Přidat báseň
- 7 -
Snad sis taky všimnul
Snad sis taky všimnul
těch zvláštních hodin v nás
já znám je a fakt ti přísahám
že v odpoledním slunci
někdy zastaví se čas
to není žádnej přelud ani klam
Ozvěna všech roků
vydá krátkej smích
z ticha jen pár slůvek zašustí
zaslechnu pár zlehka
našlápnutejch kroků
a zahlédnu svit očí ztracených
Tak co v takové chvíli
na kterou je člověk sám
tak co v takové chvíli
kdy se i čas zastaví ...
a to co bylo bílý
naráz zrezaví
Snad sis taky všimnul
těch těžkejch závaží
co někdy vypadaj jen jako prach
ty rozdává jak zbraně
někde klukům ve stráži
čas - ten největší masovej vrah
Až v odpoledním slunci
taky kroky uslyšíš
to se jen zastavil na zápraží
a hochu ať jsi vzhůru
anebo klidně spíš
tak pořád jsi jen vojín na stráži
Tak co v takové chvíli
na kterou je člověk sám
tak co v takové chvíli
kdy se i čas zastaví ...
a všechno co bylo bílý
naráz zrezaví
Arno Blazius
Prd
Zapomněl jsi na lásku...
chtěl jsi víc a víc,
ty můj malý ocásku.
Uf, uf, uf, je to dřina,
možná snad i je to príma,
proto jsi si párkrát frk,
aids a ze života prd...
Dyky
Obelhán
Krásná květina padá ti do klína.
Touha či rodina, co vede jí k tomu,
že u tebe zkomírá a necítí lásku?
Jak mohl jsi si myslet, že dech její je teplý,
Když jen peníze uspokojí její chtíč.
A její klín, to věru studeň,
ne však vody plná,
toť vymoženost dnešní doby,
vlhkost gelem nahradit...
Dyky
Smrt
Krásná jako je ta země která vlastí je ti
krásná jako ruka kolem rukojeti
sladká jako zajíc co má na kahánku
do nějž nůž si vnořil k probodnutí
stokrát zklamán rady nevěda si
znovu vždycky navracíš se k tomu
stokrát zklamán rady nevěda si
k činu morbidnímu jež pln je krásy
krásná jako krev co klokotá
vzácná, vzácná je ta tekutina života
není z těch na něž se zapomíná
naposledy z rozbitého spánku kane tiše jako slina
a pak kolem tvého spánku spadne od hrobníka hlína
Benetti Rudolf
Tisíc střepů
V zrcadlové síni stanu jednou v šeru
Příšery a stíny jsou tam, se všemi se speru
Střílím do nich jako blázen
A pak obraz za obrazem
K zemi padá
V střepech šlapu
A pomalu ztrácím mapu
Jak se vyznat v sobě v tobě
V těch obrazech za zrcadlem
Jenom člověk má
Příšery jsou zase tady
Nemaj ruce nemaj hlavy
Vystupují ze zrcadel
Už jsou u mě jedna, druhá
Už jim vidím do duše
Jsem to já jsem tam a tady
Zavřeli mě do šatlavy
Utéct nemám kam
Ničí mě jsou krutí
Mě však něco nutí
Nebraň se a nech je být
Oni hledaj jenom klid
Ve tvém ve svém nitru
Kdybys proved autopitvu
Poznal bys jak rozbil jsi se
Tisíc střepů na tě mrká
Zpoza tebe
Zdola země
Klečíš
Nevíš
Co se děje
Co se stalo
Co se to jen rozsypalo
Nechte mě já nejsem blázen
Jak v obrazech za zrcadlem
Se jen vyznat mám
Benetti Rudolf
Vzpomínka na kobku
tma a pohoda
chlast
vedle záchoda
dementi za dveřma
řev a spánek
slast
Benetti Rudolf
Fernetová panna
V taverně za rohem pach bylinek zavoní,
bílý uzávěr z láhve odskočí
a zjevíš se Ty zdánlivě odnikud
V černých lodičkách v černých šatech se kolem zatočíš
a modrý řasy rozhodíš do dáli
a čekáš kdo se zas napálí
kdo zemře v tvým obětí
Další kluk to s Tebou zkusil, čtvrthodinu, to stačí
on skončil s kravatou kolem očí
a s pohledem co říká že se bojí
přes řadu panáků co před ním stojí
Tě náhle vidí
Tvých tisíc odrazů v dokonalé souhře
Když létáš kolem jak anděl smrti
a na každém dubovém stole
kousek Tebe v láhvi uvězněn je
a pod ním nohy stařičkých milenců se zmítaj a tančí pohřební marše
A vedle jeho hlavy někdo láteří
nejspíš přistál v koláči co uplácán byl z večeří
a Tvých tisíc obrazů dál a dál tančí poslední tango
Že by snad cit se v tobě probudil?
to někdo z milosrdných na dveře taverny zazvonil
přistála si vedle něj na lavici a mocný hlas z nebe udeřil:
"Teď na něj aspoň chvíli hodná buď!"
I když suď jak suď
všechno je to jen z donucení
a Ty slíbila si co splnit nechce se ti
snad myslíš si že on je jen smetí
Ale nesměj se, ještě nemáš vyhráno
on umí brečet
Ty ukrutně krásná a zrádná Fernetová panno
A Tvoje lodičky - gondoly přes řeku zapomnění zmizí
A pod stolem nohy dvou mrtvých milenců tančí svatební tance
Benetti Rudolf
Tuším že
Tuším že
- pro pravdu o světě
půjdu za mříže
nebudu jediný
na téhle planetě
Doufám že
- soudící porota
upustí od kříže
a přijdou dějiny
o svatého maskota
Tvrdím že
- z hrobu zabiji
všechny padlé rytíře
a jejich duše
v nebi pak propiji
Věřím že
- svět neodradí
ty moje potíže
a na cestu pravdy
vstoupí staří i mladí
Nakonec zasměji se
hlasitě šíleně a do daleka
a můj učedník se zeptá jen
slušně a s pardonem
" Jak o pravdě chceš kázat z pekla?"
Benetti Rudolf
USA
Je to k nevíře
Amerika je zvíře
Co světu nutí pastýře
Jež vychováni jsou ve víře
Že třeba je zabít malíře
A ač žijí si v přemíře
Tak nedaj ani halíře
Lidem co nemaj si co vzít z talíře
A nevadí jim že ti pak rozbíjej krunýře
Stoletých želv
Benetti Rudolf
Vidění
Viděl jsem sestry - jak dvojčata
Viděl jsem Ivana - DJ Docenta
Viděl jsem Jeana jak září
Viděl jsem spoustu známých tváří
Ale všichni byli cizinci
Zato jsem neviděl barvy a tvary
Ani zvuky, chutě a vůně jsem neviděl
Uprostřed koncertu hudbu jsem neslyšel
Ani život ani smrt jsem neviděl
Sebe jsem nikde nenašel
Ač jsem se chtěl vidět ve věcech všech
Ani mluvit jsem už neuměl
Jen bláboly a žvásty z huby jsem vypouštěl
Nakonec jsem lidi zlé uviděl
Přestal jsem být nesmrtelným
A v křečích jsem umíral když domů jsem šel
Pak jsem se zrodil
Benetti Rudolf
Herci
Stále stejné fráze
používat musím
jde to s nimi snáze
už se jimi dusím
Není to nic pro mě
značně mě to nudí
chci žít ve svém domě
s lidmi co mě vzbudí
Co zahodí své masky
předtištěné názory
a nucené lásky
seriálům navzdory
A pak s velkou holí
vyjdou do ulic
Zbavte se svých rolí!
