Přidat báseň
- 6 -
Mimo provoz
V klidu už nikdy nespočinu - asi
Našel jsem na zdi pavučinu - řasy - Tvý oči
Myšlenky v hlavě vybuchnout nutí - zase
Šílený věci dělal bych s chutí - v čase - je blaze
... na kraji cesty pener sbírá vajgly a voranžový vesty mu je
zametají
Milánská směs , když po ní lez´ , konvenční názory - odmítají !
* Sem najednou prázdnej a cítím se sám
jako vyhozenej starej plech .
Můj sen se splnil - DNO v rukou mám
ale není to zase pech .
Není to pocit kdoví jak fajn
bejt vypuštnej a vodepsanej
vidím teď kruhy namísto lajn
nějakým svinstvem vopásanej
........ jen si to skus - vidět ten HNUS !!!
* Jednous´mi řekla - co Ti je
a já nechci - nechci Ti lhát
Jedenous´mi řekla - jdi do háje
a já se nechci - nechci se smát
... ' Já už se nechci , ani po dvou deci , ...
- a nevim jak dál !
* Chtěl by jsi začít , ale ne jako
a mol Ti zatím sežere sako
IDEÁLY , CÍLE - PRimITivNÍ chvÍLe
: tak zkoušej se smát :
... když přestaneš , tak Tě dostanou ...
* Směj se - a svět se bude smát s Tebou
myslíš si , že je tvůj
Plakej - a budeš plakat SÁM
pak poznáš ten hnůj .
* Jak špatnej ftip z blbýho časopisu
je život můj . ... jenže Já mám rát blbý ftipy
a tak sem na něj hrdý
!!! nebo někdo chce říct něco jiného ?!!
* Postavím se mimo hru ,
vítr mi vlasy rozfouká
...pak mysl mi uletí
svoboden BUĎ - slyším ten hlas
TEĎ silný jsem
zase se třesu z dojetí ...
* Před pár lety - kvetly tu květy
po pás jsem zapadl do závěje
Před pár lety - vidím ty kmety
nikdo se na nás neusměje
... jen
stofky motýlů na zemi spí
a já si klidně lehnu vedle nich
stofky motýlů zase na zemi spí
myslim že už se asi neprobudí
Vod který firmy - máš barevný vlasy
a která společnost Ti dodala rtěnku
Jaká značka - Ti prodlužuje řasy
a který Logo Ti zdobí podprsenku
... jen
stovky motýlů na zemi spí
a já si klidně lehnu vedle nich
stofky motýlů zase na zemi spí
myslim že už se asi neprobudí
* stádo ptáků nízko letí
kopou křídly na cestu dlouhou
v zátylku hlavu nechám vyvrácenou
v duchu zašeptám jim naschledanou
Bejt chvíli tak volnej jako pták
myslet si věci všelijak
... do voblak ...
* Cestou dlouhou jsou už znavený
ke zdi v rohu usedám
mosty za nima jsou spálený
hlavu do dlaní si dám .
řvát si svůj názor : někomu na vzdor
Teď sedím sám v přeplněném kupé
voni si rvát vlasy nemusí
starý býk už jenom dupe
a žádný slovo se jim už nehnusí
řvát si svůj názor : když se velí pozor
* Někdo by chtěl se zbavit tísně
někdo by chtěl hubit plísně
kdekdo by chtěl podnikat
A já už chci jen utíkat .
Sem jako hermelín - na povrchu s bílou plísní
určitě sem ušlechtilej a kdekdo mně má rát
Já nechci bejt k jídlu a staniol mně tísní
dozraju - zasmrdim a pak začnu řvát
Zdrhej , zdrhej dokavať seš tvrdej
zdrhej , zdrhej dokavať seš hrdej - na sebe a na ty kolem
nepovídej nikdy sbohem -
Jen ať maj´ strach , že se tady zase vobjevíš
* Na obloze shlukují se mraky
kref se mi v žilách shlukuje taky
co je tu kolem - - - mimochodem
Na celím těle řežou mně břity
a v každým spoji praskají nýty
to co tu kolem je - - - beznaděje
Tají se ledy - zapalte mosty
jediným řešením je A N A R CH I E !!
Na zemi sedím a číro mi padá
kanady špinavý a berou mně záda
co kolem je tu - - - asi se pletu
Zapalte mosty - zejtřek už NENÍ
jediným řešením je A N A R CH I E !!
WAR ?!
WHY ?!
WHY ?!
WHY ?!
WHY ?!
WHY ?!
WHY ?!
Hovno se nám dalo do tance ! a ještě si dalo ruce v bok
* Zábava plála jak oheň sála , každej se bavil . Všechno jako v
extázi vrcholilo a někde začal téct ohňostroj . Každej byl přesicen
optimismem a všechno kolem čpělo štěstím .
V tomhle davovém šílenství jsem viděl mladou holku teprve
náctiletou - prostě si dala kolena k bradě a schovala svou štíhlou
koňskou hlavu do dlaní a hleděla v před . Nebyla jiná , ale
nesdílela křepčení a hnusnou radost anonymního davu . Byla krásná a
mladá a měla svůj svět , nikdo ji nevnímal ale byla tam s nimi .
* Něco jsi chtěl a bylo Vás víc
Hudba končí
jak voda mezi prsty protek´ Ti sen
a hudba končí
věky se táhnou a listí vadne , ozve se rána a tělo spadne
Hudba končí ta hudba končí
Nepřišel konec a věci se vlečou
Hudba končí
Píseň umírá ti ve špinavých dlaních
a hudba končí
věky se táhnou a listí vadne , ozve se rána a tělo spadne
Hudba končí ta hudba končí
* Na špinavé obloze poseté mraky - zakroužil pták
a já věděl , - to není jen tak !
křídlama mávám a poletím taky - tak jako pták
hudba se míhá nohama mýma .
Nezáleží - když běží
Nenáleží - když sněží
Skáčou z věží - jsou svěží
Lásky stěží - NEOSVĚŽÍ
* Nějak z volna se probouzím
někdo mi svítí do očí
divný slova prší ze tmy - v hrdle mi náhle zaskočí
zase jsou tady TY divný brady
* Abys´ uměl mít lidi RÁD ; abyses dokázal i rvát
aby sis uměl silně říhnout ; a sprostě nadávat .
