Přidat báseň
- 4 -
Proč musím tě chtít
Proč musím tě chtít
zase někdy v noci
najdu tebe
uprostřed svého těla
a mávnutím ruky pozbudu
lidství a smyslu
ne nemohu tě pomilovat
Mirek Kubík
Návrat
Dlouhá chvíle nicneříkání
při návratu marnotratného syna
dlouhé hovory do zdi
a do žárovek
kradou světlo duši
nepronikající dech skrze nářek
svědomí a třesoucí se ruce
přeštˇastného starce
Mirek Kubík
Píšu ti
Píšu ti
abych se pousmál
aby ses pousmála
nastaly časy
žít se nedá z mála
jsem tu
a jedině hromady sněhu
mi nechybí
jsou něžná
ta bílá ňadra krajiny
já vidím jen jediné tělo
všude
Mirek Kubík
Časně
Kouzelná rána s tebou
vedle mne
kouzelná rána co zebou
beze mne a s tebou
a slunce nesměje se
svítí
miluji potravu toho úsměvu
Mirek Kubík
Jaro
Na louce
ještě nic nekvete
chce to víc nálady
a míň melancholického zpěvu
i ptáci se rozkřiknou
až
polechtám
ve vousech
Evu
Mirek Kubík
Tvou oblohou
Podivné věci - nebýt vedle tebe
stojím tu
na zemi
v hlavě noční nebe
nevím jestli listí padá
nevím jestli nezebe mne sníh
miliony světů
do duše proniká
poznám tebe v každém z nich
Mirek Kubík
Běžím krajinou
Běžím krajinou
nemyslím na tebe
nemyslím na jinou
dnes nechci do nebe
běžím závějí a dýchám
modrý svět
je plná květů radosti
z každé vznášející se
vločky
jsem plný a kulatý
země má mé tělo
Mirek Kubík
Svíce
Nehty mi nechutnaly
okusuji si hlavu
urputně vyháním nejistotu
čistím každý kout
vysavačem zoufalství
někde padl strom na vedení
už nejde proud
Mirek Kubík
100 dní, 100 nocí
100 dní a 100 nocí
hluboko pod svým snem
cvičím si hru na kata
zatím si nevím rady
s technikou popravy
sekerou
hlava ne a ne se trefit
do koše
už mě to nebaví
jsem plný krve
nahých neviňátek
Mirek Kubík
Snad proto
Kominík se plazí krajem
stohlavý ještěr
jeho ústa jsou plná pavího peří
plnovous
zeptej se ho proč nevěří
knoflíkovým náramkům
pro štěstí
snad proto se plazí krajem
bez růže za cylindrem
Mirek Kubík
Šilhám po vás
V oku mi sedí
Všichni
svatí
v druhém
satan
masturbuje
nad fotkou
papeže
snažím se
mrkat a dýchat
mrkat a dýchat
že bych to přežil?
Mirek Kubík
Zahrada
Žena
ta neexistuje
znám jen jedinou
všechny
pravdy a lásky
oděné
do plných bolavých tvarů
zakleté neřesti
podivné svazky
symfonická krása
dní a nocí
nocí a dní
a má
nešikovná chůze
po ledu věčnosti
tvé krásy
zakleté
v jediném trnu růže
Mirek Kubík
Tvým spánkem
Snad dotkne se tě
vítr z hvězd
zářících nad tvými víčky
když krása tmy mezi nimi
stala se mi domovem
Mirek Kubík
Nejsi sebevrah
Prej vyženou tě z ráje
když zlobíš maminku
nemyješ nádobí
nesplachuješ
neutíráš prach
prej vyženou tě z ráje
když nejsi sebevrah
Mirek Kubík
Jitro
Nebudu se nutit
nebudu se nudit
myšlenky netlumit
srdce tvý neranit
to zlé hned odstranit
zuby si vyčistit
pak už jen vyrazit
do novin zabalit
jako kus salámu
sám sebe
po ránu
Mirek Kubík
29. února
Smuteční vrba má asi dneska kocovinu. Snad proto jí vlají větve ve větru, který nevane už celý týden a nikdo neví, kdy zase začne foukat. Jdu blíž, jako obvykle, každý třetí den v lichém týdnu sudého měsíce, abych zde svěřil své nevšední trápení a s klidným srdcem se pak odebral, sbírat další nové zkušenosti. Je tu jedině tato vrba v široko dalekém okolí a přesto tu není, jakoby nebyla ve svém kmeni. Není tu a na zestárlém těle mé jediné milenky je, nejspíše zoufalou její duší, vyryt prapodivný nápis: " DNES JE 29.ÚNORA, PROMIŇ ". Mirek Kubík
Petra si čte v protiatomovém krytu
Každé písmeno je odkazem věčnosti
příběh zmizel v prachu těchto dní
Petra si čte v protiatomovém krytu
děti pláčou
matky už nezoufají
každý se modlí ke svému bohu
"Za všechno můžou Židi!"
