Přidat báseň
- 5 -
Bez názvu
Místa po kterých chodím
Místa blízká mému srdci
Místa, kde už tě nehledám
Jsme podobni zbloudilým lodím
Z nichž se žádná zpátky nevrací
Vrakům bez posádky, na kterých jsme každý sám
Skalický Tomáš
Hospodské etudy
S každým pivem mi hlavou běží příběh
a vzpomínky, které se mohly stát, ale
odplynuly
a nikam se mi nechce, vše vypadá smutně a
vlídně
i ten děda co usnul, když byl fotbal v půli
Skalický Tomáš
Zkamenělost
Nemohoucí zkamenělost mluví,
když přetváří kameny na prázdný prach.
V to co neurony taví.
Odtud ten strach !
Ten hanebný vrah,
svobody a rozjímání v nás.
Chci vidět , cítit zas,
než překlopí se miska vah.
Martina Párová
Únik
Únik ze světa do fantasie stromů
Táhne nás to zas, láká nás to domů
Místo, jež nelze nalézt je touha krásná
A svoboda zdá se teď být příliš těsná
Toužebně hledím na zalesněné stráně
Vystoupit výš a sdíleti svůj cit.
Nechat své struny fantasie snít !
A z výšky skal se dívat na široké pláně.
Chci slyšet zase v chvílích po setmění,
doteky, hlas a pravé srozumění.
Teď však jen prach se uvnitř víří !
A na temných pláních jenom hadi jsou a štíři.
Martina Párová
Zlý sen
Válečné dílo dětského citu.
Hodnota pryč a dílo v krytu.
Smutný pohled na tenhle den.
A všechno snad je jenom zlý sen.
Martina Párová
Lžička z nerezu
do dlaní spadla lžička
do Tvého trička
ruka zajela
nechtěla
být sama
v teple na hebkém těle
do kafíčka spadla
lžička na Tvém těle
směle i nesměle
musela ven z Tvého
trička co nosíš ráda
kamaráda měla
lžička
z nerezu
beck betl
Sny
sny jako skutečnost
čas a bezvýznamnost
na hranách století
zůstaneme si věrni
několik chvilek milováni nahradí jeden pohled do tvých očí
několik náznaků slitování na ty nám nikdo neskočí
přesto zkoušíme mazat kliky i když se už nikdo nechytí
pár řádku zdá se mistrovským dílem
a nekonečná kniha života je nedoceněnena
ale je v ní můj život
dokonce jsi v ní i ty
každým dnem do ní píšeme
a každým dnem ji čteme
i když pro nás zůstává zavřena
kdybych mohl, třeba včera,
smazal bych tam kousek a nahradil ho jiným
ale raději ať zůstane zavřena
ať víme co všechno se nevydaří
ať víme že život není jenom tak
ať víme že život není sen ale skutečnost
beck betl
Osud souseda
Soused used na posed
Žuch!!! Used naposled
Skalický Tomáš
Rybí
Rybí svatby, rybí křtiny
Rybí soulož přes šupiny
Rybí láska, rybí cit.
Neutopit, utopit?
Jan Skalický
Života mráz
Na oblaků křídel čas
do podsvětí tlačí zas
ten podivný ten ďas
který nemá rád nás
má trpký hlas
rád láme života klas
jak jmenuje se as?
Touhu po něm marně has
bezmocně dav žas
hodiny ztrácejí maz
občas i slza skápne z řas
bahnem beznaděje se plaz
není plný krás
je všude - smutek, kaz
nedostaneš se do Las Vegas
nevíš kde je Moravský kras
slepý, němý, hluchý, chromý se stals
nakonec ruku podals
a zařvals nahlas
miluji tě lásko lásk...
Jmenuji se Života mráz
dávám ti ráj - LÁMU TI VAZ...
Verča Jankovská
Záblesk
Když v rozeklaném tichu stínů
objeví se malá naděje lásky,
zastře oči - nevnímá realitu
a pěstuje si pocit zamilovanosti.
Ta touha, já chci taky
milovat a podléhat něze,
proč ale chybu to má,
že odmítána jsem stroze.