Aby si uměl mít ryzí srdce ; a vždycky čistej štít
Aby si uměl každýmu pomoct ; abys´uměl jen prostě být !
* Oči hnědé
jako touha
vlasy
jak když vítr stříbrný
ale srdce - ouha ; srdce láskou nenasytný !
* Hodiny - zvon - věž
slyšíš přec to volání
až tam - tam poběž
pospěš !
Milá má - tam až pod to - pod to setkání ; duší obou
* Šepot lesa - hukot včel
zavřu myšlenky a to ,
To mně nese v před šepot včel - hukot lesa
- a já -
* Jak jen říct Ti - oh duše má
jsa nemocná
konev píská a já v zimně - chci léto s Tebou !
* Sladký sen ; pusa sladká
černý den - když pláčeš !
* Cítím cit - a cit jsem já
jsem tu s tebou lásko má
a přeci -
jednou se setmí
* Sedm krát sedm srdcí ,
ale ani jedno
( červené )
svítí !
svítí na DOSTŘEL !!!
* Záclonou skrz okno
na sníh se dívaj´ - čeho není nikdy půl ?
co každého v nitru žere ?
jsi vůl ! ; jistota - je to
* Stejně jednou poznáš , že tě mám rád
možná bude pozdě
nechci čekat - chci Tě milovat
* Zkus sundat boty a
projít se rosou
ucítíš chlad - chlad štěstí teplé lásky
* Dej mi ruku a řekni - pojďme !
vždyť kde kdo je dál
než jsem já s Tebou
dnes
* Až tam , kde obzor se s oblohou snoubí
a kde noc se mnění v den
tam jak stehna rostou houby
a malina jak když ostružina
jeden sen !
* Jeden dopis ; druhý dopis
celou kupu jsem počítal
co mi teď zbývá ?
( blbá dálka )
jen
- v srdci žal !
* KONEC VŠECHNO VYŘEŠÍ
I SMRT JE KONEC
* Vaše touha po blbosti mně nepřekvapuje !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
* Nestojím o Vaši bezcitnost !
* Zeptala ses : chceš mně - chci Tě
Nejsem svět , ale chci se bít ,
umím plakat a z láhve pít .
Až budeš v tísni - chci tu stát
Když řekneš ber - budu brát .
Ptáš se mně - chceš mně - chci Tě
Nechci tu zůstat a nechci jít pryč ,
Už ani nemám poslední klíč .
Jestli mně potřebuješ - zavolej ,
Chtěl bych být pro Tebe takovej !
A tak se zeptej : chceš mně - chci Tě !
A já se Tě ptám : chceš mně ?
* Nějakou kytkou Ti splétám vlasy
netuším vůbec jestli se Ti líbí
k Tobě by mi sedla - asi
ČERVENÁ KOPRETINA
V maličký drdůlek mé prsty je hrnou
Květina i vlasy příjemně voní
Pramínek vlasů jak jedinou strunou
SLADCE ROZEZNÍVÁ
Zelený stonek snad tulí se víc
Pomalu z vlasů Tvých tahám ven
Rozpuštěné pramínky kryjou Ti líc
A SEN JAK Z VÍNA -
- NEUSÍNÁ !!!
* Myslel jsem na lásku , když jsem Tě chtěl
a málem bych na Tebe zapomněl
Lásku bych tedy mněl , ale kde jsi ty ?
Nehraješ už se mnou na city .
Ruce mám prázdný a chraplavej hlas
Ohýnek ve mně nepohas
* Co se to stalo ? - lidé jsou slepí
nemají hole - ale nevidí
jeden druhého - a natož štěstí ,
které tu upadlo - a leží v kaluži !!!
V kaluži s blátem - se štěstí válí
Nahlas se směje - lidé nic netuší !
Vlezu si k němu - štěstí mně vábí ,
Budem tam spolu - zmazaní po uši !
Co se to stalo ? - lidi se divý
Ten chlap je blázen - v blátě tu leží .
Pusa - ta se mu - smíchem křivý ,
Ale jen já si - se štěstím rozumím !
* Už nemám sílu zase fstát - srazili mně pěstí .
Srazili mně mnohokrát - třeba je to štěstí
I´m so tired !
Takže teď ležím na zemi - a vidím mraky .
Souhlasím už se všemi - I´m lucky !
So tired , so tired
I´m lucky - vždyť Ty taky
Jezděj po nás s vlekem trucky .
Ještě sem mladej - pár mi je let.
Už nemám sílu - abych se zved´.
You´re tired - I so .
* Není to poprvé - zas´ se mi zdálo ,
z nich , že jedna jsi nejhezčí .
Není to poprvé a není to málo ,
Pusu a fšechno to nejlepčí !
Jak to , že věci se - tak rychle dějí
Vždyť přijdeme o to nejhezčí !
Květina vadne a ódy se pějí ,
Tak pusu a fšechno nejlepčí !!!
* Zas´ jeden mizernej den - už je f tahu
a jeden mizernej sen - se krčí v davu - na mou hlavu
Už nemůžu spát - hlava mě bolí , už to nejde se smát už bolí i nohy
Zas´ jeden probdělej čas - a radost je f tahu
A někdo tu zhas´ - proč držím si hlavu - sloužím tu za potravu
Už to nejde se smát - hlava mě bolí , už se můžu jen bát a mám k
tomu vlohy
* Najednou hezká holka - okolo kráčíííí
pohledy cizí se k zemi stáčí .
budu si zoufat - nemůžu doufat !!!
Asi je věrnááá - nezvladatelnááá
Tak okolo prošla - krásná a něžnááá
Ty cizí pohledy ty ona nezná .
Osud to vnímá - zas´přijde jiná !!!
A bude věrnááá - nezvladatelnááá
* Zuzance svátku :
Aby Tě někdo aspoň našel - a nechtěl si jenom zahnat kašel ,
Chtěl bych Ti přát k svátku
. Jen tak
aby Ti do pátku - stoupl ( tlak )
Měj se fajn a buď si svá - nic zvláštního se nechystá !