Ať je nás zas trochu víc
Benetti Rudolf
Slova
K čemu nám jsou slova?
Zkuste vyprávět
o nesmyslu dobra
a čím je pro vás svět
Své myšlenky a city
dát do holích vět
Pokuste se zbiti
na lásku ódu pět
Cizí člověk slyší
ale nevnímá
jak jste uvnitř tiší
co vás dojímá
Je tu vůbec možnost
se nějak domluvit?
Když já říkám blbost
a on slyší shit
Benetti Rudolf
1
Chtěl bych zažít lásku
umět o ní psát
lásku jak z obrázku
ne jen si na ni hrát
Aspoň na jediný den
vplout do světa romantiky
vědět že to není sen
od dveří zpět urvat kliky
Zastavit ten sladký čas
žít stále jen v obětí
lásku dávat na doraz
a přijímat vzápětí
Verše plné něžností
Ti šeptat do ouška
a umírat radostí
že mám svého kolouška
Rád bych hladil ňadra dmoucí
políbil Tě na víčka
vybuchl jak sopka žhnoucí
uprostřed Tvého srdíčka
Místo toho ničím papír
a s ním naše pralesy
uvnitř chladný jsem jak safír
láska mě vždy vyděsí
Benetti Rudolf
Rybářská
Kdyby jsou chyby
však co na to hřiby
co z lesa vidí
na souši všechny ty ryby
kterým rybník chybí
a rybář se diví
ne v prdeli, ale v řekách kdyby
tak místo pneumatik byly
aspoň ňáké ryby
Benetti Rudolf
Nevážně?
Na dně sklenice
ukrývá se slepice
ale jenom v případě
že hladíte lva na bradě
dráždíte psa nohou bosou
vousy holíte si kosou
při hymně tančíte jazz
vaše játra zdobí rez
nebohého krtečka
oblékáte do trička
páříte se s jedlí
mozek máte ve dví
chcete slyšet želvy hrát
a na banjo basovat
vojákům pak kytky vzít
jeptišky naučit klít
chcete zabít mušku
co sežrala vám tužku
chcete malá koťata
vychovávat na kata
vidíte kost ve vaně
jak požírá vorvaně
kozel létá do Afriky
očka máte jak špendlíky
hada ukrýváte v noze
svůj prst dáte sežrat koze
a učíte telata
jak se dojí prasata
nakopnete kocoura
že vám vyzunk wyzoura
a veselé houbičky
s vámi staví lodičky
lev vás drbe na bradě
a to všechno v případě
že v té prázdné sklenici
bylo mlíčko vonící
Benetti Rudolf
I
Když každý večer připadáš si,
jako bys právě umřít měl,
a uprostřed té žhavé noci temné krásy
ty jediný jsi osaměl.
Obklopen světem plným lidí,
které v květ vyhnal první máj,
tys jediný co požádat se stydí,
by se s ním rozdělili o svůj ráj.
Sám stojíš v přeplněném sále
a občas s pěknou dívkou slovo prohodíš,
však nikdy nepozveš ji dále
domů a svou šanci zahodíš.
Stále v srdci jen jednu růži máš,
velká chyba je, že jiné nevnímáš.
Benetti Rudolf
2
Se zvratky na klopách
chtěl jsem ti říct,
že já jsem lásky vrah,
ale neřeknu nic.
Už nemám sil
něco ti vykládat,
chlast tě rozmrazil,
teď nahou před sebou tě vidím stát.
Tak podařilo se mi konečně,
rozbít tvou tvrdou obranu,
už netváříš se netečně,
kdybych chtěl tak tě dostanu.
Ale já jen němě vedle tebe pad,
tys čekala asi něco víc,
možná to vyjde příště, snad,
a nebo třeba zase nic.
Benetti Rudolf
II
Kdybys tak nahlas vyslovila
co večer mi tvé oči šeptají,
když v stříbrném luny svitu jak krásná víla
tančíš a s láskou mě pozoruješ potají.
A co teprv slibuje mi řeč těla tvého,
abys ji vykřičela přál bych si
daleko do vnějšího světa zlého,
který je plný závisti.
Jen ať mi všichni závidí
tvé pohledy i tvé mlčení plné lásky
vždyť nikdo kolem nevidí
ve světě nad tebe větší krásky.
K čemu však mi to je, když tvé rty umí říct
jen, že mezi námi už nikdy nebude nic.
Benetti Rudolf
III
Nepiš mi zas, snažně tě prosím,
tu větu, která vždy mě zraní,
že zapomenout na tebe musím,
já nepochopím do skonání.
A, prosím tě, ponech si verše moje
teď jsou to jediné co ti mohu dát,
jsi včelí královna a trubců roje
se musí před tvou krásou vzdát.
Taky já chtěl bych věčné dary
k tvým krásným nožkám zhusta snést,
však k tomu příležitosti mi vzaly
tvé odmítání a moje čest.
V tvém životě už nemám bytí,
tys dál slunce jediné co pro mě svítí.
Benetti Rudolf
3
Zatancuj andělům na hrobu
užívej co hrdlo ráčí
všechny ty splašky a hnilobu,
kterými svět tě smáčí
Pochop, že budoucnost nevěstí
ti lepší osud nežli smrt
Tak vyzkoušej všechny neřesti
Buď na to náležitě hrd
Duši svou ďáblu zaprodej
pak budeš pánem světa
Pro pravdu vraždit neváhej
Jenom ať násilí vzkvétá
Rozsévej kol bídu a strach
teror nenávist zlobu
Doufej, že se objeví vrah,
co rychle tě usadí v hrobu.
Benetti Rudolf
Tichý svět
Strčím si špunty do uší,
komunikovat se mi bude snáze,
nádherné ticho přehluší
všechny ty duté prázdné fráze.
Budu se domlouvat mimikou,
těžko se v ní lež schová,
nemusím chodit oklikou
a používat slova.
Úsměvem řeknu mám tě rád,
úsměvem poděkuji za laskavost,
úsměvem budu rozdávat
všem dobrým lidem věčnou radost.
Jenomže asi nesnesu
výrazy zlé krutých lidí
ztrhané tváře od stresu
úhybné pohledy těch co se stydí.
Nikdo z nich svou duši neskryje
za hradbu co tvoří krásná slova,
ticho mi pravdu odkryje,
na povrch vyjde všechna zloba.
Tím krutým tichem zklamaný,
si na oči musím klapky dát,
zalezu pod náhrobní kameny,
o krásném světě si nechám zdát.
Benetti Rudolf
4
Prošla kolem mě láska
já lepším jsem se toužil stát
poslední smutná vráska
z čela mi zmizela, chtěl jsem si hrát
Už nejsem pes co spráská
ho zlý osud nejmíň nastokrát
teď můj nový život mě laská
já budu se snad zase smát
Nádor v srdci mém praská
hniloba v něm se mění v prach
lidstvo už není ta cháska
se kterou musím se pořád rvát
Šťasten jsem, že nevyšla sázka
mi na kmotru smrt ani jedinkrát
teď srdce mé ambrosii chlastá
a nechce znát jiný vinohrad
než Olymp, a ta sladká tekutina vazká
nechala Fortunu v mém osudu psát
její verše jak pomlázka
vyhání ze mě zimní chlad
a duše má jarní jí tleská,
že pupeny lásky v ní mohou zrát
Bruneta či plavovláska?