To pak v koutě v pěsti
držím ten nával zlosti,
pláče a trhu srdce.
Nikdy nespadnu hladce...
Kdyby on přišel
a podal mi ruku,
že světem
společně pujdem.
To přání je tak velké...
Jak utlouci ten pocit beznaděje,
jak zas vědět co se děje,
jak neupadat do vzpomínek,
jak postrčit můj věk...
Jak poprosit za štěstí,
jak proskočit tvým srdcem,
jak otevřít si oči,
jak nebýt realitou drcen.
Řešení hledám jak slepý zrak,
jak nedostávat na frak tak,
jak mít tě zase u sebe,
jak dotknout se opět toho lásky nebe?
Anebo jak poslat vzpomínky
na vždy pryč.
Vybrat ze srdce kamínky
a opět zamknout si ho na klíč...
Verča Jankovská
Amen
Kdybych měl svou loď,
postavenou z těch nejpevnějších trámů,
řekl bych ti - lásko, pojď,
ukážu ti kouzla oceánů.
Pojď tam, kde slunce praží,
pojď tam, kde mrzne kámen.
Až mé rty ty tvé svlaží,
pak stačí říct jen - Amen.
Mike
Sedmikráska
Kdo povšimne si zvadlé sedmikrásky?
Za sluncem se marně točí,
jež nespatří ji přes bělavé mraky.
Snad jitro ji rosou smočí.
Snad jitro ji rosou smočí,
snad vrátí jí svěžest poupěte.
Snad vzhlédnuta ve Tvých očích
dál bělostně ve vlasech pokvete.
Mike
Jen tak
Vlastně jsem nic neslyšela,
jen mě něco napadlo.
Vlastně jsem nic neviděla,
jen mě píchlo žihadlo.
Vlastně nic nevím, jen si tak říkám,
proč jsem tady a proč si naříkám.
Lída Burešová
Štěstí
Kupte mi štěstí za bombóny,
za věci co nemají svůj cíl.
Kupte štěstí holce, co vyšla z módy,
rovná se váze kopretin.
Kupte mi štěstí, nic víc nechci.
Jen prosmát se k ránu a najít svůj stín.
Jenom to štěstí a víru, že chci
usínat s vůni kopretin.
Lída Burešová
Slunce
Ty slunce zlatem sypané,
co rozdáváš a bereš.
Tobě říkají pane netopíš a nelžeš.
Ty vůni lesa dáváš sílu,
však bereš vláhu zemi.
Přidáš vždy ruku k dílu
neřekneš "pomozte mi"!
K večeru, když stmívá se
ty slunce v čele oblohy
a ráno, když se probouzím
červánky nám napoví.
Lída Burešová
Kniha
Kniha je pohlazení mámy,
která zapomněla milovat.
Kniha je rozum, který můžeš darovat.
Kniha je prázdná skříň.
Večer víš víc, ráno zase míň.
Kniha je vzpomínka na letní večery.
To všechno umí kniha
schovaná pod polštářem v posteli.
Lída Burešová
Darmoděj
Seděl tam
a básně psal,
byl sám...
Já ho znal,
život by dal
lidem - nám.
A přesto lkal,
pro osudy,
pro ostudy.
Že chováme se jako zvěř
nám tiše vyčítal,
ale na hlas nic neříkal.
A proto byl as tak sám,
byl od nás mnohem dál,
než-li čekal.
Měl svůj svět,
věřím, že v něm šťastně žil,
smutné je, že nikoho nepolíbil.
Tak sám, tak svůj,
měl hluboké myšlení,
jak zlatý důl.
Často plakal pro lidi
a i když nevidí,
přesně ví, co se děje.
Mám ráda Darmoděje...
Verča Jankovská
Motýli
Ve stínu motýlů
se mihotají sny druhých.
Ve stínu třešňových sadů
jsou sny mnohých.
Ale mé jsou jak modrá růže mezi rudými,
létají v nebi, ve světě - mezi lidmi - s křídly bílými.