* Kde jsem se tu vzal ?!? - jsem tady jako na jiný planetě
za voknem tma a děcka jdou spát . Krutě poznáváš tvrdou realitu
* Připadám si děsně zbytečnej - budu z toho asi netečnej
zbytečnost hýří zbytečností - nechci se pouštět do podrobností
* Kvetoucí sad jak sněhem posetý ; láskou vzduch voní jako by
prokletý
koukám Ti do očí a říkám snad ; sám slepý houslista přišel nám hrát
pojď - půjdem si lehnout spolu v ten sad
a harfy andělů zahrají - snad
SID VICIOUS IS DEAD .( ... H E R O I N ... )
* Život je takový - nutí Tě k TANCI
a palice makový - nedaj´ Ti šanci !!!
dutiny nosní - chronická rýma ; a v žlutých zubech - fajfka Ti
dýmá ...
* život Ti skýtá tisíce krás
ale pud sebezáchovy je silnější než chtíč
popadneš baloňák a utíkáš pryč !
pak sedíš na zemi a začneš vzlykat ;
nech toho ! - napij se - budem si tykat ...
* smích - to je lék ! - když sem si klek .
Koukáš se do mě - směj se jen pro mě !!!
Když budeš se smát - budu Ti hrát ..
Co se to děje - země se chvěje .
Studený srdce - neuspěje !!!!
* Taxem teď zase chtěl psát jenom pro Tebe
a na chvíli se přitom zadívat do nebe
uvidět mraky , ptáky - a Tebe taky !
Kousíček papíru těch pár slof polyká
na žádnou příčinu srdce si nezvyká
dotknout se nebe , sebe - a taky Tebe !
Mraky fšak letí - nebe si nevšimnou ;
Ptáci se baví - svou malou menšinou ;
A Ty se mi ztrácíš f těch fšedních chvílích ;
Na křídlech fspomínek na křídlech bílích !!!!
* Láska buď není , a nebo je ! Ale komu tím vlastně
prospěje ?!?!?!?!?!?
* Jako bych z dálky slyšel , překrásné tóny ,
jak slunce rozeznívá - stříbrné zvony .
ta křídla ptáků - sen o lásce šumí ,
a štěstí píseň - o jitru umí .
Není to přelud planý , ta píseň sílí ,
však přichází něžně - jak kroky vílí .
tam kudy proletí - zem v ráj se mění ,
a slovo prokletí - nikdy už není !!!
Ty tóny spanilé jsou , cítit je chvění ,
neb všechno kolem - v extázi mnění .
štěstí tu vrcholí - blahem se zmítá ,
a vroucí náručí - každého vítá !!!
* Jak k tomu přijdu , že se mi zdává ,
jak takhle v Říjnu sama hoří tráva .
jak k tomu přijdou , lidičky kolem ,
že se maj´ bavit - s takovým volem .
A já je poslouchám jen jedním ouškem ,
a trávu hasím , malinkým douškem .
takže se není vůbec čeho bát ,
já mám ten měsíc Říjen f podstatě rát !!!
* Hele koukej jaxe mraky po obloze koulí ,
jaxi s nima paprskama slunce pohrává .
co se musí fšechno stát , aby si se smála ,
jaxi štěstí přede Tebou lehlo na záda .
s rukama za hlavou oči zavírá - tak na něj aspoň usmívej !!!
Hele koukej co se děje támhle vedle f trávě ,
jaxi větřík stříbrný s travou pohrává .
taky buď veselá , vždyť štěstí se tu válí ,
a s rukama na zátylku se o nic nestará .
s otevřenou náručí zase Tě vítá - tak se na něj aspoň usmívej !!!
Jako malé dítě slova pracně vybírám
a že jich moc neznám , taxe jen usmívám lalalalálá ,
lálalalalalalalalá
A ty těžký dlouhý - ty si jen představuju ,
a gdyž nejdou vyslovit , taxi je namaluju lalalalálá ,
lálalalalalalalalá
* Já chtěl bych jí vyznat lásku
ale nevim jaxe to má !!
tak asi - pár frází na ukázku .
Jaxe tak na ni dívám
tak nevim , jestli mi dá !?!
to srdce sví - který vzývám .
Votáčím kroky sví neb musím jít pryč
a ona neví , co sem si přál !!
na city sví sem uplet´ si bič .
Tak sám sebe krutě trestám
a za co ? - to poznat se dá !!
radši kroky sví - dám budoucím cestám
* Vyděl jsem tulipány v mlze ,
jak své štíhlé prsty - vzpínají ke slunci ,
které jen ledabyle leze
Mohl jsem tušit okraje květů ,
jaxi tu s nadějí - šeptají do ticha ,
neznaje fšech okolních světů
Vyděl jsem nemocnou smrt ,
jak své štíhlé prsty - vzpínala k životu ,
život ví o smrti prd
Jednou se záclona z mlhy ,
tak jako tak - docela roztrhá ,
tulipán povadlý - zbavený touhy
a žádná budoucnost vlastně ho nečeká
Tulipánům krásným - naslouchat dovedem ,
se smrtí hrajem si - a žít už nesvedem !!!
* Se svojí kůží na trh se žene
nocí skrz les chytne se kmene !
svůj posvátnej cit dá supům na pospas
měl bych si pospíšit , abych to nepropás !
* Myslim , že nic se neděje jenom tak
právě se chystá k odjezdu poslední vlak
a lidi řvou , lidi řvou , lidi řvou , lidi řvou
poslední místa volný ještě tu sou !!!
a lidi řvou , lidi řvou , lidi řvou , lidi řvou
a slova upřímný - sobě si lžou !
Jaxe ty lidi , navzájem předbýhaj´
slušnými výrazy na sebe neplýtvaj´
na sebe řvou , lidi řvou , lidi řvou , lidi řvou
poslední místa volný ještě tu sou !!!
a lidi řvou , lidi řvou , lidi řvou , lidi řvou
a slova upřímný - sobě si lžou !
Mě se už nechce zvedat můj cestovní vak ,
a chci si nechat ujet svůj poslední vlak
a lidi řvou , lidi řvou , lidi řvou , lidi řvou
poslední místa volný ještě tu sou !!!
- stejně mi jednou svitne naděje
to gdyž se slunce zase usměje
a lidi řvou , lidi řvou , lidi řvou , lidi řvou , lidi řvou
* Mlčení bezelstných je stejně tak děsivé jako mocný křik
notorických lhářů .
Je f tom ale jeden háček :
Lhář když křičí , taxe usmívá !
* .. řekni mi rým na slovo tenis ...
