí..
Je mě líto všech bezbraných a ponížených..
Já nechci,aby někdo trpěl!
Je mě ůplně jedno,je-li tohle všechno jedna velká iluze..sen a
zdání Já nechci aby se tenhle hnusnej sen komukoliv zdál!
Já už nechci žít..ve světě,kde právo silnějšího bere právo
slabšímu Je mě smutno
Je mě strašně smutno..Já neznám Cestu..Já vím jedinné:na tomhle
svinstvu se já podílet nebudu..je mi ukradenej tenhle hnusnej a
tak studenej svět.. A je-li svět jen jednou z možností,pak volím
možnost jinnou
Dřív jsem nepotřeboval nic,abych věděl,co mám dělat..
Nepřemýšlel jsem o tom,zda a jak..a kdy..a vůbec..a a a
Tísíce 'a' umořilo Osla..
Bylo to mnohem jednodušší ..
Život měl svou cenu...
Teď živořím..
Možná,že to tak má být,ale to už je zase 'má být' a to obvykle
nepatří k pravému životu CHybí mi Láska!
Nechtít nic řešit..vysvětlovat..prostě jen být a radovat se z
toho Z děště,větru,zimy,tepla..prostě ze života...
Život přece není o živoření
Na miskách vah je moje budoucnost s nastřádaným v minulosti...
Budu muset,ne - chci zchudnout..dál mne to nepustí..
Tyhle vědomosti..tíží jak kámen uvázaný kolem krku..jdu pomalu ke
dnu A sil se taky nedostává
Tak nějak se necítím..
Něco mě chybí..něco mě bolestivě chybí..Jednota?Vzpomínky na
před-minulost?Co já vím..Já už nic nevím..nechci vědět..chci
cítit,chci milovat Chci prostě jen být!Krásně a jednoduše!
Jen nebýt hluchý ke svému já...

Citace:T.S Eliot:Abys mohl mít to,co nemáš
musíš projít cestou nevlastnění
Abys dospěl k tomu,čím nejsi
Musíš jít cestou, na které nejsi

David Kalioglou










Pro moji lásku Renatku!

Jsi láska bez které nemůžu žít
jsi princezna bez které nemůžu být
jsi láska s kterou chci žít!

Vojta










Diving & dying

Šťastní i nešťastní
Nezřetelní v mlze
Opředení
Sítí pavučiny
Chycení
V pastích
Uspávaní alkoholem
Usazení
Na dně moří

Krásní i oškliví
Se jménem
Na seznamu
Souzení
Boží dychtivostí
Zastavení
Majetkem
Okradení vládou
Létající ryby
Nad hladinou

Jiří Kůs










Němá

Němá
nazývaná cizími jmény
odvrácená
přijímaná
žena mezi muži
vyhloubená
sama do sebe
utonulá
pohřbená
sledovaná
pohledy lidí
letící pták
na obzoru
plachetnice
na moři
svítání
vánek
bouře
a
noc

Jiří Kůs










Třepotání

Třepotání lidských dlaní -
otvírání, zavírání.
Možná prsty, možná listy,
trochu horký, trochu čistý,
v záři Slunce jenom místy...

Něco uvést do života -
- úsměv, co se zatřepotá,
výraz tváře, pohyb ruky -
- sotva slyšitelné vzlyky -
- korun stromů, oken domů -
- zákon světelného lomu...

Někdy sněhem, mrazem - trvá,
občas schoulen v čerstvých stopách
viděn -
- rozhodnutý vzlétnout k nebi
a spočítat v řekách ryby -

- potom ale znovu tělo
pohltí touhu i světlo...

Prstů, dlaní třepotání.
Větrem hnané potkávání
poledních stínů.

Petr Kopejska










Nelítostné zrcadlo

Hledím smutně do tebe
a nemohu uvěřit,
uvěřit tomu, co mi každý den ukazuješ.
Snažím se s tebou rozmlouvat:
"Zrcadlo, to jsem skutečně já? Ne!
Řekni, že to není pravda!
Prosím...moc tě prosím!"

Hledím smutně do tebe
a nemohu uvěřit,
uvěřit tomu, co mi každý den ukazuješ.
Ukazuješ mě!
Takového, jaký skutečně jsem;
moji tvář, tělo i duši
- pravdivě a bez přetvářky.

Hledím smutně do tebe
a nemohu uvěřit,
uvěřit tomu, co mi každý den ukazuješ.
Prohlížím se a chce se mi brečet,
přemýšlím nad nespravedlností
a při tom se mi chce nahlas křičet.
Vidím tvář tak zrůdnou, tělo nedokonalé,
duši hříšnou a srdce mrazivé.

Hledím smutně do tebe
a nemohu uvěřit,
uvěřit tomu, co mi každý den ukazuješ.
Tlukot srdce přehlušuje můj křik,
kolena se mi pod tíhou smutku podlamují
a tak se rychle od zrcadla odvracím
a modlím, ať to byl jen zlý sen!

josefsabrnak@quick.cz










Báseň?

Už vím, proč potkávám tě v objetí jiných,
Už vím, proč nejsi se mnou,
Už vím. Nezasloužím si tě..
Jen nevím proč...