Je jedno která mi vyléčila zrak
a díky které se přetrhla páska
z níž zní jen jeden prstoklad
ve kterém Cháron si mlaská
a Hádes v duši mé rozsévá strach
Teď zlo veškeré je bublina splasklá
a já umím radost rozdávat
za to vše může ta kráska
která nedá srdci mému spát
Benetti Rudolf
5
Až duše má odejde do věčnosti
zbude tu po mě masa hromádka
od psů ohryzané kosti
a veršovaná pohádka
Až mým masem najedí se do sytosti
pokrytci v postním měsíci
hubu plnou lží o pravdivosti
očisty hladem světící
Lidstvu předhodí mé ohryzané kosti
a začnou kázat o morálce
o občanské cti a povinnosti,
že musí se dát pro ně zabít ve válce
Doufám, že pak někdo zařve: "Dosti!",
že vzpomene si na verše z pohádky,
na verše o životě a o radosti,
o tom, že je třeba zapomenout na hádky,
a že umírat pro blbosti
nepatří mezi lidské cnosti.
Benetti Rudolf
6
Ahoj lásko má
po tolika chvílích rád tě vidím zase
Dáls pro mě ta jediná,
že mi neutečeš snadno zdá se.
Já vím, že už je to let,
co naposled jsem vedle tebe spal.
Neodvracej se ode mě hned,
Chtěl bych, aby jak dřív to bylo dál.
Už nechce o mě slyšet tvůj krutý hlas,
ale nikdy ses na mě nepřestala smát.
Má výhoda - umím vrátit čas,
jednou pro vždy se mi budeš muset vzdát.
Benetti Rudolf
Vodník
S beruškou v klíně
lezoucí líně
od ruky směrem k pupíku
ji potoka voda nohy chladí
za sebou jak vějíř paví
svěšené proutí staleté vrby
s něžnými pihami kolem svého nosíku
se oddává sluneční koupeli
a skrze řasy
pozoruje všechny krásy
světa, třeba hrátky rosy v jeteli
Benetti Rudolf
7
Mám rád mráz
a slunce,
když za jasného lednového odpoledne
prokreslí tenké dlouhé stíny
stromů bez listí
po zmrzlé udusané zemi bez sněhu.
Mám rád sníh
a slunce,
sníh, když vedle jeho posledních zbytků
rozkvete první petrklíč
a jarní paprsky
vytrhávaj přírodu ze zimního spánku.
Mám rád stín
a slunce,
když ze stínu košatých stromů
pozoruji opačnou stranu náměstí,
kterou do červenozlatova rozzáří letní slunce
během tichých klidných večerů.
Mám rád led
a slunce,
když můžu pozorovat hru barev a odrazů
jak do prvního ledového škraloupu na řece
postupně naráží spadané listí, vlnky a paprsky.
Také miluji mraky, déšť a sněhovou vánici.
Benetti Rudolf
8
Kdo plačky mého srdce utiší,
když první jarní den
mě rozplyne se sen
o klidném zátiší
o louce plné květů
o ptácích co si hrají v letu
o modravém stínu stromů
o tom, že nespěcháš domů
a vánek ti cuchá vlasy
odívá tě do hedvábného závoje
a svým šuměním mě varuje
abych snad neukrad ti všechny krásy
co mi jen můžeš nabídnout
nic z toho však již neslyším
zaslepen sluncem, skrz závoj vidím stín
tvého těla, ta nabídka se nedá odmítnout
V tom přižene se vítr z hor,
vezme tě s sebou, daleko za obzor.
A já probudím se zase sám.
Benetti Rudolf
9
Pod lavinou sněhu
se potkali dva mladí
ve spěchu ke druhému břehu
on rafinovaně ji svádí
ona pro něj vzplane hned
a jejich svatbu dosvědčí
jen bezcitný a chladný led
co je navždy skryje v náručí
dvě srdce ženou vroucí krev
sníh kolem studem taje
za chvíli jim dojde dech,
ale život dneska neprohraje.
Žár jejich těl probudí jaro ve mě, v tobě
a první petrklíč vyroste na jejich hrobě
Benetti Rudolf
V šeru toho pokoje
V šeru toho pokoje
plného vůně touhy
ti pod peřinou bříško pohladím
a nakonec do ouška zašeptám
"Ahoj já jsem Rudolf. A jak se jmenuješ ty?"
Benetti Rudolf
Rapiduaši
střemhlavý letěly bez hlavy
nad pásnými poli
nad zelnými stvoly
nad zemí s voly
nad kruhy kruhů
nad zemí živou z dluhů
přiletěli až sem
křivými zobany zobali aniž řekli
aniž smekli
to je ten
co zachrání kurev sen,
vaše fakany, tupé bratry,
oheň tatry,
neboť VÍ,
KONEC na try.
Oldřich Adam Blecha
Tak začni
Otevři svoje peklo
dole se vaří
tvůj klid,
bolavé prostaty,
rakovina z mylných informací,
tak vyvětrej své démony
stan se skutečností,
tam dole nespí
zbití a bídní psi,
ale tvůj miláček,
uvězněn do dětské dlaně,
tys sám tam dole v ohni,
na lásku žehráš,
prs tě inspiruje,
dům hoří,
jak si kováš pouta své prostoduchosti.
Oldřich Adam Blecha
Děkuji
....sedíme a mlčky zíráme na sebe
andělé nebo dˇáblové...kudy cesta do nebe?
Cesta do nebe...vykreslená představa
když osud z oken života ti zamává....
Ztrácím sílu a přitom vidím vše tak jasně
ještě mám víru....proplouvám v omylech
a vítězstvích....trpce i slastně.
....sedíme a mlčky zíráme na hvězdy
peklo nebo ráj....spalující jako ocas komety.
Vzpomínky, budoucnost......předtucha a snění
děkuji za tvé pochopení.....
Sedíme a mlčky zíráme na sebe......
Jan Bartoš
Studánka
Studánko mlčení plná slz spánku
duše tě prosí o odpuštění
zakletá v líbezném hlásku
Brouká ti do ouška, prosí a lituje
však jak je líbezná po sluchu odpluje
Mrtvý převozník vstupuje na lávku
mrtvý se miluje v hlasitém vánku
konečné myšlenky studánku zradit…
Nevěra mlčky proběhla…
Ten kdo miluje své myšlenky lituje…
Traon
Antikrist
Pod tlakem božího biče, plazím se po zemi
Prosím zjev se mi ty ubožáku plný krvavého chtíče
jsi nesmrtelný ó bože anebo po smrti
se chystáš vrátit na zemi?
Ale proč? Jak jsi umřel nebo čí rukou jsi byl
popraven a síly zbaven
silou ty toužíš vládnout a po lidech
chceš sáhnout svoji hroznou silou
po, které prahnou lidé, kteří chodí
za tvou boží vidinou
Po celé zemi tvůj syn visí na kříži
a lidská vidina ta nekonečná zelená dolina
touží přistoupit k tobě vztanout po tvém boku
a prosit o tvoji ruku, o jeden dotek blaha
pro, který trpěli celý svůj bídný život
a každým novým dnem se chtěli tobě zavděčit
Kvůli tobě se vraždilo za hříchy se pálilo
a kvůli tvému hlasu se zradilo
teď tady umíráš přede mnou se neschováš
a na kolenou prosíš a můj pláč…
„Já Satanův syn zplozen z dělohy matky,
kterou nazýval jsi dcerou !“
„My děti odpuštění pohltily jsme bezednou touhu tvou!“
Traon
Ničič
Jsem ničič!