VÝROKY :
( mých nejoblíbenějších )
John Michael Osbourne ( OZZY Osbourne )
- " Byl jsem tak daleko , že teď už se pořád jen vracím "
Jim Morrison ( The Doors )
- " Každý se musel někdy narodit , já si na nic
podobného nevzpomínám !Asi jsem měl tenkrát děsný vokno ! "
John Simon Ritchie ( Sid Vicious - Sex Pistols )
- " No future ! No fun ! "
Walter Buchan ( Wattie - The Exploited )
- " Don´t pay the poll tax ! "
Jiří Horáček ( Jimi Čert )
- " Vše , co jsem kdy neviděl, je víc nežli to viděné a každé jaro
v každém háji , je vždycky jinak zelené ! "
* Co se to děje f tom strašným domě ,
to hluboký pohled sáhl si pro mě .
Zalapu po dechu - vše kolem se točí ,
to spadl jsem do krásy - Tvejch hnědejch vočí !
Tajemné kouzlo , snad chlad nebo žár ,
to suchý seno říká si o požár .
Nemůžu mluvit - dovol mi sípat ,
mám totiž děsnou chuť - začít Tě líbat .
Líbat Tě na Tvůj dech - jiskra ať skočí ,
mráz leze po zádech - do těch Tvejch vočí !
Koukám se do nich a chtěl bych zpívat ,
dovol mi prosím Tě aspoň se dívat !
* Já už si myslel , že fšechno je daný
i do žita flintu jsem vrh !
já už řešil jen slova planý
a když byl průser - jen obočím trh !
Když se tak pomalu vohlídnu zpátky
aniž bych nějak se červenal .
zvolna si v duchu přepočtu zátky ,
a lásky sví možná bych nepoznal !
Život se kolem pomalu smýká
a mně to už tak nějak nevadí !
ďábel v kotli svém zas´ cosi míchá ,
a moudrý na soka i leccos prozradí !
Pomalu skončím s touhletou věcí
jakoby byla zbytečná .
kapalná slova budou tu téci ,
byla a budou nesměle výřečná .
* Za oknem děje se spousta divnejch let ,
asi mi lžou , když říkaj pár neslušnejch vět .
Já si tu pro sebe pod vousy lkám
za tohle fšechno můžu si sám !
když půlnoc na víčka Tvá - tiše se snáší
a světýlko naděje pomalu zháší ,
už věřit se nechce tomu divnýmu času
že fotka dělá se do půli pasu .
Já vím - říkáš , že spím
a tohleto , že si vymejšlím !!!
* Ona žije jen ve svým světě ,
já vím , že žije jen ve svým světě .
je tam už dost dlouho na to ,
aby mohla jen omést bláto .
Ona je v tom světě zavřená
a já vím , že bez návratu - zamčená .
Ona je svým otrokem ,
velmi dlouho - velmi dlouho !
Jsem si jist , že za ní nepudu
a zpívat jí už nikdy nebudu !
Ona je jak zakletý drahokam ,
velmi dlouho - velmi dlouho !
Ona ví co dělá , však marně
velmi dlouho - velmi dlouho !
Už nemá sama sebe - má jen mně
velmi dlouho - velmi dlouho !
* Svět kolem mě se chová arogantně .
Já sem chlap ! - tak shut up !
Kdejakej zmetek se nosí elegantně .
Já sem chlap ! - tak shut up !
OK ! budu tedy zticha , ale tím se přidám k mlčící většině !
* Všechny dobrý rady , budou se Ti hodit ,
až Tvá školní láska , jednou bude rodit .
Hodně školních lásek , jednou bude rodit ,
záleží teď na Tobě , s kterou budeš chodit .
Jestli budeš brečet , nebo se budeš smát ,
bude - li to malý Tvoje , budeš si ji brát !
Můžeš chodit se fšema a neuhýbat na stranu ,
pokud ji fšak miluješ - POUŽÍVEJ OCHRANU !!!
* Teď
Teď je ten čas
- aby si zhas´
světlo f Tvých očích nám bude stačit - věř mi !!!
* POCTA JIMU MORRISONOVI
Naslouchal jsi někdy padajícím slzám ? Sledoval jsi někdy letícího
motýla ?
Nebo jen cítil západ slunce ?
Zastav se . Jime , netancuj tak rychle !
Je málo času a hudba nebude trvat dlouho !
Hey Jime - když se ptáš sám sebe , kdo jsi , posloucháš svou
odpověď ?
Na konci dne , kde jsi Ty a kde je Tvůj měsíc ?
Zastav se . Jime , netancuj tak rychle !
Je málo času a hudba nebude trvat dlouho !
No - Jime , nechal bys´ někdy přítele zemřít , aniž bys mu řekl "
miluju Tě " ?
Ty jsi tak vzdálený , tak vzdálený sám od sebe !
Zastav se . Jime , netancuj tak rychle !
Je málo času a hudba nebude trvat dlouho !
Jime , Jime - běžíš moc rychle , ztrácíš polovinu naděje , když se
trápíš !
zahazuješ svůj život do koše na odpadky .
Život není závod , Jime - tak netancuj , tak netancuj tak rychle !
Naslouchej hudbě dřív , než píseň skončí . A píseň skončí !
Jak je Ti Jime ? Máš tam aspoň trochu hudby pro svůj tanec ?
Už jsi došel poznání života ? Odpusť světu !
PROSÍM !
nebo odpusť aspoň sám sobě
* Kdybych mohl být alespoň na chvíli ministrem vnitra
to bych se divil !
Kdybych mohl být alespoň na chvíli poslancem
něco bych slíbil !
Kdy už konečně budu alespoň senátorem
jak do křesla sedá !
Kdy už konečně budu alespoň předsedou vlády
a Vám třikrát běda !
Politická agitace - třesou se mi obě ruce ,
politická agitace - osobnosti deformace !
Kdybych mohl být alespoň na chvíli v poslaneckém klubu
stálo by to za to !
Kdyby jste mohli alespoň na chvíli držet hubu
celkem vzato
To by se mi lehce žilo - národu by těžce bylo ,
to by se mi lehce žilo - ani by to nebolelo !
Politika , politika - jó mě se to taky týká ,
politika , politika - jó mě se to taky týká ,
Politika , politika - jó mě se to taky týká !!!