Řve zpocený černoch rozbitým hlasem
Petra čte knihu
protože knihy se mají číst až do konce
až do konce
až do konce zbývá jen pár minut
a hrdinové už nejsou třeba
Mirek Kubík
Kde jsou
Kde jsou ženy mého života
kdo spasí mě dnes v noci
proč nechci se otáčet
po vašich bocích
vlnících se ulicemi
toho jediného těla
Mirek Kubík
Miluj ma
Nikty si netušil veci čo robíš
teraz a tuto
pred zrkadlom svojho druhého ja
taký smiešny si v rytme
svojho kroka
a nemyslíš na nič iné
iba na život bez otroka
dýchaj chvílu ticho z mojich rúk
a lásku svojho srdca
ja niesom v cudzom tele dobrodruh
ja som len tvoja duša
Mirek Kubík
Oddělení smutku
Je natřena lavička
V čekárně
A je na ní zpráva
Varující včas
Ty bystré
Krásná, svěží černá
Polomat
Vedle zpívá na kafe
Automat
Pochod mrtvým myšlenkám
pohřbených
v jediném doušku
capuccina
Mirek Kubík
V okně
letím
Letím s městem
Rozmazaných bytostí
Dynamické zeleně
Unikám zástavbě barů
A barev
Stojím
Stojím ve slunci
A slunce ve mně
Ke mně
Větrem dýchá
A jediné
Je i s tebou
Nikam neuniká
Miluji
Miluji tě stále
Vlakem
Měj se krásně
Koleje už našly rytmus
A já
Nové básně
Mirek Kubík
Cesta
Schody do někam
Hodně dlouhé
schodiště Bez zábradlí
Strhli je andělé
Co padli
Z vysoka na hlavu
Na chodník do davu
Myslím, že to bylo na podzim
Myslím, že v Moskvě
Není svět
Není sen
Jsem rád, že jsem
Jsem kaktusem
A to co mám rád
Je slunce
Je chlad
Jsem pouštní had
Když jdu z nebe na zem
Žiju tam
Žije tam sen
blázen rázem Jsem
Žiji okamžiky
Kdy srdce z dýky
Nesundám nikdy snad
I tyhle já mám rád
Jsem člověk, co pomalu
A lehce
S vůlí alobalu
Učí se co nechce
Mirek Kubík
Parafin
oheň
Ráda má
Když hoří jí tma
Utopí posly světla
Do duše
Cestou do ráje
Voskoví andělé letí s ní
A v srpnu padá sníh
Ona v něm roztaje
Mirek Kubík
Tvým oceánem
Zpocená záda
A znavené oči
pod klenbou chrámu
této chvíle
lesk vlčího úsměvu
v rámu z touhy
lehký vánek dálek
právě nalezených
na mapě těla
ticho
a nová krása tohoto rána
doznívá
v hlasu bouře
tvých vlasů
Mirek Kubík
Únava
Se spícím kamarádem
na rameni
si chodím po světě
jsem hubený a on taky
jeho vystupující líce
tlačí
na má kostnatá ramena
už to ani nebolí
zvykl jsem si
pořád zívá, spí, mlaská
slintá mi po těle
studí to
na bradavce
zvykl jsem si
je k smrti vyčerpaný
ani moc nekašle
asi opravdu
umře
zvykl jsem si
Mirek Kubík
V zahradě
Sama sis to zavinila
sama jsi byla u toho
sama jsi začala s tím rýčem
zběsile mlátit do hlíny
sama teď stojíš nad jamou
se zlomeným kusem srdce
sama si vychutnej
život
co ti v tom zběsilém tempu
skřípe mezi zuby
Mirek Kubík
J.S.