Když daleko odemne se dostanou,
jen vzpomínky mi zůstanou.
A je mi smutno.
Vždyť je přímo nutno,
aby člověk měl své kytičky,
které si podle svého sám pěstuje
a když se mu kvítek rozvije
najde ke snu klíčky.
Takový kvítek se objeví jen jednou za X let,
Takže je velice těžké zastihnout správné chvíle,
ale netrapme se kvůli tomu,
přejete-li si to moc, ze srdce a je to dobrá věc,
zachytíte chvíli onu,
až vás z krásy přejde řeč.
Ve stínu vlaštovčích křídel
honí se dětské sny.
Ve slunečním stínu vzniká na planetě noc
a chystají se další dny.
Ráno vyletí motýli,
kteří nám přinesli za chvíli,
sny těch druhých
lidí hodných, zlých a moudrých...
Verča Jankovská
Touha
Chci milovat.
Ano, prosím dej mi poznat lásku.
Tu opravdovou - mezi dívkou a chlapcem.
Připadám si strašně osamělá.
No tak, prosím, umožni mi milovat srdcem.
V tomto směru jsem velice nesmělá.
Když vidím dva za ruce se vést,
závidím jim, že si mohou navzájem hlavy plést.
Když prochází mi mezi prsty kouzelná letní noc,
oni dokáží svým srdcím přijít na pomoc
a tu noc nezmeškají
a plným hrdlem si jí užívají.
On má svůj kvítek,
ona svého motýlka,
ty kvanta něžných slůvek,
závidím jí toho andílka.
Nekončíce jdou ruku v ruce,
dobrem, zlem , v srdci srdce.
A i když je někdo haní,
pro sebe jsou jen oni,
ti jediní, kteří si potlesk zaslouží.
Umí totiž milovat
a nenávist je jim cizí,
dokáží se jeden k druhému dobře zachovat
a vědí, že lásku nepřeváží zlato ryzí.
Vždy, když slunce zapadá
a probouzí se mocná letní noc,
smutek mě přepadá,
mému srdci nikdo nepřijde na pomoc.
A proto chci milovat.
Abych měla na koho myslet,
abych mohla pro něco žít
a opětovanou lásku mít...
Verča Jankovská
Cíl života
Poznávám jedovaté hroty světa,
semena zloby všude setá.
Odpor ve mně vzbuzují,
vzdor a nechápavost vyvolávají.
Lidé zastavte se!
Za svým životem ohlédněte se.
Jen málokdo může říci:
"Nežil jsem nadarmo, vy bídníci,
jsem hrdý na své činy,
a z té životní divočiny,
vylezl jsem celý a zdráv,
úspěšný mám život - jsem doktor práv!
Šťastný mohu každý den být,
aniž bych musel někomu ublížit."
Vím, je těžké tolerovat a kompromitovat,
ale učme se mít rád a milovat.
Tak si nedělejme život těžší,
vše svědomitě udělat je někdy mnohem snažší,
než-li hledat okliky
a výhybky...
Verča Jankovská
Život
Vše má své pro a proti,
vždy nás něco těší a rmoutí,
stále se setkáváme se zlem a dobrem,
vždy se musíme rozhodnout jakou cestou půjdem.
Stále hledáme věci původ
a já nepřestanu tvrdit "Vše má svůj důvod"!
Verča Jankovská
Zlaté Rataje
Má malá skromná vesničko,
jak ráda v tobě žiji.
Mám v tobě nejedno políčko,
jen ta představa zajímá mě kdyby...
Já jsem byla vlastně omyl,
taťka v noci připravenej nebyl,
a tak teď mají mě,
ale už se s tím smíříli - zřejmě.
Maminka do města chtěla,
jenže najednou tu byt měla.
Jo, kdybych teď´ bydlela ve Vlašimi,
kdoví, jak by to dopadlo se mnou a našimi.
Tam se toťiž hodně droguje,
říkám si "Zlaté Rataje".
Ale mají kino pod okny,
což tady nestane se mi.
Veškeré služby po ruce jsou,
ale lidé proti sobě bezohledně jdou
a ne jako na vesnici,
tady "Dobrý den" je slušnost říci.