* To se Ti zase chvějou tóny v hlase
I Tvůj cit , chtěl by být aspoň chvíli z dosahu
mizernou náladu , tak chytáme se za hlavu !
Něco je veřejné - fšak mělo by být tajné
a věci tajné - co měly by být veřejné
pak shodnou se na barvě jedné - ČERNÉ - neměnné !
Byla jsi sladká - stalo se ne mnoho
a já sem šťastnej , že sem byl u toho !
Fiebinger Jan
Píseň pro vlnku
Voda šumí, po kamenech teče,
vlnky, vlny, jak vám čas uteče.
Uteče, uteče, do dálky.
Vidíš támhle, vedle té skalky?
To jsou naši bratři,
ti mezi nás patří.
Ti už plujou hodnou chvíli,
předběhly je vodní víly.
Moře je naše matka a písek otec,
písek je pobřeží i kopec.
Vlnko, víš-li pak, kde končí pobřeží?
Támhle, támhle, kde čas neběží.
Vlnko, kam ty vlastně pluješ, i ty vrány letí?
Plují tam, kde čas neletí.
Tam daleko v moři,
tam, kde se slunce každé ráno šňoří.
Tak pospěš, vlnko,
ať ti slunce neuteče.
Neboj, neuteče, ono počká.
Měj se, ať se dočkáš,
a plula.
Veronika Poláčková
Jaro
Na jaře vzkvétá všechna krása,
slunce, vzduch i řeka jásá.
Lilie voní, narcis se kymácí v šumu vánku,
květiny všechny rosu roní a nemají chuť k spánku.
Veronika Poláčková
Bylas a nejsi
Jsi květ, který mi před očima uvadl,
jsi obraz, který se mi před očima rozpadl
jsi vůně co mě provází
a když ji cítím pak mi už nic neschází.
Jsi střela co v dálce jsem zahlédl
pak si klidně mnou proletěla
na chvíli zastavil se čas,
já chtěl aby stalo se to zas,
jenže to už si zas v nedohlednu byla
Lupinus
Lásce
Sloky lásky
brodí se tmou,
ode mě k Tobě
Tvé zůstanou.
Řeky lásky
brázdí krajinu,
ode mě k Tobě
k vám do domu.
Slova lásky
na mých rtech,
ode mě k Tobě
tichý dech.
Alíša
Šnůrka korálků
Šňůrka korálků,
leží mi na dlani,
vzpomínka na dálku,
posetou hvězdami.
Červen byl plný oblaků
a slunce bylo s námi,
my oproštěni od rozpaků,
daroval jsi mi vázu s květinami.
Teď sedím tu sama,
bez mraků,
bez tebe lásko, milý
se šňůrkou korálků.
Kdeže jsme to tenkrát byli.
Vlčková Hana
Květen
Miluji máj a v máji šeříky,
co jak svíčky zdobí keříky,
co voní po okolí
a každý cítí co ho bolí...
koleno nebo duše...
potichoučku sen si kluše
a buší na okna vzpomínek,
jak čistý, běloučký motýlek,
poletuje od okna k oknu
a hledá do páru duši.
Spolu pak přivoní k šeříku,
je máj a máji to sluší.
Vlčková Hana
Ty
Večer si pustím video se sny
Aby se mi o tobě zdálo
Ty - to je pět přímek
Ty - to je pět notových linek
A ráno houslový klíč, co zavře náš zámek.
Tvé oči jsou údiv
Jímž probleskuje bezradnost
Jak sladká Studentská pečeť
Jiskérky oříšků
A Popelčina nevinnost
Pak měkký satén: chvíli host
Když říkáš hezká slova
Tvé oči mlčí, je to skvost
Okamžik tůň a v ní živá voda.
Chtěl bych být šampónem
Na tvoje vlasy
Meduňkou, mátou, heřmánkem
Jemně je vískat, vědom si krásy
Hebkosti mořské před spánkem
Rysy tvé tváře, barva pleti
Je tím, co básníkův sen
Perem slova spoutat do souvětí
Aby se stala obrazem.
Slávek Raušer
Fulcrum Amina
Iluze jenž prostupuje námi
Šestý smysl jemuž nasloucháme
Věčný stín jenž si hraje s námi
A často bývá vítězem
Jenž nezná žádné slitování
A vítězství nad ním je pouhopouhým snem
Snem jenž nemá konce
Snem jenž nezná zákony
Snem jenž se řídí srdcem
A ne fyzikálními zákony
Snem v němž můžeš létat
Smat se i plakat
Snem jenž neřídíš ty
Ale pouhopouhá náhoda
Svět jenž nemá snad vůbec žádné vady
Svět který skrývám pouze v srdci svém
A to právě teď a tady
Vítězslav Sk.
Ticho
Tiše vyzvánějí zvony
ticho všude...už si zvykám
tiše bují naše (s)klony
nevyčítám, nevyčítám
ticho jako šelest v srdci
ticho coby šelma lítá
ticho vřelé: "vrci, vrci"
nevyčítám, nevyčítám
Lukáš Liszt
Na seznamce
Odrazím se od Tvých zad
a budu stoupat lačně vzhůru
tak odpusť mi ten láskopad
a zaplašme tu denní můru
asi nebyl jsem ten pravý
tak zatroubíme na trumpetu
sám s vidinou brzké slávy
odrazím se od Tvého hřbetu
Lukáš Liszt
Na zdi že psáno...?
Je moře hodně nebo málo?
Zrníčka písku, tráva...svět...
Kde jsme to byli naposled?
Svět stačil tiše zašumět,
povzdechnout, lehce znachovět,
dlaní si protřít oči...
Čí hlas jsem chtěla uslyšet,
čí tvář se ke mně točí?
Byla jsem doma, lásky plná,
líhla se slova poztrácená,
má léta časem zacloněná
Jak nevědět a nevidět?
Pod okny louka heřmánková
voněla po staru jak med...
Mařenka
Prohlédnutí
Již odedávna svět je světem,
však nikdy nebyl jako teď.
V němž člověk stal se zvířetem,
tak slepý nebuď a před sebe hleď.
Kdo zdá se kamarádem býti
a od koho to nečekáš,
ten za zády směje se ti,
však nepřítele nepoznáš.