Kolorované foto
jen zdánlivě perverzní
s autorem
zdánlivě perverzním
vše je tak čistě
tak krásně
sladěno v jedinečnou kompozici
věcí lidí šatů židlí myšlenek
a oken
kterými mi uniká to podstatné
kolorované foto
jen perverzní
s autorem
jen perverzním
Mirek Kubík
Poprvé
Na úkor bělosti těch netečných panen
co podvědomě vystrkuji své zadky
se myšlenky těch jež toto prvně spatřují
stávají černočernými
ve dne
Mirek Kubík
Úplněk
Na večer se sneslo světlo světla
a můj zřetelný stín si s tím vůbec nelámal hlavu
a já jsem proto také nad ním nelámal hůl
kroky zněly velice spořádaně a čistě
i když mými vlasy vlál přesilný vítr
v neustálém zápase
o smysl otázky života a smrti
Mirek Kubík
Koupel
Ve vaně je dobré, když je vdova teplá
Mirek Kubík
Někdy zas ve vaně
To horké průhledné nic všude kolem
ti zamotá hlavu až do morku kostí
se svými línými myšlenkami
převalujícími se jako pochcaný bezdomovec
ve 13:00
v Opavě na chodníku
čumíš na ně opovržlivým výrazem
časem změní se
ve lhostejný úsměv
abys tomu uniknul
nenapadne tě nic lepšího
než s pohledem na větrák u stropu
masturbovat
Mirek Kubík
Jaro, léto, podzim, zima
Se samozřejmostí vyklubaného motýla
tě políbím na čelo
a nebudu u toho ani slintat
pohladím tě po tváři a na nose
dám ti další pusu na víčko
obejmu tvou krásnou hlavu
jež je tedˇ tak souměrně ostříhána
a pohladím ji proti srsti
podivám se do tvých očí
o jejichž barvě se ještě stále přeme
do těch nejkrásnějších očí
do kterých se konečně svět muže schovat
před satanem
obejmu tě celou
pevně
nejpevněji
tak jak o tom ještě nikdo nikdy neslyšel
ne nechci tě líbat
chci jen tak tiše stát
nerušit věčnost chvíle
v kterou se Bůh modlí
k člověku
Mirek Kubík
Cesta
Neunesu ne unesu se
to tělo s žebry
s hleny v puse
ty ruce silně vypadat můžou
co na nich
když srdce bije s hrůzou
a v tom rytmu
brousící se kosy
tančí mí andělé
s krvavými nosy
mé duše
kráčející s můzou
ve střepech od vína
šlapou bosy
Mirek Kubík
Klepejte dvakrát
Kolo za kolo
okno za okno
Mirek Kubík
Revoluce
No srp!
Kladivo
jsi věčné
Mirek Kubík
Se satanem si nehraj
Máš už hotový věci do
ŠKOLY?!
až půjdeš s
ODPADEM
vem na chvíli
BLIXU
atˇ zas nepochčí
ten
novej
KOBEREC
jo
a ne aby jste
zase
s tím
TONDOU
nebo jak se jmenuje
no
ten s tím
VLKODAVEM
ne aby jste zase
zase
hulili tu
MARJÁNKU
u kontejneru
DOMÁCÍ
pak luftuje
kde může
stačí
že
FOTR
parkuje
BAVORÁKA
na jejich
už aby
byl ten
BARÁK
nebo se z toho
.
no
vidíš
počkej eště
stav se za
ŘEHÁKOVOU
jestli nemá
nějakej
ROHYPNOL
Mirek Kubík
Houpačka
V bezbřehé radosti
nemyslíš na kosti
polámané
se smutkem v duši
na oprátce ti to sluší
odřezané
proč nebolí ten úsměv
když sanici máš svázanou
provazem z oběšence?