A co hluku za den se tam nasbírá,
to až vesničan zírá.
Nás maximálně ruší traktor či kohout,
ve městě je však největší hluk od aut.
Málo místa, žádná jistá,
člověk tam jen tak pro někoho netaje...
Já si prostě nepřestanu říkat "Zlaté Rataje"!
Verča Jankovská
Hvězda
Ta hluboká hvězda na obzoru
asi zažívá období vzdoru.
Bliká na nás: "Chyťte si mne!
Než odpluji a on zapomene.
Promiň hvězdičko bledá
ono se ti to asi nezdá,
ale jsi od nás tak daleko...
Tobě se to zdá asi malinko.
Neboj se a leť v klidu dál,
nezapomenu - v srdci tě mám,
jen si běž a všechny pozdravuj,
duše nemocné láskou uzdravuj.
Ty vzdálená, ale všemocná jsi,
tak neostýchej se a za cílem si jdi,
my si tě v srdci hrdě ponesem,
až k cíli tě donesem.
Verča Jankovská
Vodopád cest
Život tě naučí,
klidně ti řekne do očí,
že seš nula a za nic nestojíš,
dobro tě nečeká, nikdy neobstojíš.
Také ti může dát naději,
že tě lidé milují,
že i když sedíš sám v pokoji,
vždy na tebe myslí, vždy ti odpoví.
I když padáš do destrukce,
život dokáže zvednout náladu prudce,
anebo tě v ní pěkně vykoupe,
ale nakonec tě stejně rozhoupe...
Verča Jankovská
Malichernost
Sedíš v malé komůrce
a přeješ si ze srdce,
být ve velkém paláci,
který jen z dálky obdivují chudáci.
Dosáhneš svého cíle
a dočkáš se té chvíle,
kdy stojíš v obrovské hale
a začneš si říkat - chci být zase ve své komůrce malé...
Verča Jankovská
Hvězdář
Přísahal jsem celému světu,
že zapomenu na kometu.
Jednou za čas objeví se
a já doufám stále více.
Zahlédl jsem pouze její rysy,
byl jsem nesvůj, jako kdysi,
když hledal jsem pravdu ve hvězdách,
teď zbyl mi pouze děsný strach.
Zdeněk Čejka
Poznání
Vím jak ti je
zklamaná
sama ze sebe
odhadlas pozdě
co ti přítel přinese
nebyly to orgie ...
tak jsem to nemyslel
malovas obrázky
nevznášelas otázky
C H Y B A
věřilas že ON
f a n f a r o n
celý třese se
a štěstím nepije
ale ON pije
a dost
než se poblije
poslední host
a vkročí na most
kde se zabije
má takový člověk
HODNOTU?
asi ne, vždyť když se napije
tak se ......
myslíš, že věří v boha?
toť otázka nová
možná jo
možná, že uznává to
co nestojí za nic
ten starý panic
Lloyd
Bolest
Slza
jedna
druhá
Stékají po tváři
kam slunce nezáří
Po tváři ukryté
kde vrásky mrzuté
jsou znakem bolesti
A v duši raněné
citlivé, skleněné
krčí se smutek se stínem
A srdce zlomené
smutné a zklamané
zamklo se klíčem ztraceným
Kdo pomoct dokáže?
Zlé vrásky vyhladit
vnést radost do duše
najít klíč ztracený?
Snad někdo najde se
kdo světlo přinese
a skončí bolestné trápení...
Amča
Sonet ...
Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid.
Jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,
jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,
jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu Tebe zanechat.
pocahontas (W.S.)
Sbohem
Sbohem můj drahý, drahý přespříliš,
už přece znáš svou vlastní velkou cenu.
Ted´ se z ní stal tvůj propouštěcí list.
Mé právo na tebe dostala jsem darem,
čím však zasloužím si ten vzácný dar?
Příčinu k tomu v sobě hledám marně,
mám tě jen na dluh, vrátím, cos mi dal.
Dal jsi mi sebe, neznaje své ceny,
anebo mne jsi velmi přecenil.