Luboš Gaisl
Asia
Jen mě dál zkoušej
procházím barokní zdí
do herbáře
všem lesním dětem
rozdám svoje květiny
který jsem sbíral v mých létech
kdy jsem býval
cestovatel
Sklenice chtějí svoje kapky
akordy chtějí svoje hráče
usměj se
naše hvězdy
budou vyzařovat dál
myšlenky buddhismu
i když už nikdo z nás nebude živ.
Moje Francouzko
proveď mě
alespoň jednou prosím
pásmem šikmých lamp
kolem tabulí s úpěnlivou reklamou
Dáváš mi znamení
až si odpočineme
vytáhneme harmoniky
ze starých skříní
všech našich dobrovolných posluchačů
chytneme auto a vyhodíme řidiče
na poli vyletí NÁŠ drak
vysoko
po horizontu
všech podivností
a písmen a aforismů
a nálad a cigaret
přivažme mu na krk
kouzelnou krabičku s inspirací
smotanou do mašle
kterou nosí v kapse
pošťák i když je mu zima
a nevidí po ránu na krok
doručí všechny svoje problémy
do nebe někdo si s nimi poradí
pojďme
pojďme
pojďme
včera jsem tě vzíval
dnes si tě vezmu
pod svoje křídla
ochranně zbarvená
dračí křídla básníka
asijské vlasy básnířky.
Jiří Špičák
Můj život
Můj život
kdo ho jen zná?!
znát nemusí...
Můj jen jen a Tvůj
jen nám patřit bude tenhle svět
životem žiju
život o životě...
Nejsi jenom všední
obyčejný,
romantika, lásko,
básně...
Napsat chci pár vět.
xdita@atlas.cz
Tvá slova
Nekonečnou útěchou
nesou se tvá slova.
Tvá slova konejší
a hlas co nese se
zvenčí...patří
větru...pohrává
si s podzimním
listím a našimi hlasy...
rozčesáváš si své
hedvábné vlasy...
Nekonečnou útěchou
nese se tvůj zpěv
Necháme pověru pověrou
nedáme příležitost...
aby našel si nás hněv..
Tvá slova konejší
a hlas co nese se
zvenčí...patří větru
který vnáší do našich
srdcí...lásku...
Nekonečnou útěchou nesou
se tvé myšlenky...
Jan Bartoš
Bůh
Bůh je slunce na obloze
jedna hvězda ve velkém voze.
Je vším vzduchem, který dýcháš
je tvou slzou, když v noci vzlykáš.
Je tvým snem, když létáš vzhůru
velkým stromem, z kterého loupeš kůru.
Prudkým větrem ve tvých vlasech
mírným zvukem v našich hlasech.
Je v křídlech ptáků nad krajinou
v parku spadlou jeřabinou.
Je vším co nás obklopuje
nadějí co v řekách pluje.
Jan Bartoš
Bez názvu
Někdo mě pobodal ve skrytu tmy,
však nic mi nesebral, jen život beze cti.
Někdo mě pobodal ve skrytu stínů
a nic mi nesebral, jenom mou víru.
Někdo mě pobodal v pouličním osvětlení
a nic mi nesebral, jen život s beznadějí.
Janinus
Bez názvu
Živote, jsi smutný a nádherný zároveň,
jak slunce zapadající nad vodním závojem.
Jak slunce v červánku hezky se třpytíš,
pošli mi pozvánku k příštímu bytí.
Janinus
První
Chtěl bych ti zpívat měsíci, však pusto v srdci
a smutek na líci mám já v beznaději.
Chtěl bych ti zpívat měsíci, však smutek v duši
i na líci mám já opuštěný.
Chtěl bych ti zpívat měsíci, však mám rád
bílou holubici já osamělý.
Chtěl bych ti zpívat měsíčku a mám rád
bílou holubičku, pro ni šel bych světa kraj,
já zamilovaný.
Chtěl bych ti zpívat měsíčku, však neznám žádnou
písničku, kterou bych zpíval měsíčku, té holubici
pro potěšení.
Chtěl bych ti zpívat měsíčku, avšak myslím na bílou
holubičku já poblázněný.
Chtěl bych ti zpívat měsíčku a líbat bílou holubičku
já důvěřivý.
Janinus
Samota
Oči upřené na prázdné místo na bílé zdi,
čelisti pevně zaťaté.
Jedna slza po tváři zteče
a spodní ret jen krátce zachvěje se.
Samota je jak těžký kámen,
co člověka k zemi sráží.
Víčka zavřou se až s ránem,
i když usnout dřív se snaží.
Vidí veselé party, zamilované dvojice...
Kde asi stala se ta chyba?
Stěhuje pokoj,
něčím zaměstnat se musí
a těď tu žije obklopena krásnými věcmi,
ale jsou to věci studené.
V posteli společnost ji dělá lahev,
jen ostrá příchuť alkoholu
na čas může zahnat
tu hnusnou noční můru.
Slyší smích,
a vzápětí se vše vrací s ještě větší silou.
Přijde ráno, kdy nenajdou ji živou?
Lynx
Život
Otevřel oči,
v nich bílá lebka je.
Zkřížené hnáty dokonale ohlodané
se smíchem chřestí,
když do hlavy dáš mu svou tvrdou pěstí.
Rudou kapku s potěšením
ze rtů si slízne,
dřív než s úsměvem do ksichtu ti plivne.
Snaž se! Bij ho!
On neotřesen vrátí ti kopanec do břicha.
A do očí se ti pohrdavě zachechtá.
Dovol, abych ti ho představil,
proti němu nemáš šanci,
on jmenuje se Život...
Lynx
Zimní noc
Když světla lampy
jsou protkána paprsky měsíce
křídla můz protínají zářící hřeby
vzniká zajímavá kompozice
Zrcadla sněhu poukazují
na stříbrnou náruč jasu
skleslé pohledy se roztančují
na křídlech sobeckého mrazu...
Verča Jankovská
Vzkaz do ředitelny
Vážená paní ředitelko!
Nesluší Vám tohle tílko,
táhne Vám už k padesátce
a vy jako byste žila krátce.
Elegantní si klidně buďte,
ale postavu svou suďte.
Také upřímný by měl člověk být,
však vy byste se měla umírnit.
Říci nám do očí jací jsme primitivové -
tím už je vše hotové!
Občas blýskne se plamínek sympatičnosti,
pak ohlodáte naší hrdosti kosti.