Mirek Kubík
Básnička
Na tom co ti leží na i v srdci
se mi nepodařilo postavit
své bytí
kam až takhle dojde svět
snad neutopím se hned v levném pití
ty dary jejíž hodnota je bez cenovky neurčena
z oken hážu peřiny, lžíce, porcelán, kusy
srdce z tvého věna
Mirek Kubík
Vlakom
Pozri sa odraz v okne
pravda
pohlˇad s odrazom sveta
bez mena
tajomný úsmev krajší ako
Mony Lisy
úsmev ktorý cítiš iba ty
tajný ako život
Mirek Kubík
Cesta
Ktoré topánky sú tie pravé
v ktorej krajine ich nazujem
kolko botov
tolko myšlienek
kolko myšlienek
tolko pohladov
a ja som tu od toho
aby som podlahol
Mirek Kubík
Top Secret
Podstata věci není utajena a tím nastala nová situace. Zcela nečekaně se vytratilo místo pro záhadu, takže už není o čem pochybovat. Všichni si vládnou k uspokojení druhých, třetí vymizeli úplně. Slovo nikdo je v textovém editoru červeně podtrženo, stejně jako slovo všichni. Mirek Kubík
Mimochodec
Se smysly cos nikdy neměl při smyslech
hraješ tedˇmarně
hlasitý odposlech
s pozornýma očima
dýchajíce vůni dní
prej zážitek
veskrze nevšední
holubi plavou oblohou
s modrými fleky
a ty kráčíš dál v rytmu
sbíhajících se kolejnic
lovíce při tom sen
s myšlenkami bůhví kam
Mirek Kubík
E.E.
Loni v létě
cestou k tetě
u dráhy na kaštanu seděla si
ve větru vlály vlasy
tvoje nejdelší
nevěsta bez závoje
zavátá kdoví kam
touhou slunečného dne
tím větrem
na stromě - v letu
už se zas těším
až navštívím tetu
Mirek Kubík
Planinou mojho srdca
Kruhy pod očima aj v očiach
hlava a jej kruhy v ktorých sa točia
svety rozpůtaných bitev
plných mrtvých vítˇazov
triumfalný pochod umrlcou
prazdným hladovým mestom
kde sů tie slzy
ktoré by zvlažily
krajinu čierneho prachu
kde sů tie oči-plné hladiny
kde je to vlnobitie detských usmevou
a zvony čo naplnujů hrudˇ
aj matky smrti
Mirek Kubík
Tvou cestou
Slyším kroky ve větru
cítím chvění vesmíru
kroky ve tvém srdci
plná hlava burácejících stop
a marné snažení vepsat si
je do duše
podivné zavěje znaků v blátě
křičících tajným jazykem
dní bez lásky
Mirek Kubík
Tvým tancem
Anatomická setkání
v nitru odhodlanosti
motlitby k sobě
a samým
modlitby k tobě
nevyřčené
rety klína
pokora zakletá
do mých tajných očí
nenechá již nikdy
vyrůst tvé kráse
Mirek Kubík
Cirkus spí
Pár slonů co netouží po moci
a dřevěné plotky
světlo se směje do noci
z houpající se maringotky
tygři nekřičí
pohasl ohenˇ jejich kůže
a kouzelník už vyčaroval
ze tvých slzí růže
Mirek Kubík
Slova jsou málo
Slova jsou málo
málo hudby za hodně peněz
kdybych tě v sobě neobjímal
do budky bych nelez
Mirek Kubík
Tam kde se to stalo
Zážitky v rezavém stole
bez lampy
a převrácené židle
v koši se kochá
prázdným pohledem
do věčnosti
zažloutlá kostra myši
kohoutek se zalyká
děsem
nad krvácejícím umyvadlem
jen potrhané víly větrného úsměvu
se tiše zmítají
v rytmu swingujících oken
linoleum
Mirek Kubík
Je sychravo
Ve smradu vlastního dechu
mám bolavý zub
nemyslím na polibky
a nevnímám panenské oči kurev
jdu kolem a chodník mi plave pod nohama
jen ten deštník ví
jak moc bych se chtěl ponořit
do tvého těla
Mirek Kubík
Spasitel
Vyčarovat růže
z trnů koruny
není lehká věc
nikdo to také nedokáže
jako já
Ježíš s permanentní erekcí
srdce
Mirek Kubík
Krídla
Čie su tie havrany
Čo zletěly sa za plotom?
Akási neozajstná túžba v ích očiach
Nie hladová, ale nenasytná
Pohlady prázdne ako ích srdcia
Čierné ako perí
Neverím v prázdne srdcia havranov
Neverim v tvoje pery
Pomrely havrany za plotom
Ticho a kludne
Jeden po druhom
Iba jeden tu ostal
Len preto
Aby neuveril ve smrt svojich priatelov
Mirek Kubík
Púst
Nieje nič
Nieje nič, čo by bolo niečo
A k večery mám zasa lečo
Mirek Kubík
Nalezená láska
Za okny déšť tiše šumí
a zmáčená tvář jí tolik sluší,
proč sama sobě nerozumí
a nevyzná se ve své duši.