Lupinus










Nejhorší noc tvých dnů

Nezvyklý ruch, se nemile tváří,
potichu skládá, myšlenky své,
za dveřmi stojí, opile stáří,
nese nám z pro dnešek, jen zprávy zlé,
vypité lahve, okny ven běží,
ve sklenkách usedá, letitý prach,
střízlivý pohled, měl by být svěží,
dojem byl hloupý, zbyl tu jen strach,
chaos zbyl z večera, pár let už to trvá,
bezmocný vztek, coby obrana těla,
každá další myšlenka, neví co dělá prvá,
vodka se neptala, zda opít tě směla,
mléko je zelené, prskáš ho do dřezu,
džus možná pomůže, včerejšek zkrátit,
problémy vypráví, v lese jen pařezu,
však ani bratr, plán nemohl zhatit,
do práce přicházíš, jako vždy pozdě,
co na tom záleží, dnes už je pátek,
"zdravím tě, vítám, fakt vypadáš hrozně!",
dneska se opijem, je všech ožralů svátek,
přežít pár hodin a zas můžem žít dál,
není tak pozdě, špekem usmířit tělo,
aby ten pátek, zase o kus víc stál,
abych ho prokřičel, s tebou zpitý jak dělo,
s křikem, jsem se nespletl,
přízrak dnešního dne,
jen ten smích, se nám popletl,
řveš: "jdi do hajzlu sne!",
nevím co dělat, na to nedá zvyknout,
prohlásit něco, co by dalo ti cíl,
přes beznaděj matky, jen potichu vzlyknout,
vymluvit zbytečný, na vině díl,
co se dá dělat, žít dál neumí všichni,
proč ale my, jsme už dávno to nevzdaly,
výmluvy máme, tak proč ona řekni,
nikdo jsme, co ona, tak brzo neznaly,
hudba už dozněla, z bytu je skrýš,
na zemi válí se, od vína flek,
visíš tu na stromě, třeba jen spíš,
kdo by se po flámu, prášků tu lek.

Charles Rison










Zeď

Úpatí hory, se pod žárem kroutí,
když slunce v něm večer, v temnu mizí,
tvé sny se tak, pro dnešek hroutí,
i zítra, se vzbudíme cizí,
víra tě opouští, s denním světlem,
nastává chaos a bída v duši,
snad si těch pár slov, už zítra řeknem,
tak aby význam, jim daly uši,
každý den spolu a přesto víc samy,
jen bůh ví, zda má to rozuzlení,
s časem víc vzdálená, připadáš mi,
snad ještě čeká nás překvapení,
z vět které nikdy si nedořeknem,
možná by mozaika, byla celá,
teď ale hroutí se a my se leknem,
že z hnízdečka lásky, nám zbyla cela,
hradby z těch slov, co říct se bojím,
netuše mezi nás, postavil jsem,
a i když dál, vedle tebe stojím,
pohledy mé, už patří jen zdem,
myšlenky z hovorů, co čas nám přerušil,
teď brání novým, hlasem na mysl vstoupit,
že pak nedá se začít, jsem bohužel netušil,
jinak bych běžel, čas od noci koupit,
proč nejde vždy začít, kde včera jsem skončil,
tak jako s řetízkem pampelišek,
však co bylo včera, je pro dnešek zločin,
závanem větru, mizíš jak plamínky svíček,
ze samoty strach, je výmluva hloupá,
jak víc bych byl sám, než dneska s tebou,
každým pokusem o větu, hradba dál už jen stoupá,
z pohledů tvých, mě už záda jen zebou,
kdo brání nám v odchodu, když cesty dál není,
proč tu dál mlčíme, jsa v mrtvém bodě,
snad oba dál doufáme, že osud se mění,
a duše se potkají, zas v klidné vodě.

Charles Rison










Zůstávám sám

Ráno než v loukách se den usadí
snad kdosi blízký mi tvář pohladí
zas stejnej pocit co dávno už znám
uprostřed lidí zas zůstávám sám.

Pro lásku myslím jsem neztratil cit
a nemůžu říct že snad nechtěl bych žít
však se spoustou přátel co na světě mám
každej den věř mi já zůstávám sám

Po vínu někdy zaslechnu smích
a zahlédnu světlo očí ztracených
a i když podlehnu milostnejm hrám
stejně je jistý že zůstávám sám

Dál stále věřím na rozsvícená okna v deštivejch nocích
na odpolední slunce a na teplý ruce a na všechny údolí

Ale i v slunci i napospas tmám
na všechno krásný dál zůstávám sám

Arno Blazius










Kdysi

Tiše pohyb křídla letmý
Vynoří se náhle ze tmy
Myšlenky jak tajné spisy
Nocí voní dávné kdysi

Do dálky vyrazit chtělo by se
Tam někam kde světla tetelí se
Dávno už vlastně nevíš čí jsi
A nocí zoufale voní kdysi

Arno Blazius










Strážnej anděl

Neplač vždyť už jsi holka velká
To už se dávno nedělá
Každej jsme něčí anděl strážnej
A každej máme svýho anděla

Jestli ty sama někoho hlídáš
Nemusíš se bát prokletí
Až budeš jednou opravdu v nouzi
Tvůj anděl za tebou přiletí

Někdy se na světě stane zázrak
Když se dva andělé potkají
To potom rozdávaj radost a sílu
A na pomoc spolu lítají

Arno Blazius


Další básně ...

HOME