A tím to pro mě končí,
hodnoťte i podle očí,
člověk nepozná se jen podle činů
je věc týmu...
Verča Jankovská
Slova
Slova
sledují nás zas a znova
nezastaví je nic
možná jen němota
ale i tu si časem slovo omotá
Jsou to věci velmi podlé
nikdo neodhadne
co se skrývá za slovem "vhodné"
i dalších tisíce
jsou podlá abstrakce
Dokáží ranit
jak nůž do srdce
umí radit
jsou i radou pro rádce
zvládnou hladit
měkce, sladce
i tón sladit...
Slova jsou věčná
nevděčná i vděčná...
Verča Jankovská
Chlupáčci
Zrcadlo, zrcadlo pověz kdo
má v zemi zdejší kožíšek svůj
nejkrásnější ?
Prosím odpusť paní má,
odpověď nebude hebká,
ani hřejivá.
Ze všech plání, polí, lesů,
špatné zprávy teď vám nesu.
Místo v místech kde si kdysi
kožíšky hřáli zvířátka.
Stojí města a v nich se halí
ve vzácných kůžích sobecká prasátka !
Marek Holzmann
V kantýně
Ahoj Ivo, nemáš pivo ?
Jedno bych si dal...
a trochu zachlastal !
Pivo, to je ráj.
Vyžene ti chmury z čela,
vykecat tě nechá zcela.
S pivem už se nestydíš !
Napij se Ivo, uvidíš.
Marek Holzmann
Osuška
Já...Závidím jí
celé tvé tělo zná dopodrobna,
kolikrát přála bych si být jí
ba ne - to bych nemohla.
Ale ta touha...
Klouzat po tvém mokrém těle
- rozhodně bych ožila
Vysávat z tebe vlhko směle
Chvíli bych se nejistě plížila,
ale vím, že ta chvíle by se mi líbila
Prohlédla si každý tvůj vlas
chtěla bych to zas a zas
A když se dostanu do nejtajnějších míst
zastaví se dech, pak ale opět začnu z tvého těla číst...
Jenže já můžu být leda tvoje holka - soudružka
ani nevíte oč přicházíte, když nejste jeho OSUŠKA...:o)
Verča Jankovská
Místo...
Na konci světa
ve vodopádě duhovém
leží tam minulá léta
některá dávno zapomenutá
rozvitý vzpomínek květ
a lásky v obalu kovovém
v koutku situace pohnutá
všechny okamžiky časově v řadě
některé hodnotím kladně
vybrané mají i mínusy
ty co roztrhaly srdce na kusy
zahrabala jsem je do země
někdy však dotknou se mě
není mi lehko v tyhle minuty
vždy zesmutním natuty
pak zase přijdou pocity hezké
a ty setřou slzy lesklé
úsměv na rtech vykouzlí
pryč odejdou ti zlí...
Verča Jankovská
Tak jest...
Tajemná realita skrývá se,
na cestě člověka ke spáse.
Neodkrytě, nepohnutě,
kove ducha v nejistotě.
A bůh... dívá se !
Marek Holzmann
Muž a duše
V krajině pouštní
žil jeden muž.
Duše on vypouští
do lesů, džungle buš.
Ony se proplétají
stromy a kapradím,
když se zeptají,
rád jim poradí.
Cesta je dlouhá,
však chvilka pouhá
je to pro ně.
Muž už nežije.
Ony slepě bloudí.
Nikdo city nehladí,
nikdo ho nenahradil
a nikdo na duše už nenarazil.
Odešly s ním
do věčných lovišť,
co jen vím -
opět klidně hledají cestu z bludišť.
Verča Jankovská
Tužka
Tužka - kouzelná to věc,
zanedbáváme ji přec.
Jak krásná jsou ta slova
zbarvená do šediva.
Či obraz jemně stínovaný,
je to zázrak takzvaný.
Važme si matky per,
do ruky ji s láskou ber.
Cen si toho jmění -
na vždy tu přece není!
Verča Jankovská
Hazardér
Být, či nebýt motor běží.
Záda, svaly, technické čáry.
Guma na silnici se vonavě pálí.
Pohled očí, zírá v dáli.
Silnic točivých, jen rychleji,
rychleji od myšlenek mučivých.
Čtyři kola, výfuk plynů,
v srdci řada temných stínů.
Extáze z adrenalinových nábojnic.
Odlesky metalíz, ,kouř a pak už nic.
Záblesk z řidičovy vířivé vzpomínky.
Roztodivné zvuky všude kolem.
Sirény kvílivě dávají sbohem.
Extrémně živému lidskému výtvoru,
16-cti válcovému GTI motoru.
Marek Holzmann
Po půlnoci...
V bouřlivém víru zvlněných hřív,
vznáší se části těl vysněných !
Oči slídí kde by mohli vidět něco
z tajných míst.
Všechny vůně, těžký pot,
zvuky, světla, tužeb hřmot.
Oči slídí kde by mohli ukájet se
beze slov !
Marek Holzmann
Čajová růže
Zahlédl jsem jí kdesi v davu,
kterými denno denně plavu.
Ten bledý květ
co osvětlil můj svět.
Vyraziv za tou růží
co se sama také souží,
vadne v temnotách
a bdí v nekonečných snách
co křehké jsou,
jako ta krásná květina.
Není to má vina,
že všechny uvadnou.
Jen za svitu hvězd
mohou skvostně kvést
a pak v parném dnu
žárem zahynou.
Krist
Keci
V noci
napadají mě věci o dvou deci
a tak deci k věci
to se dějou věci
a hlavně po ránu zvracím deci
pěkně jednu za druhou
z těch věcí co mě berou
v noci s tou sklenicí deci.
Když sem sám
divné věci se sklenicí deci
dějí se v noci a pak ráno
zvracím cosi z těch věcí
ale v hlavě mám to že sem sám
s tou deci sem nade věcí
i nad tím že sem sám
snad věci nejsou jak ta deci
kterou piji sám a vlastně nemám
nic než svoje keci a ty povim vám
sem moc sám i v noci.
Krist
Rusovláska
Na chladných schodech do nebe
rusovláska je.
Sedí a lehce sní.
Kdosi je však u ní.
Smrt tady nepochodí.
Spolu ve dvou bdí.
Projdu kolem schodů do nebe,
kde rusovláska je.