Zkazila jsem všechno co se dalo,
ani vlastně nevím, kde se to nemehlo ve mně vzalo.
Zničila jsem přátelství i lásku,
jsem zrůda, co potřebuje dát facku.
Smrt zdá se být jediným řešním,
jídlo si radši ochutím ostrým kořením.
Do kávy si dám cyankáli,
to aby mi co nejrychleji smutně hráli.
Otrávím se, utopím se,
do černé rakve uložím se.
A pak? Co pak -
- pak už ničičem nebudu.
Všichni na mě budou vzpomínat hezky,
s bolestí a stesky.
Už nebudu ničičem ani zrůdou,
stanu se příjemnou vzpomínkou,
ne prohnilou krůtou.
ditta.u@email.cz
Devadesát devět
Kvadrilion krámu, vzorec touhy a
devadesátdevět není pro mne
snad až, jeden ten nechtěný,
je opravdu ztracený?
Děkuji a nezlobte se,
ležel tady jako mateřské znaménko místa.
Rád bych si tedy nyní,
tady u vás, založil účet.
Kvadrilion různých vizí,jako zpráva
kousky chleba,třepetavý zvuk hlasu,
snad se najde ten jediný,
co hodí oči až za hlavu.
Prosím, rádo se stalo,
jen sedte klidně dál,přece si rozumíme.
A můžete mi klidně říkat Aleši,
jsme přece Češi na pleši.
Oldřich Adam Blecha
Habry
Habry, ty jsou městem měst,
devět set let slaví dnes,
tou bohatou historií,
osobnosti se tu míjí.
Už dávný Kosmas,
co kroniku psal,
pár krátkých řádků
jim přec věnoval.
Slavný vojevůdce Žižka
tu přespal a posvačil,
když tudy táhl na Přislav,
kde život svůj položil.
Za ta léta rostly, kvetly,
přibyly i silnice,
a tak dneska mezi domy
stojí statná radnice.
Ať jen rostou hezky dál,
jistě by jim každý přál,
nové stavby, nové skvosty,
nechť je krášlí bez starosti.
Miroslav Panský, ml.
Eden
Našel jsem místo, kde oprostit se mohu
Našel jsem místo, kde jsem chvilku šťastným byl bez ohledu
Našel jsem místo, kde si se zjevila ty
Našel jsem místo, kde byli jsme jen my
Lupinus
Ticho
Osamělá hvězda
a černé nebe,
ohňostroj vzpomínek
na kůži zebe.
A závoj bílý
na stole leží,
sebrat tak síly
na úsměv svěží.
Vítr daleký
i světlo světla,
jen ten dub staletý
ví koho co čeká..
Vlčková Hana
Nic
Nemám nic,
jen touhu
a naději
vím snad
nesejdem se teď
snad
někdy později
A možná
už nikdy
v tomto životě
a proto
Ti dnes chci říct
že sedm let
čekala jsem
na tebe.
Vlčková Hana
Vzdávám se
Vzdávám se touhy
na pouti krajinou
nebudou kouty,
kde zahořím,
Vzdávám se lásky
ne ze soucitu
to ze strachu
před
sebou
Vzdávám se lásky
snad posté
už nemohu
milovat
bolí to
v kostech
Už nebudeš
pro mě
víc než
přítel
Snad jednou
pochopím.
Vzdávám se tě.
Vlčková Hana
Ráno
Když je ráno tiché
slyším zpívat kosy
kouzelné ticho
a jen zpěv
Tichý, krásný zpěv
Tu přicházejí myšlenky
tiché a krásné
a odcházejí s novými notami
Ráno je kouzelné
tiché a čarovné..
Vlčková Hana
...
tam, kde se stéká
má řeka s tvou
není žádný most
ani jediný brod
naši řeku lásky
může přeplavat
pouze ryba,
přeletět jen pták..
Vlčková Hana
Stín
Po pokoji přešel stín
byl snad můj, co já vím
je stále se mnou
stín jeden šedivej
nedbá on soukromí,
není vůbec lenivej..
Vlčková Hana
Zima
V hodině přeměny
na radnici tloukly ozvěny
přicházel čas po špičkách
a točil kolem zapomnění
aby dal lidem sáhnout na nic
aby viděli co je žít
žít bez sebe sama
a umírat dávno před smrtí
poslouchat hudbu hluchých hráčů
a vidět jen stín šedých eminencí
stopy bosých nohou
vyrytých do dlažby
fronty na rohu na kousek duše
a kousek lidského tepla.
Vlčková Hana
Dno
Schovat se,necítit bolest
nemyslet,jen na nic nemyslet
schoulit se do klubíčka
a ponořit se hluboko
až na dno sebe sama
a zůstat se sebou
až bude líp...
Vlčková Hana
H
Snad přijde čas slunce
v tu hodinu H
rozběhnou se boty
do světových stran
a ruka ruku pohladí
proletí jiskra nadějí
nadějí v lepší svět.
Vlčková Hana
Náklad
Osudy nosíme si na zádech
baťůžky peříček
krosny kamení
každý se vlečem s tím svým
jen občas se skloníme
to když někdo poklesne
v domnění velkého bohatství
a zalovíme v krosně..
jedna cihla, druhá, bác
a už jsem někde jinde.
Jen my, s tím svým
Vlčková Hana
Opouštím
Opouštím Tě, Ty touho myší
upatlaná z vosku skal.
Jak krátká byla cesta co
značí, žes nechtěl a měl
"rád" dál.
Opouštím Tě jednotvárná
ve jménu lásky prohrávám.
Já chtěla nebýt k Tobě zrádná
však tys miloval mě dál.
A když praskla pouta mezi námi
nebyla to žádná lež, jen něco
se blýsklo za horami a slova,
že odejdeš.
Tak buď sbohem touho myší
věnovaná do nebe, ať všechno,
co má uši slyší já opouštím
Tě pro sebe.
Lída Burešová
Hledám
Hledám si podnájem
- podnájem pokoje,
kde budu polykat slzy ve stoje.
V tiché noci já a moje věci.
S mušličkami sny a s knihami
s knihami pochyby.
Hledám si podnájem
- podnájem pokoje
hledám dům, kde budu
živá i ve stoje.
Lída Burešová
Ničíš mě
Ničíš mě zase znova,
bez přestání.
Ničí mě Tvoje slova co
u přátel nejsou k mání.
Ničíš moji duši, když
nejsem tady je mi líp.
Ničíš všechno, co mi sluší a
přec mě necháváš dál žít.
Lída Burešová
Já
Nevděčná já,
čekám pod polštářem
svých přání.
Nevděčná já
neděkuju a neprosím
tak staň se bílou paní!
Nevděčná já
uprostřed pokoje zamčená,
ve stoje vzpřímená nevděčná...
Lída Burešová
Za noci
Za noci, kdy hvězdy
ozáří noční oblohu a
vítr vzal vůni konvalinkám,
já se probouzím a věř, že
za to nemohu žiju a
přesto nedýchám...
Lída Burešová
Znám
Znám krajiny tajných
přání a sny o milování sebe.
A pokoje plné usmívání a
vedle mě Tebe.
Okna do duší a duše stromů a
cesty ze školy a cesty domů.
Znám slova cizích lidí
a práci dělníků
i podání ruky a názvy jazyků.
A ranní slunce i černé nebe
i smutek v očích a na hřibotově
Tebe.