Kapky se na řasách třpytí
a srdce její naříká,
je chycené jak rybka v síti
a marně hledá viníka.
Vzpomínka každá, tolik ji bolí
a slzy jí stékají po tváři.
Když Amor svým šípem oběť skolí,
pak oči se znovu rozzáří.
Tak láska přišla po špičkách
a srdce vzplálo plamenem,
to co si přála ve svých snách,
teď prožívat bude každým dnem.
Za okny déšť tiše šumí
a zmáčená tvář jí tolik sluší,
sama sobě už rozumí
a už se i vyzná ve své duši.
To už není pláč, co zmáčí ji líce,
jen vlahý déšť letní noci,
už nebude plakat nikdy více,
vždyť láska ji má ve své moci.
dashenga
Bez názvu
Pro mě polibek, pohlazení
je kouzlo, které kámen mění
v rajské zahradě na révu.
pro mě je dotyk, něha dlaní
jak vláha rosy za svítání,
jablko z ráje pro Evu.
Noc odchází si v černém hávu,
hvězdy vyblednou, měsíc mizí
a slova, co se zdají ryzí
se s ránem mění v hluchá slova,
noc odchází, by přišla znova,
by dlaně hvězd se dotkly zase
a oči daly poznat kráse.
Až poznám v jedné malé chvíli,
že cit co ve mně plane sílí
je pouhopouhá iluze
a sen co sní se v osamění,
jak poznat pravdu než se změní,
jak zadržet dlaň, která hladí
než rozplyne se jako mládí.
A kmotra s kosou v ranním chladu,
s rozbřeskem cítím její dech
a místo tepla tvojí dlaně
mráz přejede mi po zádech.
Terka
Vůně lívanců
Jsem jako v ráji
a ticho mě pohlcuje svojí
bezvýznamnou lhostejností.
Bdím nad mrtvým stromem
a pozoruji jak trouchnivý.
Jak celé jeho tělo se mění
v neforemné zbytky,
které vytvářejí řád světa
a koloběh dalšího života.
Sůl, kterou jsem vhodil
do vody poblíž moře
se proměnila v to, co jsem doufal.
V lhostejnou prázdnotu.
Po soli už není památky ani v dlani,
která jí objímala před okamžikem.
V dlani se náhle objevila volnost
a paprsky poznání jí prosvítily.
Dlaň se pomalu ponořuje
do mořské vody
a objímá s radostí
to, co jí bylo před chvílí lhostejnou prázdnotou.
S radostí se proměnila v jiskřivý
paprsek,
který znamená lásku a život.
....Ten den pozemský byl krásný...
..Z okna kuchyně se svítí
a cítím vůni lívanců.
White dew
Láska z internetu
Což jsi tak stále nedobytná,
že dlíš za hradební zdí ?
Tvůj zpěv na vlnách
atomů a elektronů
jen lstí je možno najít z labyrintů.
Proč nevstoupíš ve mne a já v tebe,
něho vzácná, spanilá.
Z tvých veršů se probouzím
stále více nerad,
chci dlít ve tvých náručích,
rád bych, abys ráda byla.
Což na to říci víc ?
Pro sedmikrásku bych si přišel v cukuletu,
než pomněnku mám radějc.
Co na to říkáš hvězdo očí mých ?
White dew
Bezhlavé ráno
Oči se mi zahleděly do jasnějších zítřků, do bezhlavého rána, do vysněné budoucnosti,
která mi není dána.
Smějte se... já budu plakat - OPĚT.
Smějte se... vždyť budu žít jen pár let.
JEN PÁR LET?
Čase, osudu, ty budoucnosti pekla!!!
Vyzývám vás, co jste se proti mně spikla.
Že spravedlnost je, ne není. Jen pouhá zpustlost, která nenaplní vaší důstojnost.
Jste jen slova veršů a písní, co zlost po zádech třísní.
Jste pro mne nenávist, jako OHEŇ A VODA.
Jste jen malá myška šedá.
Nedá se ve vás číst, jenom o vás psát.
Kdo teď, kdo to má podle vás odskákat.
Dítě, co ještě nic netušíce nebo za chudobu odřené ruce?
A to si říkáte ČAS, OSUD a BUDOUCNOST.
Ne, tak to není. Jste jen bolest a nesplněná přání.
Anna
Setkání
Vzpomínám na první setkání s tebou tak neznámá a záhadná nekonečná jako sama
nicota.