Krist
Ať žije král!
V mé duši,
světě svém
dosti zpustlém.
Ten kdo tuší,
a co bude dál?
Mého světa král
těžce ochuravěl. Cítil se příliš stár.
Ulehl a věčně spal.
Krist
Změna
Život můj se znáhla změnil.
Není to tak dávno,
ted je samé bahno
a to jsem se jenom oženil.
Mně opilá praví můza:
"To cos napsal to je hrůza!
samý bludy no prostě hřích,
ale přiznám, že to neni jako dřív.
Krist
Koktejl
Za bránou z přítmí hustý dým,
blýzkavé divadlo mizí splín.
Lahodné chutě, barvy a vůně,
když srdce chátrá, chřadne a stůně.
Výstřihy, sestřihy, světlo a stín.
Přišla jsi sama odejdeš s ním.
Marek Holzmann
Zachráněná
Zkouší včela vrtulník,
vyletěla nad rybník.
Potkala tam vážku,
zavinila srážku.
Padá včela k hladině,
utopí se jémine!!!
Lístek z olše už tu je,
na něm k břehu včela pluje
Jaroslav Cita
Pravda
Tak jako pravda nemůže být bez lži
a jako světlo není bez tmy.
Tak my nemůžem žít bez vás.
Bez lásek a bez krás.
Vítězslav S.
Alkohol
Jsi opojný bratře hoře z úsměvů,
i když z rána ztrácíš se.
Jsou dny chvalozpěvů
a dny kdy v tobě zhlížím se.
Nejsi tak přímý jako jed nebo nůž,
i když smrtelně polykáš slova,
jako vstaň a vzmuž.
Nehledám odpovědi bez ptaní !
Nestojím o kázání chci pryč a zapomenout.
Chci utonout v říši snů bez smutných dnů.
Bratře hoře z úsměvů...
Marek Holzmann
Jarní vlání
Nebe je jak modrá křída
a bílé čárky letadel,
ve vzduchu je ta známá síla
a ptáci mají správný směr.
Nebe je jak modrá křída
a v poledním to zvonění,
v každém domě jiná víra
a jiné lidské trápení.
Nebe je jak modrá křída
a k večeru, když smráká se,
skřivan svoji trylku přidá
a duši ladí ke kráse
Lída Burešová
Stýskání
Také se Ti stýská?
Po modré obloze a snění?
Nebo po touze a obav
z probuzení.
Po nenávratných toulkách
srdcem.
Po překotném milování,
ve kterém zapomněl kdosi
bezpočet lásek co nás brání.
Lída Burešová
Sdílení
Těším se na tebe
řekl večer
Miluji tě
zašeptala noc
Raduji se s tebou
uvítalo ho ráno
Už nebyl sám
Eva Sádecká
Životní styl
Co na nebi je psáno,
děje se na zemi,
buďto je lidem přáno,
anebo snídají s problémy.
Do šálku ranní kávy,
přimíchávají si dámy,
lžičku povzbuzujícího jedu -
malou kostku ledu...
Když doplují ke břehu oběda,
stres rychle na ně usedá
a oni hned zas vstávají ze židlí,
řídí se někdy zdraví pravidly?!
Sváča v 10.00 a v 15.00 tu propluje,
ale často se ptají: Kde vůbec je?
Snad až u večeře odpočívají -
ba jo - už dávno chrápají...!
Pak probudí se do nového dne,
kdy vše opět zrovna nastane,
a tak nemůžeme se divit,
že zemi opět začínáme svými těly častěji plnit...
Verča Jankovská
Druhý domov
Poetický střet všech zájmů,
zde vše končí a začíná,
plno emocí a dojmů,
zde jdi a buď skrčena.
Tady protínají se žíly osudů,
které podléhají různým bludům,
zde neslyšíš miluji tě
jen zabiju tě...
Zde sevře se ti srdce strachem,
stává se to mrazivým dechem,
jemu neuteče nic,
zde nic nemá ani rub ani líc.
Do očí tlačí se slza,
ale ty se přesto usmíváš,
přetvářka a křik zla,
nic v sobě neskrýváš.
Zde na tebe sáhne
i ta nejstudenější ruka,
když na tebe nejvíc táhne,
není podána ti deka.
Každý topí se ve svém blátě
a ostatní to komentují: Nechápu tě.
Kdo může ten uteče,
jinak do bot ti poteče.
I přesto všechno:
Miluji tenhle kraj,
příroda krásná,
vše ti tu daj
a hlavně - rádi mě maj...
(Alespoň doufám...)
Verča Jankovská
Konce
Dělník končí v podniku
Párek zase v rohlíku
Knedlík končí v omáčce
A auto zase v zatáčce
Smetí končí na skládce
A hlava zase v oprátce
Skalický Tomáš
Smrt
Ve spleti pavlačí hledám svůj byt
lebka se otáčí, nebýt či být.
Smrt slzy nesmyje.
Odcházím. Adié.
Sto let ubylo, nic moc to nebylo.
Vracím se zpět a hledám svůj svět.
Ztratila jsem život, čekám jen smrt.
Mám u ní sto let dlouhý dluh.
Život se kolíbá, má svíce skomírá.
Přidej prosím pár chvil,
než odejde i můj stín.
Je pozdě, odcházím.
Tma je mým novým životem.
Mou pavlačí! Loučím se!
Adié! Živote!
Veronika Tomankova
Pro nikoho
Pro koho?
Pro někoho jenom něco,
pro nikoho vůbec nic!
Pro někoho jenom málo,
pro nikoho pouhé nic!
Pro toho kdo odpoví mi,
pro toho pár čmáranic!
Pro toho kdo neodpoví,
to pro nikoho jen nic!
Pro toho kdo dočet toto,
obdivů tak na tisíc,
ale pro nikoho,
odpuťte mi,
pro něj tu mám velké nic!
jirka efler ene
Touha
Toužím krást, ty mi ruce svážeš
toužím spát, ty bdít mi kážeš.
Toužím pít, ty jíst mi dáváš,
toužím snít, ty nepřestáváš ...
Když zemřít chci, život nabízíš mi,
když pomoct chci, tak ublížíš mi.
Když miluješ ty, já nenávidím,
když miluji já, jen bolest sklidím ...
Petra K.
Další básně ...
HOME