A zemi plnou lidí a
lásku co nás šidí.
Lída Burešová
Život
Jsem smutné usmívání
i studna na poušti
a tiché varování
i rybník co se napouští.
Jsem touha dětí, co
prosí pohledem.
- na chodníku smetí
- zmrzlá tráva pod
ledem.
Jsem nemoc ze
které se nevyléčíš.
I sen ve kterých
v noci brečíš.
Jsem každá chvilka
kterou prožíváš,
jsem, a přec nevíš,
že mě máš.
Lída Burešová
Prozření
Jsem smutek převlečený za radost,
Jsem pláč co se schovává za smích,
Jsem láska v tvém srdci,
Jsem ten pocit, kterého se bojíš
Já jsem ty.
Lupinus
Síla
Já klečel a nade mnou jen vyšší moc
já plakal a nezmohl jsem nic
já umíral a kolem mě jen černá noc
já se modlil a toužil mít jen o trochu víc
já se soužil a všechno změnit chtěl
já tvořil, však jen smutek viděl jsem
já zahálel však nepomohlo to nic
já snil jsem a padal stále hloub
já věřil že, jednou bude líp
pln chutě vzepnout se tomu pocitu
věřím dál
Lupinus
Válka?
Poslední slovo vyřkla si a já ho poznal
přijal ho s klidem, však uvnitř bouři rozpoutala si....
a tys v míru odešla
a já v míru odešel
však uvnitř mě začala válka
já nechci bojovat, zbraně složil jsem
a s touhou po smíru s tím bojem skončil jsem,
abych nakonec poznal, že jsem vlastně prohrál...
Lupinus
Koloběh
Nechávám se unášet na tvých vlnách
a proplouvám tě celou
ve snech tě poznávám
ve dne se mi slzy do očí hrnou
ty slzy jsou mořem plných vln
na kterých se nechám unášet
Lupinus
Světlo
je noc,
dlouhá
a přišla tak nenadále,
jsou tu jen střípky, které krájí tmu
a pak, když je poskládám,
světlo rozzáří se,
a to světlo, to jsi ty
Lupinus
Oslava
Horké plameny ohně nás svázaly svým dechem
Srdce jako lehounký balónek se vznáší v jeho dýmu
Opuštěni svým lidstvím vztahujeme ruce ke zvěři
prohánějící se lesem (a kolem ohniště)V pivu plave hořkost a utápí se v něm smutek světa,
však jen ve vínu je pravda....
Radostný smích shledání provokací a ranní nepochopené rozloučení
V tiché majestátnosti hřebenů lesa a nicotné sladkosti jahod
nás probouzí bledý úsvit vtíravého světla
Beladonna
Poslední Vánoce
Samota ze sněhových koulí,
mráz kreslí na okna obrázky.
Starý muž se ke krbu choulí,
aby zas prožil Vánoce bez lásky.
Uprostřed velkého pokoje
skví se zlatavý stromeček,
je plný světýlek,
ale bez dárků, bez hraček.
Muž bez hnutí kamsi hledí,
se slzami v očích se smutně usmívá.
Nechce si připustit, že už k nikomu nepatří,
na stolku jedna sklenka přebývá.
V jeho očích naproti sedí žena,
však na zemi stojí jen prázdná židle.
Do ouška své milé šeptá slovíčka němá.
,,Mám tě rád'' říká tiše, a ona neodpovídá.
Dál s neznámou mluví,
cosi jí zaníceně vypráví.
Na odpověď napjatě čeká,
ale nikdy se ji nedozví...
Tak sedí tu stařec,
v příběhu ze sněhových vloček.
Se sklenkou v ruce, na staré židli
a očima upřenýma někam do prázdna
Sněženka
Buď tu se mnou
Povídej mi slůvka dlouhá,
když nerozeznám noc a den,
povídej mi, co je touha,
která spává za rohem.
Zašeptej mi verše krásné,
když schovávám se pod víčka,
zašeptej mi, co jsou básně,
které líbám na líčka.
Začni křičet, v krbu praská,
když roztávají závěje,
začni křičet, co je láska,
která živí naděje.
Zeptej se mě, nemám výhod,
vždycky budu přesná,
zeptej se mě, co je život,
když mě budí ze sna.
Ale neřeknu ti, to mě mrzí,
když hlas najednou přeskočí,
neřeknu ti, co jsou slzy,
které pálí do očí.
Sněženka
Mezi sněhové vločky
Dívám se skrze zamlžené okno,
hledím na třpytící se sníh.
Je v něm všechna moje touha,
proud lásky v bílých závějích
... nepřestávej se topit v nadějích
Dívám se skrze zamlžené okno,
hledím na cukrem posetou krajinu.
Je v ní všechna moje síla
a já vím, že tady zahynu
... nepřestávej věřit v nevinu
Dívám se skrze zamlžené okno,
celý svět pokryla sněhová peřina.
Je v ní všechna moje víra,
co křídla ptáků proklíná
... neskládej ruce do klína
Dívám se skrze zamlžené okno,
hledím na rozlehlou stráň.
Je v ní všechen můj život,
na okenní tabulku položím dlaň
... dej na ni svou a nikdy mě držet nepřestaň
Sněženka
Rozbitá váza
Za hradbou slz vidím střepy.
Střepy, co padají do klína,
střepy z vázy s názvem rodina.
Kdysi v ní bývaly čerstvé květiny,
co rozkvetly z lásky.
Ty ale zapadly do hlíny,
bály se odpovědí na otázky.
Pro nezkrotnou touhu,
všechno, co bylo, uvadá.
Ubrus se pomalu sune k okraji
a váza padá a padá...
Někdo shodil ze stolu můj svět,
zbyly z něj na podlaze střepy.
Kousky duší, co čekají
až je někdo posbírá a slepí.
Sněženka
Zlomená
Slunce zapadlo,
máš strach, že zítra nevyjde.
Dnes láska lidem oznámila,
že víckrát sem už nepřijde.
Dnes zatáhla se oblaka,
ptákům polámali křídla.
Když přál sis, ať se nesmráká,
touha bledá k nebi vzhlídla.
Pak poslední hvězda vyhasla, když klaněla se ránu.
Zahlídla jsem víru zlomenou,
jak klesla v pevných kolenou
a nezvedla se více.
Sněženka
Nauč mě létat!
Když hustá mlha prořídla, bůh daroval mi krásu.
Já vyměním ji za krídla!
Chci vznést se k oblakům a dotýkat se nebe, nauč mě létat!
Když chladná ruka zebe a dotek náhle nehřeje,
chci vznést se k modré obloze,
být chvíli v jiném světě, nauč mě létat!
Tolik slov v jedné větě a žádné mi nic neříká.
Chci rozplynout se do ticha,
schovat se v houfu tažných ptáků. Nauč mě létat!
Sněženka
Svobodě
Našla jsem svobodu, vykřičenou do mraku.
Podívej!
Dvě hvězdy na dne soumraku
kutálí se po řasách.
A slza, co bloudí smutnou tváří,
jak dětské oči září,
podobá se zázráku.
Našla jsem svobodu, zašeptanou do ticha.
Podívej!
Ústům chce se nedýchat,
když políbí je múza.
A básník veršem zmatený
nechává si od ženy
kreslit něhou na víčka.
Našla jsem svobodu ponořenou do moře.
Podívej!
Co krásy svítí nahoře,
když přižene se noc.
A daleko je svítání,
pro spadlou hvězdu do dlaní
nechce se usínat.