Tak vzácný dar mne souzen není,
vezmi ho zpět, je tvůj - a vždycky byl.
Já s tebou spal, jak spíme se svým snem,
ve spánku král - a žebrák, když je den.
pocahontas (W.S.)
* * *
Do tiché noci, pomalu zrána,
mistrně život zmrvil svůj dar.
Když jedna neznámá polehčí dáma
počala sirotka, co ji pak sral.
Nechala nemluvně ležet tam v trávě,
krvavou peřinku z listí tam měl.
Co život zpackal, to osud nespravil
Byla to holčička - tak jak to chtěl.
Sotva co nadechla života plyn,
řekla si smrt, že jí pomůže.
Mezitím paprsky odkryly stín,
pak se jí zažrala hluboko do kůže.
pocahontas (W.S.)
Jedu sám
Jedu posledním vlakem a
je mi divně
vedle v kupé hraje hlasitě
rádio a někdo
se tam pořád směje
v Berouně nastoupila
dívka s dlouhýma
nohama
čekám na ní
sám ve svém kupé
ale ona si sedla asi
někam jinam
Al
Čekání
V sadě křížů na hřbitově
tisknou se tam hroby k sobě.
V sadě křížů na hřbitově
v této pozdní, noční době.
Mezi hroby na Olšanech
tichá stojí postava.
Mezi hroby na Olšanech
jak smrt tiše postává
Pod měsícem, pod hvězdami
na koho tu asi čeká...
Pod měsícem, pod hvězdami
jen to ticho - to jí leká
Čeká stále, každou noc
sama s hroby na Olšanech.
čeká stále, každou noc
prokřehlá je v brzkých ránech.
čeká stále - nedočká se
společnost jí mrtvý dělá
čeká stále - nedočká se
snad je láskou zpitomělá
Dnes už tam však nestojí,
ne, že by snad zapomněla.
Dnes už tam však nestojí,
dnes tam leží - pohřeb měla.
Mezi hroby na Olšanech
jiná stojí postava
Mezi hroby na Olšanech
smutně, tiše postává
Teď lituje dávných časů,
lituje let prodlení,
teď lituje dávných časů,
koho hledal - už není...
V sadě křížů na hřbitově
tisknou se tam hroby k sobě.
V sadě křížů na hřbitově
koho hledals - už není....
Tereza Verecká
Motýlek
Jednou v noci probudil se
zjistil, že je květinou
vypila mu všechen nektar
a hned přešla na jinou
Upoutal ji sladší kvítek
sosák do něj zabodla
uvidíme jak to skončí
že by s kytkou uvadla?
Zdeněk Čejka
Poděkování
děkuji ti za ty chvíle, kterýmis mě obdařila
děkuji ti za tu lásku, kterou si mi předstírala
děkuji ti za ty city, kterés ve mně vyvolala
děkuji ti za tu něhu, kterou si mi ukázala
děkuji ti za tu věrnost, kterou si mi vyjevila
děkuji ti za tu bolest, kterou jsi mi způsobila
děkuji ti za ty časy, kterés se mnou promarnila
děkuji ti za tu píli, kterou si mi věnovala
děkuji ti za tu ztrátu, kterou nyní pociťuji
děkuji ti za záchranu, kterou nyní inhaluji
děkuji ti za upřímnost, kterou jsem se zadusil
děkuji ti za tu snahu, kterou jsem si zakusil
děkuji ti velmi vřele
děkuji ti mnohokrát
děkuji ti neotřele
děkuji ti nastokrát
Zdeněk Čejka
*
uvězněni v myšlenkách
uvězněni v těle
procházíme životem
procházíme směle
zabíjíme pocity
zabíjíme vřele
nechráníme zásady
zachraňujem sebe
Zdeněk Čejka
Ona
Chybí mi pohádky
chybí mi laskání
chybí mi čekání
chybí mi ona
To ranní vstávání
to ranní líbání
to ranní vítání
to ranní ona
Vždycky když mluvila
vždycky když smála se
vždycky když chodila
vždycky když svlékla se
Pokaždé vidím ji
pokaždé slyším ji
pokaždé cítím ji
pokaždé ona
mé vjemy zesílí
má mysl zešílí
vzpomínám s lehkostí
vzpomínám na ni
Bylas mou jedinou
bylas mou záchranou
bylas mým štěstím
bylas má ona
Zdeněk Čejka
Mosty
Na strasti, pasti, náplasti...