Tajemná kráska v černém zamiloval jsem se do Tebe od prvního okamžiku, kdy jsem Tě spatřil.
Teď, když jsem někoilk metrů pod hustou vrstvou hlíny. Konečně!
Jsme spolu navěky.
DLCN
Plýskanice
Náledí, bláto, sníh a sice
plýskanice.
Boris Cmelko
Smích prý léčí
Příteli, vzpomněl bys na ten letní den,
kdy asi každý nám dvěma záviděl?
My bývali jsme spolu šťastni,
a svět tvrdil: Tenhle pár je krásný!
Říkal jsi mi panelová víla,
a já o tobě jen snila.
Tvrdils, že smích prý léčí,
že odhání nebezpečí.
My vodili se ruku v ruce,
po městě i po kvetoucí louce.
Učil jsi mě jak mám se smát
a že nikdy nemusím se bát.
Ten stroj ďábelský se zdál
a ty ses tomu jenom smál.
Měl jsi rychlost velmi rád.
Teď už nemůžeš se smát.
Říkal jsi mi panelová víla,
a já o tobě jen snila.
Tvrdils, že smích prý léčí,
že odhání nebezpečí.
Dnes už nejsem malý smíšek.
Ty máš na hřbitově křížek.
Tělo tvé je na popel,
ty jsi nikdy nedojel!
Pattapuf
Láska, to slovo
Láska, to slovo zní tak cize.
Láska, to slovo je tak blízké.
Láska, jen fráze je a lež.
Lásku, tu nikdy nenajdeš.
Láska, ta je jen v pohádkách.
O lásce se jen povídá.
Láska, je pokrytectví jen.
Láska, je dávný lidský sen!
Pattapuf
Směj se!
Byl jsi tu a říkals: "Dítě,
nauč se žít se smíchem na rtech,
se stesky svěř se staré vrbě."
Byl jsi tu a teď tu nejsi.
Odešels bez loučení.
Poslední tvá slova byla:
"Směj se, žiješ na Zemi!"
Byl jsi druhem mému štěstí,
společník mých zármutků.
"Kam spěchají všichni lidi?"
Říkals - "Žít je nejhezčí!"
Proč tu dneska se mnou nejsi?
Proč teď ležíš pod zemí?
Proč mi v hlavě zní tvá slova:
"Směj se, žiješ na Zemi!"?
Pattapuf
Pomíjivost
Ještě včera,
ano, včera to bylo,
ještě včera,
ano, slunce se smálo.
Pak černý pavouk se vkradl do bytu
pak černý pavouk se zakousl do mého citu.
Ten den vál teplý vítr ze Sahary
hrdlo se mi jen tak sevřelo,
oči už viděly jen staré krámy
to asi mé srdce již tušilo.
Ještě včera,
ano, včera to bylo,
ještě včera,
ano, slunce se smálo.
Jana
Epigramy II
Mnohý z českých politiků
má ve své hlavě vyryto
jediné životní krédo-
NAPLNĚNÉ KORYTO!
__
Ne,
nejsem
blázen,
lidé
zlatí,
vše
je
v
pořádku.
Redakce
mi
totiž
platí
za
epigram
od
řád-
ku.
__
Dostal Nobelovu cenu,
k radosti nás všech
objevil, jak tunelovat
všechny blbce z ČECH.
mivolek
Plastiková hračka
Kdo najde smysl života
v plastikový hračce ?
Nebo snad v zrcadle mámení ?
Nehledej.
Pluje s tebou.
Jako plastiková kachnička.
Káč, káč....
White dew
Aforizmus
Štěstí je vzácnej host,
nečekej na něj...
Ohryzej svoji kost
než ti ji zdaněj.
Čestmír Štuka
Prsty noci
Prsty noci běhají po strunách
dlouhých vlasů metálového kytaristy
Noha svítání podupává
po pódiu budoucího dne
a stíhačky tónů hodin
v oparu melodie času
nás dostihově zastihnou
protože je máme v sobě už dávno
Zakořeněny
Ivana Hauzerová
Zase snídám sama
Při snídani
vstoupila lžička
do lázně koflíku
a káva tančí divošský tanec
až únavou pění
Slepice rána snáší vejce
Hladovění
Rybka dne vysoko vyskakuje
a lapá po vzduchu
Ale ani písmena
prskajícího tuku z pánve
neznejistí mou naději
na Shledání
Ivana Hauzerová
Již pár dní
Již pár dní
mám ten pocit divný
Někdo
v čím dál menších kruzích
Obchází
kolem mě
Dokonce včera
nebolelo to
nestudilo
nepálilo
a přesto se mě
Cosi dotklo
Ráno když jsem se líčila
byla tam
má první
opravdová Vráska
Ivana Hauzerová
U nás doma
Když nejsme úspěšní,
jiným úspěch závidíme.