Sněženka
***
Co odpovíš, když vyznám Ti lásku?
Co odpovíš, že mám Tě velmi rád?
Co odpovíš mi na otázku?
Že jsem směšný snad?!
Že s Tebou bych chtěl opět být,
že o Tobě si nechám večer snít.
Co odpovíš?!?
Zdeněk Čejka
Nevěřím
nevěřím, že mě máš rád a nevěřím, že mě budeš milovat, jak ti mám jen věřit když sama sobě nevěřím?? Řekni, že rád mě máš a já řeknu jak ráda mám tebe, nevěřím, že s tebou šťastna můžu být když nevěříš ty, že se mnou šťastný můžeš být.
Michal Suchý
Co čmelák vyprávěl
Růže, růže, růžička
zavoní ti do líčka.
Za růžičku červenou,
potkáš píseň medovou,
za růžičku modravou
vůni jarních luk.
Zvonek cinká cililinky,
ty čmeláčku malý,
jenom to tvé vyprávění louky poslouchají.
Jájka
Nemožné
Chtěla bych se jednou dotknout měsíce,
mezi hvězdami si cestu prorazit.
Chtěla bych i světicí být
a všemu zlému zarazit.
Chtěla bych někdy tančit s vílami,
či v Edenu s prvním mužem být.
Chtěla bych zakázané ovoce ochutnat
a také z otrávené číše pít.
Chtěla bych se jmenovat smrt
a stát se denním tématem,
chtěla bych být chvíli stařenou
a chvíli malým dítětem.
Chtěla bych mnohem více,
než mi může celý svět dát,
ale snad není tak nemožné
chtít navěky spát...
Barita@seznam.cz
Motýl
Být motýlem, vážným a hravým,
být motýlem, třeba Okem pavím.
Být volná a mít křídla velká,
být motýl, né pilná včelka.
Být motýl a nechápat svět,
být motýl, nejlépe hned,
být krása, co na kytky sedá,
být krása co chytit se nedá.
Být křehká jak křídla motýlí,
být zkrátka motýlem,jenom na chvíli.
Barita@seznam.cz
Řeka
Plujeme po řece
co pramení v nás
a málokdy se zastaví
Nevíme kam teče
ale unáší nás
bůhví kam a bez řečí
Na řece jsou hvězdy
a měsíc svítí sám
Svítí okolo nás
Plujeme jen chvíli
a častokrát se zdá
že je řeka samá hráz
Bouře se strhla
a nad řeku se mraky stáčí
Ví že už prohrál
a proto do moře kráčí
Michal Drtina
Nezmenšitelná
Jen tak sedím a hloubám
Kreslím nesmysly na starý sešit
Divím se a koukám
Co všechno dokážeme zmenšit
Svedem zmenšit každou věc
Ať už mobil nebo vrásku
Dokonce i v ZOO klec
Nezmenšíme ale lásku
Michal Drtina
Barová židle
Dnes večer bezpečný přístav
pro osamělého muže.
Ukotví ruce o křehkou sklenici
pozorujíce
magický výstřih barmanky,
té Patronky samotářů,
co rozdává s citem
sklenice zapomnění.
Nemůže tancovat...
zbývá jen vzájemná hra očí a úsměvů.
Alespoň dnes večer se vyhnout
padajícím čtyřem stěnám pokoje,
kde chybí otisky ženských dlaní,
kde nevoní parfém z Francie.
Barová židle...
zpovědnice smolařů
pádlujících napříč proudům
většinou jen tak,
prostě ze vzdoru.
Jozef Holub
Záhonek
Vždyzelený záhonek,
s rostlinami bez listí,
copak na něm rostlo kdysi,
to už se dnes nezjistí.
Slabá vůně šalvěje
mi už sotva dráždí mysl,
její pach teď přehlušuje
k smrti schnoucí dobromysl.
Pohled strašně skličující,
to je to, co z něho zbylo,
hrozně by mne zajímalo,
co tu asi kdysi žilo.
Lijáky je ztvrdlá zem,
kde je konec kyprosti,
co rozdávala rostlinám
živin k velké hojnosti.
Mezi trávou občas květ,
jeho krása se však ztrácí
pod suchými stébly trav,
kde kytka snadno vykrvácí.
JS
Sen
Je noc. Já spím a zdá se mi...
Tichý elf prochází bílými růžemi.
Je strašně bledý, chtěl by se usmívat,
slza mu z oka stéká, nedá to znát.
Nechce to znát.
Poprvé, podruhé měl rád.
Teď, potřetí, miloval.
Proč jím zmítá krutý žal?
Mlčky hledí na hvězdu jasnou,
světélka jeho očí hasnou.
Hádá: Její bílé tělo
právě na loži se chvělo.
Kdo se to však nad ní zklání?
Elfí slzy nezabrání...
Elf zjistil, že láska bolí
jako rány v moři soli.
Bílou růži vroucně líbá,
slzami ji opět skrápí,
srdce se mu kdesi toulá,
kdo ví, zda se zpátky vrátí...
Jasně vidí, že už nikdy,
nechce tohle prožít znovu.
Oči se mu přivírají,
rty šeptají luně v novu...
Už nikdy nechce milovat,
odteď bude jen mít rád.
Eve
Nesplněný sen
Podívala se na mne a já na ni
hleděl jsem a hledal,
v jejích očích
odpověď na nevyřčenou otázku, co mě zodpovědět mohla jenom ona,
a její oči mlčely
a ve strast mou duši uvrhly
Lupinus
Kyselí dešťové padají
Kyselí dešťové padají
a nám to asi vůbec nevadí.
Šílený pohromy tím páchají
a nám to zase vůbec nevadí .
Člověk zná v podstatě vod píky
koloběh vody v přírodě.
Stejně ale do ní lije sajrajty
a nechává všechno náhodě
NIKDO NEMÁ PRÁVO ZEMŘÍT KDY SE MU ZLÍBÍ !
Fiebinger Jan
Sedum
Jen tak si sednout a vypít kafe
prd na tom záleží jestli to klape
vodovod , samostříl , umyvadlo ...
být jenom chvíli mimo provoz
ta pěkná holka - to bude asi dovoz
fialka, korupce, invalida ...
Votevřený vokno - zavřená popelnice,
votevřený srdce - ale zavřená uniforma !!!
Cítíš tu sílu ? Chtěl bych To taky
vidím v tom smysl a jezděj tam vlaky
občerstvení, křižovatka, schody ...
Votevřený vokno - zavřená popelnice,
votevřený srdce - ale zavřená uniforma !!!
Fiebinger Jan
Nekonečně stejná
Nekonečně stejná orientace smyslů v před. Neměl bych se účastnit
veřejných poprav. Každý je liška ale nikde žádný myslivec - já
střílet nebudu - nikdy. Radši se ovládnu a budu jenom prostě
souhlasit. Přizpůsobit se znamená podlehnout !!
Fiebinger Jan
Pomatení
Jednou za sebou
pomatení jdou
ruce nad hlavou
nic v nich nenesou
NO FUTURE, NO FUTURE
Snad se prokopou
chudí nebudou
těžkou námahou
to mu provedou
NO FUTURE, NO FUTURE
Fiebinger Jan
V úterý ráno
V úterý ráno u domovních dveří zazvonil divnej chlap
říkal že dlouho voddaně věří a šel z něj trochu chlad
V týhletý době spasit mně může jedině v boha víra
já jenom trochu přivřel jsem oči - předemnou velká díra ...