Hosti, nehosti, zbydou jen z ryby kosti...
Až most se přemostí...
Přátelství stane se předností
A láska?... Jen strunou pouhou
Přesto umíráš touhou
Touhou rozeznít tu píseň
Zlá z lásky v srdci tíseň....
Pouhou píseň, touhy tíseň
Přátelství, stane se předností
Předností,... co mosty přemostí
Petra Timurová
Začátek
Na počátku bylo slovo,
z nich dohromady bylo dáno
několik pár vět.
Postupem času se z nich stala hromada
nepřeberných žvástů a moudrostí,
to, co učí nás od mala,
je vážit si maličkostí,
které zaplavily svět.
Jsou to slova
různorodého obsahu
a co dala jim tahle doba?
Že už je nám jejich krása z dosahu.
Na opaku budu však zde lpět!
Verča Jankovská
Anděl a já
Černá křídla ševelí,
bílé tělo se otáčí.
Rudá ústa vzdušně políbí
a modré oči se rozzáří.
Jemně hlavou pokyne,
hnědými vlasy pohodí,
krásně se přitom usměje
a lehounce se nakloní.
Udělá krok jeden -
zlehýnka se zhoupne.
Udělá kroky dva -
smějíce se řekne:
"Jsem tvá Touha,
jsem tvá Naděje,
jsem tvá Zhouba,
jsem ty. tak to je!"
ve-ra
Smrt
Kostěná tvář bez lidské masky,
černý plášť halící těla trosky.
Ruce vzpurně napřažené -
otevřená náruč pro nemrtvé.
Šouravý krok a prázdný zrak.
Ztepilá postava, sípavě něžný hlas.
Nebo.
Snad žena spoře oděná,
v podobě padlého anděla.
Snad voda jedem chucená,
co tělo tráví, bolest zanechá
Nebo.
ve-ra
Peřinková
A přišla z peřinek
dušička krásná
nalezla útěchu
princezna jasná
nebolí bolístka
z manželství
a to je pro štěstí
básnička krátká
Lloyd
Dovolená pro každý den
Chtěl bych jet
na velkou dovolenou
do hrobu
oholím se, nasadím buřinku
na plešatou hlavu
a koupím si místenku
2. třída stačí na cestu jen tam
anebo jdu spát
tak každý den umírám
dovolenou vybírám
a jsem rád.
Lloyd
Kopaná
Lidi kopejte do mě !!!
ožral jsem si hubu
jsem zase sám
snad nadosmrti budu
kopejte více, to nebolí
musí to bolet jako má duše
a ještě více
tak, aby shořela má svíce
složte mi účet
Lloyd
Blues o Loučení - 11.9.2002
Chtěl bych ti za všechno poděkovat
jsi skutečně fajn holka
a já jen darebák
co nemá v kapse ani floka
Dalas mi hodně, pomohla v krizi
a smysl života nevidím v pití
to je lék na bolest
kterou moc cítím
z rozpadlé rodiny
z telefonátů neurčených uším mým
tedy dnes po tvé SMS - snad ze všeho
Chtěl bych Ti za všechno poděkovat
ať ti to vyjde s někým jiným
ať nekouří, nepije, často se miluje
ať má duši i peníze
ať si rád povídá, třeba o knize
ať se stále usmívá a má rád tvé děti
ať je upřímný a neutíká od rodiny
ať dělá to co chceš ty
ať ti za zády netelefonuje s přítelkyní
ať je mladý, hezký prostě skvělý
Snad někde existuje takový ČLOVĚK
Chtěl bych ti za všechno poděkovat
DÍKY MOC ZA VŠECHNO
Lloyd
Duhová
báseň duhová
přiletí k tobě
snad si uchová
i po dlouhé době
barvy sluníčka
tvého srdíčka
navždycky pro mě
Lloyd
Květen měsíc lásky
všechno voní
všechno kvete
nedaleko lejno koní
jen do něho nešlápněte
Lloyd
1. Máj 2002
U jezera na Záplavách
rybářů je spousta
pročpak všichni čumí nazad
atmosféra zhoustla
vždyť si hlavy vyvrátíte
otočte si židličky
jen polibky počítáte
uplavou vám rybičky
Lloyd
Celostátní pátrání
Letěl opeřeneček
sedl, ŠLÁP
již se nezvedl.