Tak to chodí v našem národě.
Jak to že on ano a já ne.
Dělali jsme chybu
při změnách za pochodu.
Nyní opět za chůze,
ztrácíme iluze.
Hlas lidu je hlas boží,
ale kdo ho uslyší.
V parlamentu není slyšet
ani v první lavici.
Podnikání mělo zlaté dno
a stálo zato.
Ti co padli ke dnu
jsou dnes samé zlato.
My Češi jsme divný rod.
Čističi klik a bot.
Když z toho něco kápne,
budeme líbat i ruce
čističům stok.
Alkohol je lidským
výdobytkem
a nemá nic společného
s dobytkem.
Šťastný to muž,
kterému do kolébky dodá
sudička štěstí nadmíru,
že mu namísto benzínu
hoří i voda.
Kauza dalšího krachu, miliarda
v prachu. Sním vlastní klobouk,
když viníci budou odsouzeni.
Nevinní přišli jen o prachy
a žalobce si ponechá čas
na přemýšlení.
Kdo dřív zkrachoval, byl na mizině.
U nás má konto v zahraničí.
Opozice s gustem hlásí, že ztráty
zaplatí poplatníci.
Občan kouká jak vyoraná myš, nic víc.
Proti tomu není odvolání.
Velká bere,
malá dává.
Taková je hra.
Malí přispívají,
velcí mají.
Jan Lípa
Kokain
Našla jsem si přítele...
on jediný mi rozumí.
Rozumí mi a má mě rád.
Je vždy milý, hodný a veselý.
Když je mi smutno, je smutný se mnou.
Když pláču, on pláče také.
Čím častěji jsem s ním, tím rychleji mě opouští.
Je to dlouho co se s ním scházím.
A volám ho k sobě častěji a častěji.
Po dlouhé době soužití mě zradil.
Po dlouhé době přátelství mi ublížil.
Po dlouhé době důvěry a lásky mě zabil.
Kristýna Jankovská
Třesoucí se zajíček
Tiše se třese zajíček
třeba chce teplý čajíček.
Tou zimou už i mysl ztrácí,
těm, co jsou v suchu
toužebné pohledy vrací.
Ti jsou ale troufalí
toho chudáka tu nechali.
Třese se zajíček, třese se
troufalci na mě těšte se.
Tou svou prackou vám ještě ukážu
to, že jste vrahové dokážu !
Třese se zajíček, třese se dál
třeba se té zimy trošičku bál.
Tak tluče zajíček na dveře,
teď už mu těžko otevře
ten troufalec, co vevnitř tvrdě spí,
třesoucí se zajíček musí oknem lízt.
Ten zajíček takové štěstí má
Ta okna v tom domě jsou pootevřená.
Tak třesoucí zajíček
tiše vaří tea neboli čajíček.
Tímhle končí pohádka
ten zajíček spí jako hromádka.
Neznámá
Celou noc
Celou noc široce otevřené oči
a přece sním
z tvé kůže si stříhám na šaty
Chci, chci tě, co nejblíž mít
ty šaty ze sebe už nikdy
nesundat
jen ten pocit
Mít
Jsi má košile
ne kabát
Ivana Hauzerová
Den královen
Den královen jezdících na soupeřích
právě nastává
už nejen v představách
se ta bitva
odehrává
Nepamatuji se již na všechny ty hvězdy
s kterými jsem konverzovala o rozkoši
ale ten pocit za to stál
byla jsem její
Velvyslankyní
Ivana Hauzerová
Bouda
Abych dokázala vydržet
musím před sebou schovávat
všechny prášky oken
mosty pohledů
nože dotyků
i provazy orgasmů
Jsem nepohodlně zalezlá
v psí boudě přemýšlení
kde blechy pochybností
o existenci libosti a vášně
nemilosrdně štípou
a štípou
Ivana Hauzerová
Další básně ...
HOME