A už sem je viděl - ty zubožený těla jak na hranicích potí krev
palečnice na skřipci nabíhají žíly - syn proti otci - hromada střev
NECHCI VÁŠ ŘÁD - a začal jsem řvát
Táhni - HAJZLE - Táhni - HAJZLE ...
Na jednom Bilbordu za naší cestou směje se divnej chlap
volte jen Nás deme tou správnou cestou - de z toho trochu chlad
Naše strana ve svých rukou budoucnost pevně svírá
já jenom trochu přivřel jsem oči - předemnou velká díra ...
A už sem je viděl - ty zubožený těla jak do války slepě jdou
otec proti synovi politickej názor - tolerovat nebudou
NECHCI VÁŠ STÁT - a začal jsem řvát
Táhni - HAJZLE - Táhni - HAJZLE ...
Před chvílí venku na rohu ulice mluvil k lidem divnej chlap
dejte si úspory do naší banky - z těch slov sem cejtil podivnej chlad
konta a finance obchodní transakce - to je ta správná míra
já jenom trochu přivřel jsem oči - předemnou velká díra ...
A už sem je viděl - ty zubožený těla jak nemaj nic a pod mostem spí
domečky z krabic, popelnice, mosty hledají zbytky a pak je jí
TEĎ CHCI VÁS SRÁT - a začnu řvát
Táhni - HAJZLE - Táhni - HAJZLE ...
Fiebinger Jan
Zase
Zase mi jeden z podivnejch stavů který si se mnou sou,
velikou silou mi rozbil hlavu - ukázal si moc svou.
Slova si jdou, činy nesou - kam asi dolezou ?
Fiebinger Jan
V nekonečném spektru
V nekonečném spektru tmy, letí dva pohledy
až nad hlavami hvězd - nad hlavami hvězd
až tam se střetnou ...
Pohledy slova neznají , jenom doteky vnímají
uvnitř to buší - žhavá těla to tuší a sluší
jejich dlaně se střetnou...
... se střetnou - jako hadi jejich paže se střetnou !
Na obloze čínskej drak, nevim co bude pak
ale je mi to fuk - vlastně je mi to fuk
najednou všechno se mnění...
Touha pomaličku procitá , cpe se rychle do syta
a reálnej svět - taky několik vět a pět
kolem nich už není...
už není - a tenhle příběh dopředu už není !
Fiebinger Jan
Muž
Muž v pěst ruku svou zaťal
do kmene sekyru tnul
strom jenom chvíli plakal
ale ani se nepohnul.
Muž v pěst ruku svou zaťal
podruhé títi chtěl
strom stál a čekal - ani se nezachvěl ...
Fiebinger Jan
Noc
Noc - noc je dlouhá
ach proč je toto
moje touha - kvést,
kvést a blednout
až sedmset
Fiebinger Jan
Rosa v trávě
Rosa v trávě zlato dělá
pak přijď a dovol ...
co se děje tam
tam v zadu ? Láska došla
s Tebou
Fiebinger Jan
Děravej hubertus
Ještě ho před sebou vidím stát
děravej hubertus a ve vousech hlínu.
Slejvaný pivo ho vidím sát
každou botu jinou a za nehty špínu.
Pomalý, tichý, noční host
nic vo něm nevim, ale každej ho zná.
Možná toho mněl tak akorát dost
obočí zvednul a začal řvát !!
REF: Představ si že je válka - a nikdo do ní nejde
představ si davy lidí který to naráz přejde
Po tomhle výkřiku nastalo ticho
každýmu došla váha jeho slov.
Jen malý dítě v kočáře kýchlo
osud se připravil na proslov.
REF: Představ si že je válka - a nikdo do ní nejde
představ si davy lidí který to naráz přejde
I kdyby celej svět pochopit chtěl
a malej národ se na pochod dal.
Zas kůrku chleba v kapse by měl
a stejně se za tejden uchlastal !!!
Fiebinger Jan
Sem Ti složil píseň (věnováno ...)
Prosím Tě nemluv - zkouším jen zatajit dech
myšlenka zcestná - leze si po zádech.
Dvě velký studny - a z nich pohledy jdou
stojím a nevím - nechám se propadnout.
Chtěl bych ty studny - změřit pohledem svým
svět v plný kráse - určitě neuvidím.
Jen barvy duhy - v těch očích schovaný máš
cesty se křížej - na nich je nepotkáš.
REF: Nápadná, nápadně obyčejná
výkladní, skleněný obyčej má
Chci tu jen být, čist vod všech spekulací
každičký slovo se Ti teď nevyplácí.
Všechno je špatně - vždyť už cítím to sám
s vidlemi v zádech - konečně nepočítám.
asi jsem blázen - už i pocity lžou
mravnost a víra - mi v tomhle nepomůžou.
REF: Nápadná, nápadně obyčejná
výkladní, skleněný obyčej má
Chci tu jen být, čist vod všech spekulací
každičký slovo se Ti teď nevyplácí.
Fiebinger Jan
Rodiče
Svoje rodiče si nevybereš
jsou dobrý i zlý - a chtějí to svý
pak odejdou a zbyde Ti pleš
zas´ bys´ je chtěl - vždyť užs´ je mněl !!!
Fiebinger Jan
Kopretiny
Párkrát ruce sepni
a počítej Kopretiny
ano sto třicet
počítal jsi Hořce !
Fiebinger Jan
Ty víš
Ty víš jak je silná silnice
když ze zdi padají police
černý dým duši Tvou zasmradí
i přítel Tě někdy nezradí
Ty můžeš mít víru bez deci
ale musíš být vždycky nad věcí
Ty víš jak se loupá cibule
až z toho bolí kebule.
Fiebinger Jan
V myšlenkách zpátky
V myšlenkách zpátky
vracím se dozadu
kovový zátky - chytám se za hlavu
to co tu bylo
dávno už nebude
zase pár vzpomínek - platnosti pozbude
Jedničky holky - dneska jsou v jináči
jedničky ve škole - ty už jim nestačí
Premianti tříd - kam ti se poděli
dlouho tu nebyli asi jsou v pr...
Fiebinger Jan
Některý
Některý věci - jako by se našly
některý řeči - jako by se vedly
některý lidi - jako by už žili
tenhle svět kolem už jako by tu nebyl ...
NIKDY
Fiebinger Jan
Optimistická
Optimisticky vyrosteš, a když
nesejdeš kosou - sejdeš mrazem
když nesejdeš vedrem - shniješ
... tak proč vůbec klíčíš ?!
Fiebinger Jan
Blues
Já tu teď stojím sám, jako v plotě kůl
vobčas si připadám - jako velkej vůl
jak bych to mohl jenom říct líp,
šprkanec z ptáka na mně slít
Kdo chce psa bít - najde si vždycky hůl.
Venku se plazí, normální všední den
a my jsme nazí - tak si nás klidně vem
nás je tu málo - vlastně jsem sám,
na kůži nápis vyrytej mám
Až budeš někdy v koncích - můžeš přijít klidně sem.
Život je velkej i malej zároveň
z kanálu kouká - životní úroveň
co tady zbyde až vodejdem,
zbyde tu jenom šedej prázdnej den
Život pak uplave s velikým vorvaněm.
Fiebinger Jan
Řekni mi
Řekni mi Lásko kde ses´ tu vzala
komu jsi přízeň - komus´ ji dala
ať koukám kam chci - nikde tu není
mezi náma lidma - prostý pochopení
Fiebinger Jan
Lidé
Lidé ? - Lidé ! a co více
když chceš říct co dělali ...
snad jen lžíce
z kaluže co nachcali ...