Prý uletěl
tak proč má hrobeček
malý čáp?
Uletěl prý bez křídla
směr Karlovy Vary - Vřídla
Nikdo ho však již neviděl.
Hledá se ptákovrah-strašpytel.
Lloyd
Požár
Vzrušená ležíš
na hvězdy hledíš
máš vůni lesa
hladí tě ruce
doteky slunce
pálí tvá ústa
hoříš !
Jdu hasit
došla mi voda
hoříme oba.
Lloyd
22:30
Zelená
v očích tvých
je studna
v peřejích
hořící touhou
mít klid
chvějící zimou
dál jít
už spíš
a letíš
blíž
Lloyd
Do modra
Spatřil jsem kus modré oblohy
a vzpomněl si na nohy
u stolu
v Číně
jedli jsme líně
mravence v rosolu
teď vážně
spatřil jsem kus modrého nebe
a vzpomněl si na TEBE
... VÁŽNĚ
Lloyd
Dívka z netu
Ta dívka z netu snesená
kouzelně se usmívá
já chtěl bych vědět jen
zda mi šanci dá
nebo to byl sen?
Jestli ano, probudím se
už svítá.
Lloyd
Výkřik do tmy
Nemám pusu a musím křičet
Nemám slzy a musím břečet
Nemám hlavu a přeci třeští
Nemám krev a přeci prýští
Zase, zase se to vrací
Nechci, nechci k Vám
Zase, zase se to vrací
Teď chci, teď chci být jen sám
A tak křičím, křičím do tmy
Co se sakra zase děje?
A dál zasažený hroty
Vlastní ego se mi směje
Zacházejte se mnou opatrně
Zacházejte s citem
Zacházejte se mnou obezřetně
Zacházejte s klidem
Zdeněk Čejka
Mrtvá noc
Měsíc tak krvavý,
nebe tak šeredné
vítr fouká ledově.
A hrobové se otevírají.
Mrtví jdou z hrobu pryč,
jdou ven, pryč do ulic.
Potichu, nenápadně se plazí,
na sobě skoro nic nemají.
Snad jen kůže či kost.
Oko tu a žádný nos.
Ústa již zmizelá,
hlas tak vyprahlý,
chodí tu mrtvola,
bojte se jí!
Mrtví však nepláčou.
Mrtví slzy neroní.
Mrtví se neradují.
Mrtví se nemodlí.
Mrtví by v klidu měli být,
měli by v hrobečku jen tak si hnít.
Však nastane noc...
ve-ra
Kdo jsem?
Jsem tichá jako ryba,
plachá jako zajíc,
pyšná jako páv.
Jsem holka a nic víc,
jsem zamilovaná,
jak jinak to říct?
Kate
Ztráty a nálezy
Ztráty a nálezy, nový obchod uvnitř mého já
Přijde mi, že to první se stává údělem
Nehlásí se nikdo, nikdo není nalezen, jak se zdá
Čím je život, co je vlastně hlavním účelem
Tak opouštím v sedm ráno vyhřátou postel
Cesta k tramvaji je v mlze a dlouhá
Možná, měl bych navštívit nejbližší kostel
Pomůže k naleznutí modlitba pouhá?