Fiebinger Jan
Jen chvíli
Jen chvíli
se dívej JAK hoří l e s
pak pochopíš !
Fiebinger Jan
Slova
Hej za koho mně máš, že se pořád usmíváš ?
Teď mi vysvětlení dej - ale hlavně nekecej !!!
Důvody a omluvy, bludy - fakta - pomluvy
já chci činy a né řeči - tak se svíjej třeba v křeči.
REF.: Zase jsou tu slova - shluky písmen dokola,
otevřená ústa - otřepaná, pustá.
Letí věta, letí a letí - fráze a cáry, bahno a smetí
vyslovené pravdy - vod deseti k pěti.
No tak se seber člověče - číše jednou přeteče
až ti slova uletí - sám se utěš v obětí.
REF.: Zase jsou tu slova ...
Hej - máš nad hlavou vosí hnízdo,
tak se nech smést z povrchu země
nejsi Nic, ale jsi to Ty
máš názor ?
tak do něj píchni !!!
Fiebinger Jan
Definice
Koupěj´ si člověka za hezký slovo
NIC je to nestojí ...
a maj´ jich mnoho !
tak tohle je svět ...
jak pořad se skrytými titulky
stále Ti něco uniká ...
* Už dlouho předlouho - dívám se do mříží
nemůžu přijít na to - kdo nám zas´ ublíží
- k lásce stavím se bezohledně !
REF.: Najednou procházíš městskou branou
- i Tvoje rodina potřebuje skývu ,
osobní problémy musí jít stranou ,
podléháš vůli kolektivu .
Už dlouho předlouho - se nesla věta ,
porodních bolestí - tohoto světa
- neůnavná diskuse o provize !
REF.: Letíme sami a vlastně spolu ,
letíme všichni k jednomu stolu ,
ale koláč je studený - koryto bezedný ...
jak k tomu přijdou - lidičky hubený ?!
* Umírá Láska - Nikdo to neví
maj´ jiný starosti -
na cit jsou leví
* Nic lepšího Není - než tenhleten svět
nic horšího už není - než tenhleten svět
... tak tu seď a hleď
a zkus nemyslet
... šanci máš i nemáš
Fiebinger Jan
Svoboda
- Teď už nemůže chodit
jen sedí a sípe
sežrala něco živýho -
a teď to v ní chcípe
* Jako by na mně někdo volal
jako bych zase něco zvoral
- mám toho dost , je to pro zlost
... zase mi chybí upřímnost !
upřímně říct Ti , jak Tě mám rád
upřímně do zadku nakopat
upřímně UDAT a upřímně lhát
upřímným být a jenom se smát ! !
* Za chvíli se potácíš
svoje city utrácíš ...
* Odpadkový koše
i špína už Nám tyká
jen rozhlídni se kolem
- těžká romantika
* Každý má svoje
ale nikdo Nic nedá
kde jsou ty zdroje
i blbec je hledá
* Je snadné za světlem jít
poslouchat slova a slepím být
Názory cizí si do hlavy rvát
a vlastně Ničeho stále se bát
* Jenom pár pocitů můžeš mít
jen pár malejch , blbejch pocitů
který Ti vlastně nic neřeknou ...
- a to všechno kolem
pak může jít s bohem
- třeba do pekel !
jsou to keci - vo jedný věci
ale svejch pocitů pár
- ty jistý máš
Nikdo už nezjistí , že nekecáš
... tak se snaž ...
* Až jednou ! ne teď -
až jednou rosa trávu políbí
až se slunce žáru zbaví docela
až usne den , Ty
sne - dojdi do všech obydlí
... a dovol nám snít -
snít o milování duší
* Padá vločka ve světle lampy
vznáší se a poletuje
- stříbro bílé - nikdo to chápat nemusí
letí ........ a jak je jí ?
sněžně - nedopadla ...
* Máš ji RÁD ? jsi tedy šťasten .
- to je dobře ,
ONA Tebe NE !!!
Fiebinger Jan
Živote
až budu umírat
jen Tvůj hlas ať mi v srdci zní
než vydechnu naposled
chci vůni Tvé kůže cítit
pak oči zavřu
a ...
už nestačím Ti říct
že jsem Tě miloval
* Co je to láska ?
To je když ...
a nevím dál
dál to ví jen ona sama !
* Stejně jsem blbej - dělám jako kdybych
měl právo říkat svůj názor !!!
NO FUN !
NO FUTURE !
Fiebinger Jan
Proroctví
Až pravda na světě zvítězí - to bude v ulicích veselo ,
proudem poteče šampaňský - a pude tělo na tělo .
Bude se slavit dvěstě dní - noce se taky proslaví ,
lid se pak s kyticí poslední - do jednoho zástupu postaví !
Najednou všechno pomine - lid se i pravdou nabaží ,
problémy doposud jediné - najednou samy se rozmnoží .
Pravda zas pozvolna stane se - cizí i všedním starostem ,
lež ji pak v kartách roznese - pomalu začne spát pod mostem !
Až pravda na světě zvítězí - to bude v ulicích veselo ,
proudem poteče šampaňský - aby to ještě víc bolelo !
... aby to ještě víc bolelo !
* Nakonec všechno vyjde špatně
i dobrej hráč nakonec skončí v šatně
nakonec na ničem nezáleží
každej ale konec postřehne stěží
Nakonec se sám oheň neuhasí
i výpočet nakonec nesouhlasí
nakonec se strhne velká rána
konec všechno vyřeší tak dočkej rána
KONEC VŠECHNO VYŘEŠÍ , TAK DOČKEJ ČASU
KONEC I SMRT POZNÁŠ PODLE HLASU
Můžeš bejt klidnej - jednou přijde
nevim jestli teď - snad až mu to vyjde
pak ho ale už nic nezastaví
po něm tu zbydou jen padlý hlavy ...
Fiebinger Jan
Zpověď
Zlatavá krása - tuctovej všední den
ptáci už zpívaj´- potkani lezou ven
Slunce svit zase je jako prase
vod slunka do slunka , dřív než se nadějem .
REF.: Vaše touha po blbosti - ta je mi lhostejná
koukáme na hvězdy a šlápnem do lejna .
Nechci bejt součástí všeobecného teroru ,
- vzteky letíme nahoru
- jen černou komoru !
Nic víc , Nic míň , Nic víc , Nic míň ...
Nikdo už nezdraví - lidi se nesmějou
nemoci pohlaví - snad ještě dovedou
úcta tu není - jen z krve trní !
I štěstí by mnělo se zamyslet nad sebou .
REF.: Na špalku světa - má lidstvo hlavu
každej z nás pušku zvedá - míří do davu
Už ani příčetnost mně nemůže popadnout ,
- teď už nemůžeš dosednout ,
- přátelství prokopnout ...
Nic víc , Nic míň , Nic víc , Nic míň ...
Ale zakyslá nálada dnešního světa nebude naštěstí trvat dlouho .
Člověk jako druh je totiž tak pitomej , že vyhubí sám sebe .
REF.: Nikoho jsem se neprosil - abych se narodil ,
nechtějte po mně - abych se zahodil !
Za nás už nebude tmy ani světla ...
- Láska aby se pletla
- ... zloba kvetla
Nic víc , Nic míň , Nic víc , Nic míň ...
Fiebinger Jan
Další básně ...
HOME