Vysedám, ptám se jakou cestou jít dál
Doleva, doprava, všude ty samý obličeje
Zůstanu jen asi stát, nikdo kdo by hřál
Všechno je stereotyp, vše jsou jen obyčeje
Ztrať se prosím, já tě v dešti naleznu
Dřív, než se ztratíš v cizích sítích
Uvidím, políbím, na kolena před tebou poklesnu
Jsme spřádáni, jsme zauzleni v tenkých nitích
Rozmotej a pošeptej, že málo stačí k nálezu
Jen jedno slovo z miliónu dalších slov
Slovo "Ty", jen ty, víc v rukou neunesu
Jsem útočiště, život, smrt, tvého já dřevěný krov
Tomáš Č.
Naše hospůdka
Až se bude vracet ráno oknem do hospody
Až pak se sklidí všechny stoly
Prohnuté už jen od slz a prázdných láhví
Překvapuješ, nemiluješ, nemiluju odchod náhlý
Až se navečer vzbudím v přítmí pole
Ty tak krásná nahoře, já dole
Pak možná zkusíme se zeptat samy sebe
Zda půjdeme domů, zpět do naší hospůdky, či do nebe
Víš už kam, kam se nadějná naděje poděla
Ta co nás drží u sebe, oheň nerozdělá
Proč jeden den mě objímáš a miluješ
A další se mi vyhýbáš a sebe pak lituješ
Jsem to já krásko, tvůj básník, tvoje láska
Cítím i tu tvojí, je opravdová, ne s Bohem sázka
Nevracej a nezapomínej, zkus mě poznat
Miluj mne, miluj sebe, zkus se prokecnout a doznat
Tomáš Č.
Upír
Zase jsem zabředl do té samé pasti, kterou jsi mi připravila
a ztrapnil jsem se dokonale.
Vypotácet se z toho velkého nánosu bahna
nebude tak snadné.
V mé duši nechal jsem ti na chvilinku číst
a ty jsi rvala bezohledně stránky.
Na pospas davu, katu a sebe samého nechala's
na pravé straně mého krku mám dvě otevřené ranky.
Jako upír připadáš mi, moje lásko nevinná,
z temné číše naléváš mi, ty však nejsi jediná.
Piješ, saješ, lokáš moji životodárnou mízu,
je ti jedno, že mě ztratíš, jsi divný druh hmyzu.
Ve mně vše vře, pění a obrací se
ale stále držím tvoji hlavu.
Pij, jen pij stále více!
Ber si, jen ber dokud dávám!
A já v sebe nedbajíc, praporkem na marách ti mávám.
Stále se budu budit ze sna a vzpomínat jen na tebe,
i když se to možná nezdá, nemyslím jen na sebe.
Skončil jsem špatně, Bůh mi to odpusť,
ale ještě, prosím, pro mě jen, vlasy si nyní rozpusť.
Chci je vidět dřív než pojdu, ty má kráso vražedná.
Však jen uvědom si, má číše není bezedná!!!
Zdeněk Čejka
Sklenička sektu pro Verunku
Opět sestupuješ na zem
mezi smrtelníky
na oslavu svých narozenin
Neviditelná
v obláčku dýmu
životem tak zkušená
A my hledači pokladů
se ztrácíme po stopách tvých
cestou za tebou k nebeským hradům
Schoulení
v myšlence kouřové
s osudem snad smíření
Natalie K.
Jak básníkům chutná život
Na rtu máš zlatou
kapku medu
Trochu sladkého jedu
Pro který nevnímáš
Hořkost dní
Nebi se lesknou oči slzami
Jsme nevinní
Stěrači kyselých vod
Tak si sladíme život
Zlatou kapkou medu
A ústa se nám k sobě přilepí
Natalie K.
Ne...
nemluvte na mě
nechte mě spát
nechci teď plakat
ani se smát
uteču do snu
tam budu žít
nechci vás vidět
nechte mě být
Jiřina Dubová
Když Tě vidím
Šílející srdce
rozechvívá tělo,
až se třesu a to hořím,
smutním,
že Tě vidím,
že jen na okamžik jsi
a pár slov
prohodíš a zmizíš,
úsměv s Tebou a má radost,
a tak smutním,
už když Tě vidím.
danklar
Další básně ...
HOME